Popral se s Váchou a v lize skončil. Flachbart o kariéře, penaltě v Krči, ale i Spartě či Petrohradu

„Začalo to tím, že jsem se v Jablonci popral na tréninku s mladým Lukášem Váchou. Jemu bylo nějakých osmnáct, devatenáct let a pověděl mi něco, co myslím říkat neměl. A já to neunesl, takže jsme se poprali,“ vrací se v další epizodě Kopaček na hřebíku Jan Flachbart k trochu předčasnému konci kariéry na ligové scéně.

„Trenérovi Komňackému se to hodilo trochu karet. Chtěl se zbavit mě a čtyř dalších starších hráčů, což se mu nakonec povedlo. I Milan Fukal tehdy skončil, což byl skvělý a naprosto bezproblémový dříč, o kterém jsem myslel, že zůstane v Jablonce napořád. O mně trenér navíc v novinách prohlásil, že jsem v kabině problémový a nepohodlný. A tahle jeho slova zapříčinila, že další nabídky už nepřicházely. Zřejmě z obav mít v kabině staršího problémového hráče,“ rozpovídal se někdejší ofenzivní záložník, přeškolený poté na krajního obránce, u mikrofonu Sportu.cz.

„Přitom si nemyslím, že bych byl problémovým fotbalistou. S žádným jiným trenérem jsem během ligové kariéry problémy neměl, i s majitelem Jablonce panem Peltou jsme měli perfektní vztahy.“

A trenérů, pod nimiž Jan Flachbart ve velkém fotbale hrával, byla celá řada. Vlastimil Petržela, který ho jako osmnáctiletého přivedl do Bohemians a pak ho zlanařil i do Petrohradu a Olomouce, současný kouč reprezentace Ivan Hašek, který ho přetáhl do Sparty, ale třeba i Jaroslav Hřebík, Petr Rada, Jiří Kotrba.

„Petržela tenkrát přivedl do Bohemky dost mladých kluků, jenže tréninky pod ním byly extrémně náročné. Hlavně v zimě. Spousta kluků to proto po čtrnácti dnech zabalila a vrátili se zase do svých klubů. Z ligy jsme nakonec spadli, ale zase jsme se do ní vrátili, protože jsme vyhrávali buldočí silou a prací. Já na tom byl kondičně dobře, takže mi to vyhovovalo.“

Po návratu Klokanů do nejvyšší soutěže se Jan Flachbart v Ďolíčku dlouho neohřál. Pět ligových zápasů stačilo, aby ho Sparta přetáhla na Letnou.

„Seběhlo se to strašně rychle. Uzavírala se soupiska pro Ligu mistrů, kdy mi volal manažer Pavel Paska, že má o mě Sparta zájem. Nepředstavitelné dostat se během pěti týdnů z druhé ligy do Champions League. Nebylo proto o čem přemýšlet. Zvlášť když si pro mě na sraz reprezentační jednadvacítky přijel sám trenér Hašek, odvezl mě k Paskovi, tam jsme podepsali smlouvu a trenér mě odvezl zase zpátky. To pro mě znamenalo hrozně moc.“

Hned v první sezoně získal se Spartou mistrovský titul, a navíc okusil i Ligu mistrů. Sice jen na pár minut, ale proti Barceloně, se kterou tehdy Sparta prohrála na Letné 1:2 gólem, který dal Gabri minutu před koncem. A dva roky na to v éře Jaroslava Hřebíka velké zápasy s Portem, Panathinaikosem a hlavně madridským Realem, které už Flachbart odehrál celé.

„Utkání s  Realem na Letné bylo tím největším a nejlepším v celé mé kariéře. V sestavě Zidane, Figo nebo třeba Carlos Alberto, který hrál na pravé straně obrany a já se s ním na levém beku potkával. Prohráli jsme sice 2:3, ale fanoušci ještě dvacet minut po konci střetnutí stáli, tleskali a děkovali,“ přiznal u mikrofonu Sportu.cz Jan Flachbart, že i po třiadvaceti letech mu při reminiscencích na duel s Bílým baletem naskakuje husí kůže.

„Mně naskakuje pokaždé, když si tenhle zápas doma pustím. A v době covidu jsem se na něj díval hned několikrát. Tenkrát dokonce nechybělo mnoho, abych v samém závěru vyrovnal na 3:3. Balon jsem ale špatně trefil a některý ze soupeřových hráčů ho vykopl na roh.“

V Kopačkách na hřebíku ale došlo pochopitelně i na další štace, kde Flachbart působil. Proto uslyšíte vzpomínky na Petrohrad a angažmá v tamním Zenitu, početnou česko-slovenskou enklávu, která tam tehdy působila, vzlety a pády trenéra Petržely v městě na Něvě, ale i vyprávění o některých spoluhráčích, s nimiž tam hrál. Třeba o Aršavinovi, třeba i Škrtelovi.

„Martin Škrtel přišel jako mladý kluk, ale už tehdy bylo vidět, že má na velkou kariéru. Dodnes si dělám legraci, že jsem ho učil stlát postel a čistit kopačky, protože jsem ho měl na bázi i předzápasových soustředěních na pokoji. On ovšem skončil v Anglii v Premier League, já v Rejšici jako hrající trenér,“ pobaveně vykládá Jan Flachbart.

Během povídání přišla samozřejmě řeč na jeho putování kluby v nižších soutěžích, poslední ligové angažmá v dresu střížkovských Bohemians, které mu nemohli pravověrní fanoušci Klokanů od Botiče odpustit, stejně na konflikt s trenérem Jurajem Šimurkou v druholigové Krči. Svého času hodně propíraný a medializovaný, protože Flachbart čelil nařčení, že v utkání s Čáslaví úmyslně neproměnil penaltu.

Jak to tehdy bylo? Jak se to seběhlo a proč v Krči ze dne na den skončil? I to se dozvíte při poslechu dalšího, a hodně zajímavého dílu Kopaček na hřebíku.

A uslyšíte i o tom, co dělá Jan Flachbart dnes. Že ho fotbal už neživí, protože se zabývá prodejem hnojiv a postřiků pro zemědělce a zahrádkáře, a že ho proto trápí stav trávníku, který teď na hřišti v Rejšici mají. Že ho mrzí nedostatek respektu, který o generaci či dokonce dvě mladší kluci mají k těm starším.

„Ale to je nejen na hřišti, ale i v životě. Pořád kolem sebe slyším: Nová doba. Ale pokud budeme všechno omlouvat novou dobou, nikam se nepohneme.“

Fotbal však Jana Flachbarta pořád baví.

„Bavil mě vždycky. V Bohemce, ve Spartě, Zenitu, bavil mě, když jsem si fotbalem vydělával, baví mě, i když se hraje jen za párek a pivo. Pořád jsem ho nezapomněl, pořád se udržuji ve slušné kondici a klukům v nižších soutěžích mám co dát. A dokud zdraví vydrží, chtěl bych pokračovat. Jen v kabině jim už nemůžu říkat, že Liga mistrů se na Spartě kopala naposledy se mnou. Teď ji Sparta zase hraje a zatím ji hraje dobře, což mi dělá radost, protože sparťanem jsem samozřejmě zůstal,“ přiznává v Kopačkách na hřebíku.