Petržela mě neznal jménem. Marek Kincl o ruském dobrodružství, nejslavnějším gólu ve Spartě i rekordu

„Nevím, jestli sedí srovnání zrovna s Messim, ale pravdou je, že jsem dával branky ve všech soutěžích, které existují. Od nejvyšší po úplně nejnižší. Mám dokonce diplom z Muzea rekordů v Pelhřimově, který tento primát zanesený i v Knize českých rekordů stvrzuje," může se pochlubit Marek Kincl, že druhý takový fotbalista jako on v tuzemsku není.

Jak vůbec na nápad zaregistrovat si zmíněný rekord přišel? Kdo ho inspiroval? A kdo mu pomáhal dávat všechny vzpomínané trefy dohromady, aby je v Pelhřimově uznali za platné? I to samozřejmě Marek Kincl ve studiu Sport.cz prozradil.

Přitom vypočítával ligové góly, které nastřílel na tuzemských štacích i během angažmá v Rakousku. Šest mu ji nakonec chybělo, aby vstoupil do prestižního Klubu ligových kanonýrů.

„Když jsem pomalu končil kariéru, nevadilo mi to. Ale když teď vidím plejádu velkých hráčů, kteří v Klubu kanonýrů figurují, samozřejmě mrzí, že jsem se mezi ně nedostal. Stačilo zůstat ještě rok ve vídeňském Rapidu a šest chybějících gólů bych nejspíše vstřelil. Navíc mi nabízeli roční smlouvu, jenže já chtěl dvouletou, takže jsme se nedohodli," vrací se k angažmá ve Vídni.

Určitě nejzdařilejšímu a nejlepšímu v celé kariéře.

„Diametrální rozdíl ve srovnání s působením ve Spartě, kde mě fanoušci moc rádi neměli. Po některých zápasech jsem to nesl hodně těžce, protože jsem byl přesvědčen, že jsem hrál dobře a utkání zvládl, jenže zpětná vazba od letenských příznivců se nedostavila. O to víc si vážím, že jsem i tyhle tlaky ustál," rozebírá Marek Kincl angažmá na Letné a přemýšlí, proč to útočníci podobného typu a ražení jako on neměli ve Spartě nikdy lehké. A bylo jedno, zda šlo o Jana Kollera, Libora Doška nebo Marka Kincla.

Přitom právě v dresu Sparty vstřelil nejslavnější gól své kariéry. „Už tomu bude dvacet let, ale fanoušci se na tuhle hlavičku pořád ptají. Takže na Letné jsem určitě stopu zanechal," připomíná Kincl gól v utkání s římským Laziem, který pomohl Spartě k postupu v Lize mistrů.

„Ve čtvrté minutě nastavení, poté, co jsem přišel na hřiště na závěrečnou čtvrthodinu jako střídající hráč, který byl navíc už prodaný do Zenitu Petrohrad. V podstatě při posledním doteku s míčem v dresu Sparty," vybavuje si i po dvou desetiletích Marek Kincl všechno, co jeho trefu provázelo.

„O hlavičce v zápase s Laziem se mluví, ale že jsem dal gól v derby se Slavií, kterým jsem rozhodl o zisku mistrovského titulu, na to se trochu zapomíná," posteskl si ve studiu Sport.cz.

Pochopitelně že došlo i na ruské dobrodružství a přestup do Zenitu Petrohrad.

„Spíš vystřízlivění než dobrodružství. Tohle angažmá jsem vůbec nepochopil. Trenér Petržela si mě vyhlédl a přivedl do Zenitu, v prvním zápase mě postavil na poločas, ale o přestávce mě vystřídal a pak už mi nedal ani minutu. Nedalo se s ním moc mluvit, někdy jsem měl pocit, že ani neví, kdo jsem. Nejspíš proto, že si tehdy procházel složitým obdobím, kdy jeho zvláštní rozpoložení gradovalo," dodnes kroutí Kincl hlavou nad tím, co se tehdy v Petrohradu dělo.

I proto představovalo hostování v Rapidu Vídeň proměněné posléze v přestup hotové vysvobození a začátek krásných let a úspěšných sezon, které na této štaci prožil.

„Přišli jsme společně s Tomášem Doškem, pod trenérem Hickersbergerem se nám dařilo, získali jsme mistrovský titul, probojovali se do Champions League. Hráli jsme s Juventusem, utkáním s Bayernem jsme v Mnichově otvírali novou Allianz arénu. Nezapomenutelné zážitky. A ta parta, kterou jsme tam měli..."

Pochopitelně že vzpomínal i na návrat do Čech, na dvě sezony ve službách střížkovské Bohemky i třeba na góly, které pak začal dávat v nižších soutěžích. Dokonce i v nejnižší IV. třídě za rezervu Zbuzan.

Ale bylo jich tolik, že se z něho stal nakonec rekordman, jemuž není v tuzemsku rovno. Ostatně, certifikát z pelhřimovského Muzea rekordů to stvrzuje.

Proto se do vzpomínek a vyprávění Marka Kincla zaposlouchejte, další díl Kopaček na hřebíku za to stojí.