Pozdravil jsem Panenku a v Ďolíčku jsem skončil, vzpomíná Němec na konec v Bohemce, Slavii i reprezentaci

Spoluhráči z nejslavnější éry v historii Bohemians vzpomínají na tehdejší rychlé křídlo Jaroslava Němce jako na jednoho z mála, který se dokázal trenéru Pospíchalovi postavit. Oponovat mu, diskutovat s ním, říct mu svůj názor.

„Ani Toník, ani Karol si na něho tolik nedovolili. Já už byl ale takový. Rychleji jsem mluvil, než přemýšlel a Pospíchal mě takového bral. Jako šaška v týmu, což byla do jisté míry výhoda. Byl jsem zmetek, mnohokrát jsem ho dokázal vytočit, ale on věděl, že když nastoupím, na hřišti se rozdám a nechám tam všechno. Přesto jsem od něho za pět let neslyšel jediné slovo chvály. Ostatní ale také ne," vrací se Němec u mikrofonu Sportu.cz o čtyři desetiletí do minulosti, kdy oblékal zelenobílý dres Klokanů a zažíval tvrdou školu Tomáše Pospíchala.

„Byla tvrdá. A jeho tréninky ještě tvrdší. Ale kdyby tak tvrdé nebyly, nikdy bychom nehráli tak, jak jsme hráli. Pospíchal byl svůj, měl své výlevy, takže jakmile byl někdo na vlně, hned ho sestřelil. Přesto proti němu nemohu říct křivé slovo, protože mně, klukovi z divizního Kolína, dal šanci v Bohemce mezi takovými hráči, jako byli Dobiaš, Panenka, Bičovský."

Své si Jaroslav Němec s Pospíchalem užil nejen v samém závěru angažmá u Botiče, což v Kopačkách na hřebíku zmínil hned několikrát.

„Kondičně jsem na tom byl sice vždycky dobře, ale před pohárovým zápasem se španělským soupeřem nám trenér naordinoval tak tvrdý trénink, že jsem byl hotový. Přiznal jsem se, že už trénovat nemůžu, na což Pospíchal reagoval: ,Když nemůžeš, běž ze hřiště a půjdeš do práce.´ A já druhý den skutečně seděl v pokladně a prodával lístky na utkání, které nás čekalo. Samozřejmě že se to neutajilo, takže v tehdejším humoristickém týdeníku Dikobraz vyšel článek, že v Bohemce je pro člověka práce trestem, zatímco na Západě by tisíce nezaměstnaných dalo nevím co za to, kdyby mohli pracovat. Pořádné pozdvižení. Zvláště, když jsem pak k pohárovému utkání nastoupil a proti Španělům hrál."

V Kopačkách na hřebíku vzpomíná Jaroslav Němec samozřejmě na osmdesátá léta, kdy válel za Bohemians, Slavii a nastoupil i v reprezentačním dresu v památném kvalifikačním utkání na milánském San Siru. Nově se tvořící reprezentační tým Františka Havránka, v jehož základní sestavě nastoupilo osm Klokanů, tam remizoval 2:2 s úřadujícími mistry světa Italy.

„Hrál jsem na Claudia Gentileho, což byl takový Mackie Messer italského fotbalu. Tvrďák, který to pořádně brousil. Ale zase tak špatně jsem nejspíš nehrál, když jsem na hřišti zůstal celý zápas. Bylo nás v sestavě z Bohemky opravdu osm, uhráli jsme remízu s čerstvými mistry světa, ale ani za to nás Pospíchal nepochválil."

Nejen v Bohemians, ale i ve Slavii a dokonce i olympijské reprezentaci Jaroslav Němec předčasně skončil.

A už jste někdy slyšeli proč? Proč odešel na truc z Edenu a raději hrál půl roku za Kolín? A proč ho trenéři Vengloš s Brumovským vyrazili po přípravě s římským AS z národního týmu? Proč tím pádem skončil i olympijském mužstvu a nejel s ním na turnaj do Moskvy?

Tehdy se psalo o disciplinárních důvodech, ale Jaroslav Němec až nyní prozradil, co se za nimi skrývalo.

„Mohu nadávat jen sám sobě, že jsem přišel o olympijské zlato. Kvůli své povaze, přímosti, kvůli tomu, že jsem vždycky rychleji mluvil než přemýšlel," nehledá ani po letech výmluvy a neuchyluje se k frázím ve zpovědi, která rozhodně stojí za poslech.

Dozvíte se toho totiž spoustu o tom, jak to před listopadem ´89 i po něm ve fotbale chodilo... Třeba o tom, jak za socialismu fotbalisté pašovali na Západ cigarety a alkohol, aby si přilepšili, jak Němec převážel do Německa ruský samovar a pokoušely se o něho mdloby, když došlo na hranicích na celní kontrolu. On tehdy samovar provezl, zato u slávistického trenéra Jaroslava Jareše objevili celníci housle. A navíc zcizené z muzea...

Samozřejmě že se v Kopačkách na hřebíku dozvíte, jak to tenkrát dopadlo.

Dozvíte se ale i to, jak to bylo s kolínským stadionem, když Jaroslav Němec dělal předsedu tamního klubu a čelil obvinění, že chce rozprodat pozemky na stavební parcely, že zapálil tribunu, že vyhrožoval pracovnici finančního úřadu zastřelením.

O tom všem mluví Jaroslav Němec do mikrofonu Sportu. cz na rovinu a nevyhýbá se ani jménům konkrétních lidí. Třeba jménu tehdejšího starosty Kolína a současného ministra vnitra Víta Rakušana.

I proto si poslechněte příběh fotbalisty, který skončil v mistrovském týmu Bohemians jen proto, že se v odvetě Poháru mistrů evropských zemí ve Vídni pozdravil s legendou Klokanů Antonínem Panenkou.

Uslyšíte ale i to, jak se mu žíje na jeho venkovském panství, kde z rybníků vyskakují pstruzi a kapři, kde chová ovce, každé ráno sbírá vajíčka a na zahradě mu rostou hřiby.