Teď už to trochu flákám, přiznává Lafata a vysvětluje, proč nerad slyší slova kantor a český Bosman

„Kantory jsou profesorky a profesoři, já proto strašně nerad říkám, že na českobudějovickém gymnáziu učím. Prostě jsem tam zaměstnaný a trénuji fajn kluky a holky,“ uváděl David Lafata na pravou míru profesi, na kterou se dal po skončení fotbalové kariéry.

„To paní profesorka Křížová, která mě učila, když jsem na gymnáziu sám studoval, mě k téhle práci přivedla. Chvíli jsem o nabídce přemýšlel, ale teď jsem rád, že jsem ji poslechl. Nemohu si stěžovat, baví mě to,“ vrátil se při zpovědi v další epizodě Kopaček na hřebíku o čtvrt století zpátky s tím, že kantořina mu byla nejspíš souzena.

„Mamka si přála, abych šel po maturitě na gymnáziu studovat pedagogickou fakultu. Jenže v době přijímacích zkoušek jsem odletěl s reprezentační dvacítkou na mistrovství světa v Argentině a náhradní termín přijímaček už vypsaný nebyl. Tím bylo mé vysokoškolské studium vyřešeno.“

Jak vůbec vypadá takový obyčejný pracovní den někdejšího excelentního střelce pražské Sparty, ale také Jablonce, Českých Budějovic či Austrie Vídeň Davida Lafaty, který během kariéry nasázel soupeřům 204 ligových gólů? Proč ho nezlákala profesionální trenérská dráha a raději se věnuje dětem na českobudějovickém gymnáziu a fotbalovým nadějím v akademii Dynama?

O tom všem se u mikrofonu Sport.cz David Lafata samozřejmě rozpovídal.

„Když jsem před šesti lety končil s profesionální kariérou, tvrdil jsem, že mě k trénování nikdo nikdy nedostane. A vidíte – teď trénuji na gymnáziu, u nás v Dubném se věnuji už pár let dětem, což mě také docela chytlo. V akademii Dynama mám na starosti dorostenecké útočníky hned čtyř věkových kategorií. Samozřejmě že ani já nevymyslím, jak je naučit dávat góly, ale pokroky dělají. Vždyť Dan Hais a Vojta Hora už posbírali první ligové starty v áčku. Velký fotbal mě zatím neláká, čímž ale neříkám, že bych se v něm nechtěl někdy objevit.“

V Kopačkách na hřebíku přišla pochopitelně řeč i na Lafatovu kariéru, na zahraniční štace v řeckém klubu Škoda Xanthi i vídeňské Austrii, stejně jako na angažmá v Jablonci a především Spartě.

„Z Austrie jsem nemusel odcházet, měl jsem smlouvu ještě na rok a půl, i sportovní ředitel klubu Otto Barič mě přesvědčoval, abych vydržel a zůstal. I když jsem pravidelně nehrál, byl jsem pořád druhým nejlepším střelcem mužstva. Jenže já nechtěl v Austrii zůstat jen proto, že jsem měl velkou smlouvu. Byl jsem v nejlepším fotbalovém věku a chtěl jsem hrát,“ vysvětloval Lafata, proč se raději vrátil do Jablonce, než aby vysedával ve Vídni mezi náhradníky.

Nakonec se dočkal i vysněného angažmá ve Spartě, i když k přestupu došlo až při třetí nabídce z Letné.

„Sparta byla mým největším fotbalovým snem, a jak kariéra ubíhala, přestal jsem už věřit, že se přestupu dočkám. Zvlášť po evropském šampionátu v roce 2012 jsem byl na majitele Jablonce pana Peltu pořádně naštvaný, když i druhou nabídku Sparty odmítl. V zimě jsem se ale přece jen dočkal a na Letné pak prožil pět nádherných sezon. Získal jsme sice jen jeden mistrovský titul, ale o to víc si ho cením,“ vrátil se David Lafata k mistrovské korunovaci v roce 2014.

Z ligové scény odešel před šesti lety, když mu bylo šestatřicet. A marná sláva – jeho góly v dalších sezonách Spartě scházely. Nepřemýšlel posléze o tom, že mohl ještě rok či dva vydržet? Že si mohl kariéru prodloužit? Že mohl svými trefami letenskému klubu ještě nějakou dobu pomáhat?

„Skončil jsem v pravý čas, tak to mělo být. Člověk musí být soudný. Říká se přece, že se má končit na vrcholu, což se mi povedlo. Obdivuji Marka Matějovského či Tomáše Hübschmana, kteří mají i po čtyřicítce motivaci a chuť dál pokračovat. Nejsem si jistý, zda bych to zvládal jako oni,“ přiznal Lafata, který už šest let nastupuje za Olešník v jihočeském přeboru a do svého deníčku si zapisuje dál góly, které dává. I když to někdy fláká…

U mikrofonu Sport.cz se však točila řeč nejen kolem fotbalu. Došlo i na koníčky Davida Lafaty a myslivost především. Pochlubil se třeba posledním trofejním úlovkem, jímž byl statný osmerák, vysvětloval, proč ho neláká vydat se na lov do dalekého Kyrgyzstánu, kam jezdí střílet další jihočeský fotbalista Karel Vácha.

„Mně stačí obejít si každý den svůj revír a jsem spokojený. Jsem prostě tak trochu pecivál,“ rozesmál se Lafata, aby vzápětí zvážněl. To když padla narážka na to, že se stal vlastně českým Bosmanem a jeho jméno se objevovalo na titulních stránkách novin.

„A dokonce hned vedle jména amerického prezidenta Baracka Obamy,“ vrátil se k daňové kauze, kterou nakonec ve sporu s finančním úřadem vyhrál, a jeho případ posloužil do budoucna jako precedens pro další sportovce.

„Byla to dobrá zpráva pro ostatní. Jeden basketbalista mi dokonce poslal tričko s podpisem a poděkováním, že jsem mu ušetřil hodně peněz,“ prozradil David Lafata v dalším díle Kopaček na hřebíku, který i proto stojí za poslech.