Sigmě vydělal 100 milionů. A hořkost zůstává, i když ogara z Halenkova pohltila rychlá kola

Samozřejmě že v něm muselo dojít na nečekaný konec kariéry osmatřicetiletého stopera v závěru loňské ligové sezony. Překvapivý a nedůstojný vzhledem ke službám, jež Sigmě odvedl i milionům, které ji vydělal.

„Vedení Sigmy se zachovalo, jak se zachovalo. S tím člověk nic nenadělá. Přiznávám, že takový konec kariéry jsem si nepředstavoval. Cítil jsem se dobře, na konci ligového ročníku jsem odehrál dobré zápasy, i od spoluhráčů jsem slyšel, že nepatřím do starého železa, že rychlostí i zkušenosti na ligu pořád mám," vrací se Roman Hubník do loňského léta, kdy byl z olomouckého týmu kulantně řečeno odejit.

„Nikdo z vedení se se mnou nebavil, až před posledním zápasem si mě zavolal pan Minář. Rozhodli se, jak se rozhodli a člověk to musí respektovat. Teprve když jsem řekl, že skončím, byla mi najednou nabídnuta nová smlouva. Zmuchlaný list papíru se ale už nikdy nenarovná," netají Roman Hubník, že rozčarování v něm zůstává pořád.

„Na Sigmu nechodím, protože některé lidi vidět nemusím. Pana Mináře jsem nedávno potkal v jedné restauraci a ani nepozdravil. Je to smutné, ale realita je taková. Ostatně, i fanoušci ví, jak to tady v Sigmě je a kdo to řídí."

Bez fotbalu samozřejmě Roman Hubník být nemůže. „Hraju I. A třídu za Chválkovice. Každý týden zápas a dva tři tréninky, na které se těším. Někdy se ale stane, že nemám čas, takže zavolám trenérovi, že nestíhám. V tom je hlavní změna," přiznává s úsměvem, že takový režim mu vyhovuje.

Zvlášť, když život po kariéře, a práce v jeho firmě RVPM prodávající a servisující motocykly, čtyřkolky, koloběžky či elektrokola ho plně pohltila.

„Rozhodně nejsem jen tváří firmy, jak by si mohl někdo myslet, protože práce je spousta. Od rána do večera jsem v jednom kole. Dělám objednávky, jezdím pro zboží, skládám motorky i kola, zprovozním je, i do oprav se už pustím. Nebojím se prostě ničeho."

Jeho firma ponese brzy nový název.

„Když jsme vymýšleli současný název, neměli jsme moc zkušenosti. I proto je složen z počátečních písmen jména mé přítelkyně a kluků. Teď jsme si ale nechali poradit, že jméno firmy musí být snadno zapamatovatelné," přiznává u mikrofonu Sport.cz Roman Hubník, že se učí za pochodu.

A jak se bude jeho firma jmenovat? A proč nechtěl, aby nesla název Moto Hubňa? A kupují si od Hubníka koloběžky či motorky i jeho bývalí spoluhráči z Plzně či Olomouce? A dostávají slevy? I to se dozvíte v dalším díle Kopaček na hřebíku.

Dozvíte se toho ale pochopitelně mnohem víc, protože Roman Hubník vzpomínal na svou dvacetiletou kariéru vyplněnou nejen štacemi v Olomouci a Plzni, ale třeba i v FK Moskva, Spartě Praha či Hertě Berlín.

Na první ligový zápas v dresu Hanáků proti pražské Spartě, na přestup do FK Moskva, kam odešel za rovných 100 milionů korun.

„Kam jinam bych tehdy také mohl odejít, když za mě Olomouc požadovala tolik peněz? Jedině Rusové je byli ochotni zaplatit," objasňuje pozadí transferu do Moskvy, který rozhodně nebyl ternem.

„Odehrál jsem dva zápasy, odjel s českou reprezentací na evropský šampionát jednadvacítek do Holandska a po návratu jsem si hned v prvním utkání se Zenitem Petrohrad natrhl sval. Dva měsíce jsem nehrál. Mezitím u mužstva skončil trenér Sluckij a místo něho přišel Oleg Blochin, který si přivedl čtrnáct nových hráčů," vysvětluje Hubník.

Pochopitelně že u mikrofonu přišla řeč na hostování v pražské Spartě, s níž získal Roman Hubník první mistrovský titul, stejně jako na angažmá v Hertě Berlín, s níž zažíval sestupy a návraty do bundesligy.

A nejúspěšnější období Hubníkovy kariéry v dresu Viktorie Plzeň jsme probírali pochopitelně také.

„Měl jsem výhodu, že polovinu plzeňských spoluhráčů jsem znal z reprezentace, takže jsem nešel do neznáma. Ale byl jsem pochopitelně pod tlakem, protože kluci zrovna vybojovali postup do Ligy mistrů a já nechtěl zklamat očekávání do mě vkládané. Myslím, že jsem to nakonec nějakým způsobem zvládl," ohlíží se Hubník za sezonami v plzeňské Viktorii, s níž získal tři mistrovské tituly, zahrál si velké zápasy v Lize mistrů a vrátil se do reprezentace.

V Kopačkách na hřebíku se svěřil i s tím, proti kterým útočníkům se mu hrálo nejhůře. Tipli byste si, kteří z nich se nejsložitěji bránili v české lize a kdo v bundeslize či na evropské scéně? A víte, s kterým klubem má nejhorší individuální bilanci?

„Neměnil bych. Všechno bylo, jak být mělo. Myslím, že já, ogar z Halenkova, jsem z kariéry vyždímal úplné maximum," netají Roman Hubník, že se svou dvacetiletou profesionální kariérou je spokojený.

Jen její konec si představoval jinak, což si ostatně v Kopačkách na hřebíku poslechněte sami.