Spinelli mě nemohl prodat, podpálili by mu přístav, vzpomíná Skuhravý nejen na italské angažmá a setkání s Maradonou

„Mohl jsem toho vyhrát daleko víc. Mistrovské tituly, evropské poháry… Zrovna nedávno jsme se o tom s Caricolou a Maldinim bavili. Jenže pro mě, a pro mou generaci vůbec, klubový dres něco znamenal. Sparťanský zrovna jako janovský, kterému jsem zůstal věrný i přes všechny nabídky, které přicházely. I proto si mě v Janově i po třiceti letech váží. Proto jsem tam pořád legendou. I pro malé kluky, kteří mě nikdy neviděli hrát a znají mě jen z vyprávění rodičů nebo dokonce svých dědečků a babiček,“ zavzpomínal Tomáš Skuhravý na nabídky, které tehdejšímu prezidentovi klubu Spinellimu přicházely a on je vytrvale odmítal.

„Třeba když se v AC Milán zranil Van Basten a Berlusconi sháněl pro svůj tým útočníka. Já dal v té sezoně patnáct či šestnáct gólů a líbil jsem se mu. S prezidentem Spinellim už byli na všem dohodnuti, když se Berlusconi přijel podívat na náš zápas. Já v něm dal dva góly, Spinelli okamžitě zvednul cenu a bylo po přestupu. A to ten rok vyhrál AC Milán Ligu mistrů,“ probíral Skuhravý ve vzpomínkách přestupy, které nevyšly.

Stejně jako ty do mnichovského Bayernu, Leedsu, do Olympique Marseille…

„V té době jsem byl vlastně nejdražším fotbalistou světa. Neapol zaplatila za Maradonu v přepočtu z lir na marky dvacet milionů, za mě nabízel Bernard Tapie pětadvacet milionů. Taky z toho sešlo. Spinelli se nejspíš bál, že by mu fanoušci podpálili přístav, kdyby mě prodal,“ rozesmál se u mikrofonu Sportu.cz Tomáš Skuhravý.

Při vyslovení jména Maradona zavzpomínal i na svá setkání s argentinským fotbalovým bohem.

„Neuvěřitelný člověk a fotbalista. Rychlost, zrychlení, předvídavost. Kolikrát si člověk myslel, že už ho má a že ho chytí, ale on zařadil šestku a zrychlil ještě víc. A s balonem neskutečný virtuóz. Spadla krabička od cigaret, spadl pomeranč a on s ním žongloval. ,Tome, já od tří let trénoval denně čtyři pět hodin,´slýchal jsem od něho, když jsme se sešli. A přitom člověk s velkým srdcem, který žil pro lidi a chtěl je pořád bavit.“

A vůbec první setkání Skuhravého s Maradonou počátkem roku 1991 v Neapoli?

„Prvních dvacet minut jsem nemohl vůbec hrát. Trenér Bagnoli na mě z lavičky křičel: ,Tomáši, můžeš už začít hrát?!‘ A já na něho křičel zpátky: ,Trenére, nemůžu. Já se musím dívat jenom na Maradonu.‘“

Vzpomínek na angažmá v Janově a italskou Serii A, která byla v devadesátých letech nejslavnější a nejlepší ligovou soutěží světa, nabídl Tomáš Skuhravý v Kopačkách na hřebíku spoustu. Věděli jste třeba, že nejvíce nepříjemným obráncem, proti kterému nastupoval, byl Pasquale Bruno z Turína?

„Vždycky jsem mu říkal: Ty snad jíš před zápasem krvavý maso. Mydlil to od podlahy, bylo mu jedno, zda člověka vezme skluzem přes kotník nebo ho trefí do kolena. Byl to jeho styl hry a každý ho tak bral.“

Došlo ale pochopitelně i na Skuhravého spoluhráče z Janova, uruguayského legionáře Carlose Aguileru, s nímž vytvořili střeleckou dvojici, nad níž v Serii A nebylo, stejně jako na Skuhravého odchod do Sportingu Lisabon znamenající předzvěst konce jeho hvězdné kariéry.

„Zraněné koleno mě limitovalo. Hlava chtěla, ale tělo a koleno už nešlo. Nebylo už to ono, cítil jsem, že fotbalu už nemohu dávat co chci, a proto jsem po posledním pokusu na Žižkově skončil. A před dvěma lety jsem pověsil kopačky na hřebík definitivně. Teď už hraju jen plážový fotbal a u nás na pláži Celle Ligure hlavně nohejbal,“ rozpovídal se Bomber o aktivitách, které v současnosti v Itálii má.

A samozřejmě nejen v Itálii, protože do studia s ním přišel i jeho někdejší impresário a současný ředitel Nadace fotbalových internacionálů Václav Tichý. Právě on zapojil druhého nejlepšího kanonýra mistrovství světa v roce 1990 do aktivit v tuzemsku. Tomáš Skuhravý se stal jedním z ambasadorů mládežnického turnaje Planeo Cup.

„Mám tyhle věci hrozně rád. Hlavně s dětmi. A je jedno, jestli je to v Itálii, nebo v Čechách. I pro mě jsou podobné akce velkým zážitkem. A klobouk dolů před osmiletými kluky, které jsem třeba na turnaji v Lázních Bohdanči viděl. Před jejich odvahou, nebojácností, schopností obejít protihráče a zakončit. Teď to chce správné trenéry, kteří z těch kluků vytáhnou to nejlepší, co v nich je, a nemusíme mít o budoucnost našeho fotbalu strach.“

Před cestou do studia Sportu.cz se Tomáš Skuhravý potkal i s trenérem českých hokejových mistrů světa Radimem Rulíkem a ti dva si měli rázem o čem povídat. Samozřejmě že se o tom Bomber v pořadu Kopačky na hřebíku také zmínil, a tím pádem se rozpovídal i o tom, jak důležité je, aby v každém mužstvu fungovala ta správná alchymie. Klubovém i reprezentačním.

Alchymie je přesně taková, jaká vládla v květnových dnech v kabině českých hokejistů. Podobná, jakou třeba on zažíval ve Spartě i v reprezentaci v éře Václava Ježka.

A přitom přišla samozřejmě řeč i na současnou fotbalovou reprezentaci, někdejšího Skuhravého spoluhráče Ivana Haška, který ji vede, a pochopitelně i na právě probíhající evropský šampionát v Německu.

Prostě vyprávění, které si rozhodně poslechněte, abyste si po třiceti letech připomněli nejen příběh legendárního Bombera, ale dozvěděli se i to, jak žije, co plánuje a jaký je jeho pohled na současný fotbal a probíhající mistrovství Evropy.