Článek
Čich na hráče Pospíchal měl. A fotbalu náramně rozuměl, což uznávali jeho svěřenci na všech štacích, kde jako trenér působil. „Měl ale i své vrtochy a když si na někoho zasedl, dával mu to patřičně pocítit," prozradil Zdeněk Hruška, proč to mezi ním a trenérem nikdy příliš neklapalo.
„Vojákoval jsem v Tachově a druhým rokem se Pospíchal jezdil dívat na každý náš zápas. Po tom posledním přijel z Plzně Tatrou 603 i s přestupními lístky a chtěl, abych je podepsal. Neměl jsem se k tomu, protože v Plzni tehdy chytal Pepík Čaloun a chytal výborně. Koketoval dokonce s nároďákem, navíc mu bylo teprve pětadvacet, takže jsem neviděl moc šancí, že bych se dostal do brány. Pospíchal mě sice ujišťoval, že Čalouna odřízne a že budu chytat já, ale to jsem si neuměl dost dobře představit. Proto jsem přestup do Plzně nepodepsal a rozešli jsme se ve zlém," líčil Zdeněk Hruška, proč plzeňské angažmá odmítl a upsal se pražským Bohemians.
| Zdeněk Hruška |
|---|
| Narozen: 25. července 1954 v Praze |
| Hráčská kariéra: Sj Vyšehrad, 1974 – 1976 VTJ Tachov, 1976 -1985 Bohemians Praha, 1985 - 1986 Slavia Praha, 1987 PAE Veria, 1987 – 1989 Bohemians Praha, 1989 – 1990 Wacker Vídeň, 1990 – 1992 FAC Vídeň. |
| Ligové starty: československá liga 247, řecká liga: 12. |
| Reprezentační starty: 24 |
| Největší úspěchy: mistrovský titul s Bohemians v sezoně 1982/83, semifinále Poháru UEFA s Bohemians v sezoně 1982/83, účast s československou reprezentací na MS 82 ve Španělsku. |
„Po roce jsme se ale sešli. A v Bohemce. Vrátili jsme se z dovolené a Pospíchal byl prvním člověkem, kterého jsem v Ďolíčku potkal. Ty to asi ještě nevíš, ale já jsem teď tvůj nový šéf. Nebudeš to mít se mnou lehké, to mi věř," uvítal mě ještě předtím, než jsme se dozvěděli, že trenér Bohumil Musil po sezoně skončil a namísto něho přišel Pospíchal.
Mistrovský celek Bohemians v sezoně 1982/83. V horní řadě zleva Hybš, Němec, Levý, Ondra, Mičinec, Koukal. Prostřední řada Sloup, Vladimír Hruška, Borovička, Zdeněk Hruška, Poštulka, Doležal, Příložný, Chaloupka. Spodní řada Čermák, Prokeš, Jakubec, Bičovský, Marčík a Zelenský.
Lehké to skutečně neměl ani Zdeněk Hruška, ani jeho spoluhráči, přesto právě pod Pospíchalem vybojovali Klokani první a také poslední mistrovský titul. Letos v červnu tomu bude přesně čtyřicet let, co ho po výhře na Žilinou v předposledním ligovém kole v Ďolíčku slavili.
„Mohlo a mělo jich být ale mnohem víc. Měli jsme ohromně silný kádr, takže na výkonech mužstva se nijak neprojevilo, když se v sestavě objevil čtrnáctý, patnáctý hráč kádru. Jenže Pospíchal byl trenérem, který neměl rád, když v kabině panoval klid. Uměle vyvolával bouřky, aby vládl nepokoj, zbytečně rotoval se sestavou, vyrazil hráče, kteří do mužstva patřili," zamýšlel se Zdeněk Hruška u mikrofonu sportu.cz nad tím, proč zůstalo jen u jedné mistrovské korunovace Klokanů.
Bývalí brankáři fotbalových Bohemians Zdeněk Hruška (vlevo) a Vladimír Borovička.
Trenérovu zlobu na sebe přivolal i v památném semifinálovém utkání Poháru UEFA s Anderlechtem Brusel. Pospíchal totiž nepostavil do základní sestavy klíčového muže Klokanů Přemysla Bičovského, přičemž ani po zápase, ani nikdy později neprozradil, co ho k tomu vedlo. To jen v kuloárech se o důvodech spekulovalo...
„Fanoušci za bránou na mě celou první půli křičeli, proč Přemek nehraje. ,To se zeptejte trenéra,´ odpovídal jsem jim, protože s většinou z nich jsme se za ta léta dobře znali. A oni se ptali a skandovali, že chtějí Bičovského. Pospíchal to nevydržel a do druhé půle Přemka postavil, já byl ale v jeho očích ten, kdo fanoušky vyprovokoval a podnítil k protestům a skandování," prozradil Zdeněk Hruška, že i to byl jeden z důvodů, proč nakonec odešel z Ďolíčku k sousedům do Edenu.
Tři velké postavy Klokanů v roli trenérů Bohemians - Karol Dobiaš, Zdeněk Hruška a Antonín Panenka.
„Přestoupit do zahraničí bylo po mistrovství světa ve Španělsku a po nevydařené kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy ve Francii nereálné, s Pospíchalem jsme navíc v té době komunikovali už jen přes jeho asistenty, takže přestup do Slavie byl východiskem."
V Kopačkách na hřebíku přišla samozřejmě řeč i na zmíněný Mundial ´82 ve Španělsku, kde československá reprezentace po remíze s Kuvajtem, porážce s Anglií a nerozhodném výsledku s Francií skončila hned ve skupině.
„Odskákali jsme to všichni tři gólmani, co jsme ve Španělsku byli. Já, Seman i Stromšík," povzdechl si i po jednačtyřiceti letech Hruška a zamýšlel se nad důvody, které k tehdejší blamáži vedly.
„Byla jich celá řada. Dlouhé soustředění v Tatrách, poté harcování po Itálii, kde jsme hráli jeden den na severu a druhý den na jihu s ligovými kluby jen proto, abychom na pobyt na mistrovství světa vydělali peníze. V kádru marodi Kozák s Masným, kteří jeli na mistrovství světa za odměnu. Ponorková nemoc začala už ve chvíli, kdy jsme do Španělska přijeli. Někteří hráči se vyloženě těšili, až vypadneme a pojedeme domů."
Fotbaloví trenéři Stanislav Levý (vlevo) a Zdeněk Hruška při utkání v Plzni.
Zdeněk Hruška ale u mikrofonu Sport.cz vzpomínal i na svá zahraniční angažmá v Řecku a Rakousku.
„Ve Vérii jsme s pomocí boží ligu zachránili, jenže pak klubu došly peníze. Na tehdejším Pragosportu mi řekli, že oni do toho zasahovat nemohou a že se musím postarat a peníze si vysoudit sám. Nakonec jsem měl v Řecku víc soudů než odchytaných zápasů. Všechny jsem sice vyhrál, prezidenta klubu zavřeli, aby ho vzápětí zase pustili na kauci, ale k placení stejně nikdy nedošlo."
Nakonec nedošlo ani k přestupu do PAOK Soluň, který měl o angažování Zdeňka Hrušky zájem. I tom jedna z legend vršovických Klokanů v dalším díle Kopaček na hřebíku vypráví, stejně jako vzpomíná na další nepříliš vydařené působení ve Wacker Vídeň.
Došlo pochopitelně i na jeho návraty k Botiči jako hráče a později i jako trenéra v časech, kdy to šlo s Klokany od deseti k pěti. A byly to zajímavé vzpomínky, které stojí za to si poslechnout.
