Z kanonýra kolchozníkem. Drulák o bramborách, gólech za Spartu i osudových křižovatkách

„Sám ze sebe jsem ulítlý,“ rozesmál se Drulák u mikrofonu Sportu.cz. „Život jsem přizpůsobil manželce, která se o mě starala během fotbalové kariéry. Proto se jí snažím všechno vynahradit. Mám tady v Olomouci dobrou práci a jsme spokojeni,“ pochvaloval si i zaměstnání, které našel ve firmě bývalého ligového hokejisty Pavla Tomečka obchodujícího s plynem.

„Na fotbal jsem nezanevřel, ale už strašně dlouho jsem na něm nebyl. A v televizi se na něj dívám také jen občas. Přišla prostě doba, kdy se musím starat, jak uživit rodinu. Hrál jsem sice ligu, s Oldenburgem jsme měli krůček k postupu do bundesligy, působil jsem i v rakouské lize, jenže to byla jiná doba. Za rok jsem vydělal to, co dnes ve Slavii berou hráči měsíc co měsíc. Ale chraň bůh, nestěžuji si!“

Pořad Kopačky na hřebíku ovšem není jen o životu po kariéře, ale i tom, jak na ni hosté Sport.cz vzpomínají, jaké zážitky v nich zůstaly a co třeba ještě nikdy neprozradili.

„Já třeba odehrál dva oficiální zápasy za pražskou Spartu, o čemž ví málokdo. Vojákoval jsem v Chebu, když Sparta letěla před Vánoci do Moskvy k přátelským zápasům s Torepedem a Spartakem. Letenským mazákům se do Ruska nechtělo, takže trenér Václav Ježek doplnil mužstvo o tři hráče z Rudé hvězdy Cheb. Sparta měla v té době totiž s Chebem úzké vazby. Z Letné se chodilo do Chebu na vojnu, z Chebu se odcházelo na Letnou. Do Moskvy jsme letěli s Jardou Šilhavým a Mírou Sivou, nad Torpedem jsme vyhráli 2:0 a se Spartakem remizovali 1:1. A to jsem také skóroval, takže trenér Ježek hned hlásil: Jdeš k nám.“

Na pražskou Letnou ale Radek Drulák nezamířil, i když k přestupu měl blízko hned dvakrát. A jednou za dramatických okolností.

„Málem mě za to tehdy zavřeli,“ rozesmál se po letech a přidal i vzpomínku, že stejné dramatické to bylo s přestupem do Bohemians.

„Byli jsme na všem dohodnutí a měli jsme se sejít se Zdeňkem Svobodou v Praze, kde jsme byli na testech. Podpis smlouvy byl jen formalitou, jenže on na schůzku nedorazil. Po návratu do Chebu jsem z radia slyšel, že ho policajti sebrali a zavřeli, protože v Ďolíčku praskla aféra s černými fondy. Tehdy při mně stáli všichni svatí.“

Po angažmá v Chebu se tak Drulák vrátil domů na Moravu a upsal se Olomouci.

„Sigma se tehdy topila u dna tabulky a strachovala se, aby se v lize zachránila. Povedlo se jí to až v památném zápase se Spartou. Já už měl přestupní lístky podepsané, v předposledním kole jsme hráli s Chebem na ostravských Bazalech s Baníkem a ve mně by se o přestávce krve nedořezal. Na světlené tabuli se objevily poločasové výsledky ostatních zápasů a u střetnutí Olomouc – Sparta svítilo skóre 0:3. Pro Sigmu to znamenalo sestup a pro mě zjištění, že mě čeká druhá liga. Utkání ale nakonec skončilo 3:3 a Olomouc se zachránila.“

V Kopačkách na hřebíku ale Radek Drulák nevzpomínal jen na Cheb, pražskou Spartu či Olomouc. Samo sebou že na přetřes přišlo i to, jak si po listopadu 1989 zkoušel vyšlapat cestu k zahraničnímu angažmá.

K přestupu do francouzského Le Havru či poté do Rouenu měl hodně blízko. A věděli jste, proč mu ani první, ani druhý pokus nevyšel? A co a kdo se skrýval za tím, že zůstal v Olomouci? A jak to nakonec bylo s transferem do Oldenburgu a angažmá ve II. bundeslize, kde se stal nejlepším střelcem? A slyšeli jste historku, jak slivovicí a plzeňským odrovnal tehdejšího klubového manažera Rudi Assauera? A jak se v kabině Oldenburgu obrečelo, když mužstvo dělil jediný bod od postupu do bundesligy?

O tom všem Radek Drulák v dalším díle Kopaček na hřebíku vypráví. Ale rozpovídal se i o tom, jak se po návratu z Německa zrodilo jeho angažmá v Drnovicích, v jejichž dresu se stal Fotbalistou roku 1995 a dvakrát po sobě i nejlepším ligovým kanonýrem.

Došlo ovšem i na evropský šampionát v Anglii a samo sebou i rakouskou štaci v Linci, stejně jako na dobu, kdy za volantem kamionu křižoval Evropu a několikrát míjel i stadion v Lucembursku, kdy v kvalifikaci o EURO 1996 česká reprezentace ostudně prohrála.

„Do Anglie jsme se ale nakonec dostali, protože v září jsme doma porazili 2:0 Norsko a skupinu nakonec vyhráli. Zrovna nedávno jsem si zápas proti Norům pouštěl, a i po letech jsem si říkal, že to byl nejspíš nejlepší zápas mého života. Nejenže jsem dal gól, ale já byl všude,“ zasnil se u mikrofonu Radek Drulák.

Nová epizoda Kopaček na hřebíku je prostě naplněná spoustou zážitků, vzpomínek a historek, takže stojí určitě za poslech.

Zvlášť, když kariéra Radka Druláka byla plná osudových křižovatek, o kterých s gustem vypráví.