Příběh jako z pohádky, vzpomíná Šírl na titul s Petrohradem, triumf v Poháru UEFA a Superpoháru i na magickou pětku

Českých legionářů, kteří pomohli Zenitu k vzestupu na výsluní ruské ligy, bylo ovšem pět, jen Radek Šírl ale v Petrohradu zůstal celých dlouhých osm let. I proto slavil se Zenitem v roce 2007 mistrovský titul, i proto s ním vyhrál Pohár UEFA.

Mimochodem, po Jiřím Němcovi, Radkovi Látalovi, Patriku Bergrovi a Vladimíru Šmicrovi jako pátý český hráč v historii druhé nejprestižnější evropské klubové soutěže.

„Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, ale asi na tom něco bude. Číslice pět pro mě asi magická opravdu bude,“ pobaveně se usmál Radek Šírl při zmínce, že před odchodem do Ruska odehrál v české lize rovných 50 zápasů.

„Bylo to jako pohádka. Z 1. A třídy v Rudné, kde jsem už v sedmnácti hrál v prvním mančaftu mezi chlapy, což mi mimochodem hrozně pomohlo, přestup do Bohemky, pak s reprezentační dvacítkou start na mistrovství světa v Argentině. A hned poté Sparta a Petrohrad,“ kroutí i po třiadvaceti letech Radek Šírl nevěřícně hlavou, jak rychle ho fotbalový osud nasměroval k životnímu angažmá.

„Ty začátky byly ovšem doslova šílený. Dvacátého prosince jsme letěli společně s Martinem Horákem do Petrohradu podepsat smlouvu s tím, že se za dva tři dny vrátíme a na Vánoce budeme doma. Jenže všechno bylo jinak. Trenér Petržela vymyslel, že ještě před zahájením přípravy absolvuje celé mužstvo jakýsi přípravný blok, aby všechny hráče poznal. A tak jsme na Štědrý den seděli s Martinem a Petrželovým asistentem Borovičkou v hotelu a já si říkal, že tohle tedy nedám. Venku minus pětatřicet, sníh, tma pomalu celý den… Úplně mě to sebralo, takže jsem volal manažerovi Pavlu Zíkovi, že tohle angažmá asi nezvládnu,“ přiznává Radek Šírl, že mu trvalo pomalu dva roky, než si na Petrohrad a štaci v Zenitu zvykl.

Jaké to byly roky? Jak sháněl bydlení? Kdo s ním sdílel petrohradskou řadovku, kterou si pronajal? A co pověstná ruská báza? A co třeba trenér Petržela? Proč Radka Šírla nezlákalo kasino, jehož svodům naopak trenér podlehl a u rulety rozfofroval miliony? O tom všem se host Kopaček na hřebíku ve studiu Sportu.cz rozpovídal.

Ale rozpovídal se i o úspěších, které se Zenitem zažíval a k nimž mu pomáhal.

„Před naším příchodem se Zenit v lize zachraňoval a my hned v první sezoně skončili na druhém místě. V Petrohradě jsme byli rázem za bohy, celé město žilo fotbalem. Na každém rohu nás lidé poznávali, fotili se s námi, v restauracích nechtěli, abychom platili. Prostě něco neskutečného,“ rozzářily se Rakovi Šírlovi oči při reminiscencích na první sezonu, kterou v Zenitu zažil.

A co teprve, když přišla řeč na tu nejslavnější, když pod nizozemským koučem Dickem Advocaatem slavil mistrovský titul, triumf v Poháru UEFA a následně i v Superpoháru UEFA.

„Dick Advocaat už přišel k hotovýmu, protože mančaft postavil a vybudoval Petržela. Advoccatovi ho stačilo vypiplat. Všem nám bylo nějakých čtyřiadvacet, pětadvacet let, všichni jsme chtěli vyhrávat a něčeho dosáhnout. A navíc se nám vyhýbala zranění, byli jsme zdraví a celou sezonu jsme odehráli ve dvanácti třinácti lidech.“

Šírl byl mezi nimi. Jako poslední z původní pětice českých legionářů. A pod mistrovským titulem zanechal dokonce svůj gólový autogram. V posledním kole na stadionu Saturnu Ramenskoje musel totiž Zenit vyhrát, aby po třiadvaceti letech ovládl ruskou ligu. A Radek Šírl se o to postaral.

„Strašná haluz. Balon přede mnou skočil, já zavřel oči a napálil ho. Někomu se ještě odrazil od stehna, takže změnil směr, a Tonda Kinský, co tehdy chytal za Saturn, už se nestačil zvednout a reagovat. Jenže ten gól přišel už někdy v jedenácté minutě a my pak zažívali osmdesát minut peklo a třásli se, aby domácí nevyrovnali. Nakonec jsme výhru se štěstím ubránili a celý Petrohrad tak po čtvrt století slavil titul. A my samozřejmě také. Byla to obrovská pařba.“

Jenže to ještě zdaleka nebyl konec, protože v sezoně 2007/2008 triumfoval Zenit i v Poháru UEFA. A navíc po tažení, kdy postupně vyřadil třeba Norimberk, Everton, Villarreal, Marseille, Leverkusen a v semifinále mnichovský Bayern. V Německu s ním remizoval, v Petrohradě vyprovodil Kahna, Ribéryho, Zé Roberta, Kloseho a spol. se čtyřgólovým výpraskem.

„V domácí odvetě jsem nehrál, protože v Mnichově jsem dostal druhou žlutou a byl jsem vykartovaný. Seděl jsem na tribuně a hrozně se bál, že přijdu o finále. Kluci hráli výborně, a protože stará pravda říká, že se vítězná sestava nemění, měl jsem fakt strach. Trenér Advocaat byl ale skvělý. Věděl, že jsem celé pohárové tažení odkopal, a na finále s Rangers mě do sestavy vrátil.“

Zenit finálovou partii s Glasgow Rangers hranou v Manchesteru vyhrál 2:0 a Šírl se tak stal pátým českým fotbalistou, který mohl zvednout nad hlavu Pohár UEFA. A pochopitelně tento triumf patřičně oslavit.

„Slavili jsme až do rána, spát se vůbec nešlo a ráno jsme letěli do Petěrburgu, kde oslavy pokračovaly. A pak jsme museli i do Kremlu na přijetí u prezidenta Medvěděva, což mě úplně rozhodilo, protože jsem měl jiné plány. Naštěstí šlo jen o obvyklou oficialitu a po necelé hodině bylo po všem.“

V Kopačkách na hřebíku ale Radek Šírl vzpomínal i na vítězství nad Manchesterem United a zisk Superpoháru UEFA, stejně jako na konec angažmá v Zenitu Petrohrad. To poté, co na lavičku usedl italský kouč Luciano Spalletti a on od něho slyšel, že s ním nepočítá a že pod ním hrát nebude.

„Do jiného klubu v Rusku se mi přestupovat nechtělo, jiné zahraniční angažmá mě také nelákalo, a proto jsem se po osmi letech v Petěrburgu raději vrátil domů,“ připomněl konec kariéry na štacích v Mladé Boleslavi, Plzni a nakonec v Bohemians, odkud se do světa velkého fotbalu vydal.

A co život po kariéře? Co současnost Radka Šírla rozdělená mezi tuzemsko a Španělsko, kde si koupil domek a s manželkou Dominikou a tříletou dcerkou tam tráví několik měsíců v roce? Co kopačky, které na hřebíku samozřejmě ještě nevisí?

O tom všem se Radek Šírl u mikrofonu Sportu.cz s chutí rozpovídal, takže si se stejnou chutí jeho vyprávění a vzpomínání poslechněte. Další epizoda Kopaček na hřebíku za to rozhodně stojí.