Tabu staré čtyřicet let prolomeno. Zadina promluvil o domluvě s Duklou i promluvě s Pospíchalem za zamčenými dveřmi

„Nejvážnějšího soupeře na této cestě přestavovala pražská Dukla, která měla v té době výborné mužstvo. My s ní bojovali v lize i v Československém poháru a hráči mezi sebou domluvili režii. Dukla nám nechala dva ligové body, i když ta naše výhra 6:1 byla hodně divoká, my jí uvolnili cestu v poháru. Já se to dozvěděl cestou na předzápasové soustředění v Průhonicích a už jsem s tím nemohl nic dělat. Šlo o domluvu mezi hráči a já byl bezmocný, i když sekretář Zdeněk Svoboda přišel s apelem, abych s tím zkusil něco udělat. Jenže nic jsem nezmohl," vzpomínal u mikrofonu Sportu.cz osmdesátník Josef Zadina na zákulisní šachy.

Ono se toho ale tehdy na jaře v třiaosmdesátém roce událo mnohem víc, protože Bohemka nejenže kráčela za historicky prvním titulem, ale úspěšně si razila cestu pohárovou Evropou. Až do semifinále tehdejšího Poháru UEFA, kde narazila na belgický Anderlecht Brusel.

V prvním duelu v Ďolíčku ovšem přišel šok. Trenér Tomáš Pospíchal nepostavil do základní sestavy Přemysla Bičovského, klíčového hráče Klokanů. V kuloárech se proslýchalo, že ho nařkl z toho, že prodal ligový zápas se Spartou.

Bičovský něco podobného rezolutně i po letech odmítá a netuší, co k tomu Pospíchala vedlo. Všichni jeho někdejší spoluhráči tvrdí unisono totéž, i trenér Zadina, který dělal Pospíchalovi asistenta a v době jeho nemoci opakovaně vedl mužstvo jako hlavní trenér, nad podobnou konstrukcí kroutí hlavou.

„I paní Pospíchalová vyprávěla, že tohle všechno dělal Tomáš schválně, aby popudil mužstvo proti sobě. Měl za to, že se tím utužuje kolektiv. Ale to, že nepostavil proti Anderlechtu Přemka mu nemohu nikdy odpustit. Mužstvo bylo v laufu, šlo o postup do finále a on ze sestavy vyřadil klíčového hráče, kolem něhož se všechno točilo. Přitom ani já jako jeho asistent neměl sebemenší signál nebo indicii, že něco takového udělá," vrátil se Zadina v Kopačkách na hřebíku o čtyřicet let zpátky do minulosti.

„Možná bychom s Anderlechtem ani tak neuspěli, ale Přemkova absence k porážce a vyřazení přispěla."

Vyprodaný Ďolíček si tehdy nasazení Bičovského do druhého poločasu vynutil.

„Tomáš to bral jako svou prohru, na jeho ego bylo tohle střídání moc. Přemka do druhé půle poslal a mně o přestávce oznámil: Já tady končím, od zítřka vedeš mužstvo ty," popisuje Zadina, co se během prvního semifinále v útrobách Ďolíčku seběhlo.

Pospíchal skutečně skončil a začal jednat o angažmá ve Spartě, takže Zadina vedl Klokany ve čtyřech dalších ligových utkáních na cestě za titulem.

„S předsedou Jaroslavem Típkem i se Zdeňkem Svobodou jsme byli domluveni na smlouvě na další sezony, jenže Tomáš si najednou všechno rozmyslel a vrátil se: A to přitom přemlouval Petra Janečku i další hráče, o které jsme měli v Bohemce zájem, aby nechodili do Ďolíčku a přestoupili raději s ním do Sparty. Nechápal jsem, jak se mohl po tom všem vrátit, postavit se před mužstvo a podívat se hráčům do očí. Však jsem mu to také řekl," vypráví Zadina i o promluvě s Pospíchalem za zamčenými dveřmi.

„Tomáš prosil, abych o ní nikdy nemluvil a já to respektoval. Ale teď už je to čtyřicet let, takže to říct mohu."

V Kopačkách na hřebíku se ovšem dozvíte nejen to, co si ti dva řekli za zamčenými dveřmi Pospíchalovy kanceláře.

Josef Zadina vypráví i o letech, které v Bohemce prožil, mluví o Pospíchalovi stejně jako o hráčích, které vedl, vzpomíná i na svou trenérskou kariéru. U Botiče, v sousedním Edenu, v Teplicích, na Kypru, kde získal s Apollonem Nikosia Kyperský pohár, ale třeba v Benešově, který dovedl do II. ligy.

„Tam ve mně uzrálo rozhodnutí s trénováním praštit, protože už jsem neměl na poměry panující v českém fotbale žaludek. Majitel klubu Miroslav Švarc musel platit rozhodčím dvacet jen za to, aby pískali rovinu. A to ve třetí lize, protože bez toho to nešlo. Veřejně jsem to kritizoval, dostal se do sporu i s tehdejším předsedou svazu Františkem Chvalovským, a nakonec jsem raději ve fotbale skončil. Vrátil jsem se k civilní profesi, založil stavební firmu, stavěl jsem baráky, a i nějaké peníze jsem vydělal. Postupně jsem zjistil, že bez fotbalu dovedu žít. A to jsem v Bohemce stíhal čtyři i pět zápasů za víkend," svěřuje se do mikrofonu Sportu.cz Josef Zadina, který teď žije s manželkou spokojený život důchodce v Kamenném Přívozu kousek od řeky Sázavy.

„Dvakrát v týdnu zajdu na malé pivo, a hlavně na mariáš s bývalým brankářem Bohemky Zdeňkem Hruškou, který bydlí tady kousek nad námi, jezdím si zaplavat do Benešova, na fotbal koukám v televizi a absolutně nic mi nechybí. A i na Tomáše Pospíchala vzpomínám jen v dobrém. Vždyť my se scházeli i po rozchodu v Bohemce. Některé věci mi na něm vadily, ale za spoustu jiných jsem mu vděčný, takže jsem se na něho nikdy nemohl zlobit. Vždyť kolika trenérům se poštěstilo, aby se dostali z divize rovnou do ligy, jako se to povedlo mně díky Tomášovi?!" svěřuje se Josef Zadina v zajímavém vyprávění, které určitě stojí za poslech.

A nejen kvůli vzpomínkám, jak to bylo a co před čtyřiceti lety provázelo tažení Klokanů za mistrovským titulem.