Článek
Někdejší šéf rozhodcovského sboru Jiří Stiegler se chytal za hlavu a trnul obavami, s čím Paša zase přijde a co na trávníku vymyslí a vyvede. Zrovna tak jako Luděk Macela, který komisi rozhodčích rovněž vedl.
Přesto Pavlína Jirků delegovali na další a další ligové zápasy, protože cítili, že nejenže na ligovou scénu svými výkony patří, ale že na ni vnáší i zábavu a povyražení, že ho mají rádi hráči a přímo zbožňují fanoušci.
| Pavlín Jirků |
|---|
| Narozen: 17. září 1956 v Mladé Boleslavi |
| Kariéra v první lize: během devíti sezon řídil jako hlavní rozhodčí 117 zápasů, udělil v nich 396 žlutých karet a 12 červených karet. Jako asistent účinkoval v 98 ligových utkáních. |
| První ligový zápas: 13. 9. 1992 Brno - Hradec Králové 2:1 (bylo mu 35 let, 11 měsíců, 27 dnů) |
| Poslední ligový zápas: 29. 10. 2000 Synot - Brno 2:1 (bylo mu 44 let, 1 měsíc a 12 dnů) |
| Největší úspěch: fotbalový turnaj na Univerziádě 1995 ve Fukuoce, kde řídil i finále. Mezinárodní rozhodčí FIFA |
Pod nosem mohutný knír, jaký nosíval císař Franz Josef, holá hlava, nohy do iks... Stačilo, aby přivedl obě mužstva na hřiště, a fanoušci už se bavili a celí dychtiví čekali, s čím Paša, jak se Pavlínovi Jirkovi od nepaměti přezdívalo a pořád přezdívá, přijde a čím je pobaví.
„V Olomouci jsem během zápasu schroustal jablko, které po mně hodili z ochozů. Krásnou červenou renetu. Ohryzek jsem hodil zpátky tam, odkud jablko přiletělo, a ještě jsem poděkoval. Fanoušci se mohli nadšením zbláznit. Až jsem trnul, aby snad nezbořili tribunu," dává Paša u mikrofonu Sportu.cz k dobrému jednu z historek ze své rozhodcovské kariéry, které by vydaly na knihu.
Byla jich během devíti let, kdy soudcoval ligové zápasy, skutečně spousta.
Na své zahrádce ze sebe sypal Pavlín "Paša" Jirků jednu historku za druhou...
„V Karviné jsem ukázal žlutou kartu psovi, který vběhl v utkání se Slavií na hřiště a nechtěl ho opustit, i když ho vyháněli hráči i pořadatelé. Předvolali si mě za to na komisi a vyptávali se, jak jsem mohl udělit žlutou kartu psovi. ,Nechtěl opustit hřiště,' marně jsem jim vysvětloval scénku, která pobavila všechny, jen členy Stieglerovy komise samozřejmě ne. Dokonce nezabral ani můj argument, že nikde ve fotbalových pravidlech přece není psáno, že pes nemůže dostat žlutou. Dostal jsem patnáct set korun pokutu a distanc na dvě ligová kola," vrací se Pavlín Jirků ve vzpomínkách o tři desetiletí zpátky a baví se přitom stejně, jako tehdy fanoušci v Karviné.
„Jsem životní optimista, hrozně rád se bavím, a protože mám rád lidi, chtěl jsem a pořád chci, aby se fotbalem bavili také. V dnešním fotbale by už pro mě místo nejspíš nebylo, protože nejlepší je ten sudí, který není vidět. A já mezi takové rozhodně nepatřil. Jako každý chlap jsem byl trochu ješitný a popularita mi dělala dobře," přiznává první rozhodčí, který se v pořadu Kopačky na hřebíku zpovídá a vzpomíná na kariéru.
Rozhodčí Pavlín Jirků líbá Jana Kollera na čelo během exhibičního utkání v rámci oslavy 100 let Sigmy Olomouc mezi týmy legend Sigmy Olomouc a české reprezentace v Olomouci.
Jako hlavní sudí odpískal 117 ligových utkání, dotáhl to na mezinárodního rozhodčího, v japonské Fukuoce na Univerziádě v roce 1995 řídil zápasy fotbalového turnaje včetně finále, a nakonec byl vyhlášen i nejlepším rozhodčím. Dokonce obdržel pozvání, aby do země vycházejícího slunce přiletěl znovu a tamní sudí se od něho mohli učit.
„Čtyři dny po návratu z Univerziády jsem v Edenu pískal derby Slavia - Sparta a tam se všechno zvrtlo. Nepřistoupil jsem k tomu utkání s pokorou, najednou jsem byl moc velký frajer a prostě jsem ho nezvládl. A ještě pak ty řeči do televizních kamer," povzdechl si Paša při narážce na derby, které dokonale zpackal. Však mu ho slávisté dodnes připomínají, neboť Spartě tehdy odpustil minimálně tři penalty.
Někdejší prvoligový a mezinárodní rozhodčí Pavlín Jirků.
„Tři a půl tisíce slávistů na mě po utkání čekalo a chtěli mě lynčovat," dobře si vybavuje zlobu a hněv, kterou v sešívaném táboře vyvolal.
„Už milionkrát jsem se za to slávistům omluvil. Nebyl v tom záměr, scházela mi pokora. Kdybych mohl, dal bych si repete a všechno napravil," přiznává „Paša" a v nadsázce dodává, že Slavii vlastně zářezem v derby se Spartou pomohl.
„Zatvrdila se a získala titul."
První rozhodčí, který zavítal k mikrofonu Sportu.cz, dává v pořadu Kopačky na hřebíku k dobrému jednu historku za druhou.
Vzpomíná na to, jak se stal mezinárodním sudím, aniž by ovládal angličtinu a jak mu museli pomezní sudí Amler a Michel všechno překládat. Jak na semináři v holandském Zeistu zpíval rozhodčím českou verzi písně My Way, jak se šéf bezpečnosti v mladoboleslavské automobilce Vasil Lebka podivoval, když si v tehdejších Zemědělských novinách přečetl, že si Paša soudcováním fotbalových zápasů vydělal 270 tisíc korun.
„Neplacené volno na cestu do Japonska mi sice nakonec dal, ale když jsem se po dvaceti dnech z Univerziády vrátil, bylo mé místo požárního preventisty obsazené," popisuje Pavlín Jirků, co v devadesátých letech život fotbalového rozhodčího také obnášel.
Pavlín "Paša" Jirků v sobě ani v sedmašedesáti smysl pro humor, smích a zábavu nezapře.
Prostě - další epizoda Kopaček na hřebíku, která rozhodně stojí za poslech.
Paša totiž vypráví i o zážitcích z cest s Amforou, ale i o tom, jak dál jezdí po exhibicích a zápasech starých gard a pořád dělá při fotbale show, aby se diváci bavili.
„Teď pískám víc zápasů, než když jsem soudcoval ligu. Tam jsem byl furt v trestu," prozrazuje, že za víkend odpíská třeba i tři zápasy.
„A dokonce z řetízkového kolotoče," potvrzuje, že ani v šedesáti sedmi letech v sobě nezapře klauna rozdávajícího smích a dobrou náladu.
