Článek
Jaký byl Horváthův konec aktivní kariéry? Přemýšlel o cestě mimo fotbal? „Kromě fotbalu nic neumím. Vykostil bych kýtu a plec, ale živit bych se řezničinou nemohl. Nikdo by mě nezaměstnal. Možná bych mohl řídit autobus nebo tramvaj," říká s úsměvem Horváth. Souhlasí prý s bývalým spoluhráčem ze Sparty Tomášem Řepkou, že konec kariéry je polosmrt. „Máte pocit, že najednou nikoho nezajímáte," uvádí nynější asistent Viktorie.
Jako hráč vyznával technické, významně ofenzívní pojetí. V roli trenéra ale občas musel zvolit pragmatickou variantu. „Jednou jsem už, jak se říká, zaparkoval autobus. V Opavě se Sokolovem. První dva zápasy v sezoně jsme prohráli, potřebovali jsme se chytit bodově. Trenér Opavy, můj spoluhráč z Jablonce, Roman Skuhravý, mi po zápase spílal. Ty vole, že ty tady takhle zaparkuješ autobus, to bych nečekal, řekl mi," culí se Horváth.
Do smíchu mu ale nebylo během působení na lavičce Příbrami. V kabině měl někdejšího parťáka ze Sparty, útočníka Miroslava Slepičku. U Litavky se rozešli ve zlém. Proč? „Byli jsme kamarádi, jenže já byl trenér, Míra hráč. Otázka je, jestli jsem měl být právě já, který mu řekl, že končí. Mrzelo mě to, mám Míru rád, je to dobrej kluk. Ale jinak jsem tenkrát nemohl," popisuje Horváth.
