V divokých devadesátkách byl nejdražším hráčem, teď Nečas vyměnil trávník za písek

Kdybychom totiž po dvaatřiceti letech vynásobili oněch 24 milionů korun mírou inflace, vyšplhala by v dnešní době cena záložníka z Bazalů na 99 milionů korun.

„Samozřejmě že tyto propočty a hrátky s čísly sleduji, ale dnes už je beru s nadhledem a mnohým věcem se zasměju. Tehdy to ale opravdu nebylo příjemné. Hlavně na cizích hřištích jsem se musel pořádně obrnit, protože zmiňované miliony budily vášně, emoce a závist a já to dostával sežrat,“ vracel se v další epizodě Kopaček na hřebíku Radim Nečas ve vzpomínkách o tři desetiletí do minulosti.

„A nic na tom neměnilo, že Slavia v té době nakoupila i jiné hráče. Třeba vítěze Poháru mistrů Dragišu Biniče, kluci ze Slovenska nebyli také zrovna levní. Já přitom původně neměl do Slavie namířeno. Nejdřív se ozvala Sparta, která oslovila mě i Baník. Jednali jsme o přestupu, jenže pak přišla Slavia s nabídkou, která tu sparťanskou o dost převýšila. Baník sice nechal konečné rozhodnutí na mně, ale přidal doporučení, že pro něj je samozřejmě lepší vyšší finanční částka nabízená Slavií,“ líčil Nečas u mikrofonu Sport.cz, proč nakonec zamířil do Edenu, a nikoli na Letnou.

Pochopitelně že při reminiscencích na rekordní transfer musela přijít řeč i na divoká devadesátá léta, v nichž se přestup zrodil a dvaadvacetiletý, technicky výtečně vybavený záložník vyměnil Ostravu za Prahu.

„Nevím, zda se ke všem historkám mohu vracet, protože někteří spoluhráči by mohli mít doma i po letech problémy. Se Spartou jsme byli rivalové a velcí konkurenti, ale po zápasech jsme se potkávali, navštěvovali nejrůznější podniky, společně jsme se bavili,“ rozesmál se Radim Nečas při vzpomínkách na tahy Prahou a zážitky spojené s divokými devadesátými lety. „Doba byla jiná, takový Dragiša Binič přišel do šatny, sundal bundu a pod ní měl bouchačku. A my jen koukali, na co ji má.“

Slavia sice v Korbelově éře nakupovala drahé posily, na vysněný mistrovský titul ale přesto nedosáhla.

„Náš hráčský kádr se neustále měnil, přicházeli noví a noví hráči, zatímco Sparta měla stabilizované mužstvo. A musím přidat kvalitní a výborné mužstvo, v němž hráli Siegl, Frýdek, Novotný, kluci, kteří na sebe byli zvyklí. Vyhrávali partou, kterou tehdy na Letné měli. Nám navíc nepomohlo bourání tribun ve starém Edenu a azyl na Strahově,“ zamýšlel se host dalšího dílu Kopaček na hřebíku, proč Slavia musela čekat na mistrovskou korunovaci až do roku 1996.

To už Radim Nečas samozřejmě v Edenu nebyl. Po dvou sezonách se totiž zrodil jeho další senzační přestup – pro změnu ze Slavie do Chebu.

„Trenér Jarabinský skončil, přišel Dejmal a mně bylo naznačeno, že Slavia půjde jinou cestou. Proto Cheb plný vizí a představ o velké fotbalové budoucnosti. O novém majiteli, jímž se stal Alexander Komanický, o novém stadionu, který se bude stavět, o hráčích, kteří přijdou. Zpočátku vypadalo všechno slibně, jenže pak se znovu změnili majitelé a tím skončily velké plány,“ připomněl Radim Nečas štaci na západě republiky, kde o neskutečné zážitky nebyla rovněž nouze. To když třeba majitel klubu Komanický přinesl do šatny prémie v kufru a bylo na hráčích, aby si je rozdělili.

Ve studiu Sport.cz ale přišla řeč na další štace v kariéře Radima Nečase. V Řecku, Jablonci i třeba bratislavském Slovanu.

„Nemohu si stěžovat, něco jsem odkopal, ligu jsem hrál dlouho, s Ostravou jsme vyhráli Československý pohár, s Jabloncem Český pohár, i do reprezentace jsem nakoukl. Možná že jsem někdy mohl udělat jiná rozhodnutí, možná jsem mohl v kariéře dosáhnout víc. Ale takhle po jejím konci uvažuje každý hráč. Já se snažil být sebekritický a začínal s hledáním chyb vždycky u sebe,“ bilancoval svou kariéru Radim Nečas.

Ve studiu Sport.cz mluvil i o té trenérské, která začala na zelených trávnících a skončila na písku.

„K plážovému fotbalu mě nalákal kamarád. Obrovsky mě to chytlo. Je to sice něco jiného než fotbal, ale pořád to fotbal je, protože se hraje s balonem,“ nadšeně vypráví Radim Nečas, z něhož se stal šéftrenér české reprezentace plážového fotbalu a zároveň trenér reprezentačního družstva žen. Mimochodem nadmíru úspěšného, protože po druhém a třetím místě na velkých turnajích v loňském roce figuruje česká ženská reprezentace ve světovém žebříčku na páté příčce.

Proto se Radim Nečas rozpovídal i o plážovém fotbale a o všem, co tento sport obnáší a do čeho musel proniknout. Prostě vyprávění, které rozhodně stojí za poslech.