Článek
V sedmdesátém roce. V době, kdy doma vládla tuhá normalizace a podobné gesto bylo v příkrém rozporu s morálkou socialistického sportovce.
„Přišlo to samo od sebe. Spontánně. Jako exploze radosti a díků někde uvnitř mě, která musela ven. V kabině se někteří hráči modlili, jiní se zase křižovali při nástupu na hřiště, já byl ale toho 3. června skutečně prvním fotbalistou, kdo se na mistrovství světa pokřižoval po vstřeleném gólu," hlásí se Ladislav Petráš ke svému primátu následujícímu bezprostředně po trefě do sítě brazilského brankáře Félixe.
Ladislav Petráš |
---|
Narozen: 1. prosince 1946 v Necpalech u Prievidzi (Slovensko) |
Fotbalová kariéra: 1964 - 1968 Baník Prievidza, 1968 - 1969 Dukla Banská Bystrica, 1969 - 1980 Inter Slovnaft Bratislava, 1980 - 1983 WAC Vídeň |
Ligové starty a góly: 241/85 |
Reprezentační starty a góly: 19/6 |
Největší úspěchy: s československou reprezentací účast na MS 1970 v Mexiku |
Král ligových střelců v sezoně 1968/69 a 1974/75 |
„Žádné následky to po návratu z Mexika kupodivu nemělo. Možná se tím lidé ve vedení výpravy nebo doma komunističtí či tělovýchovní funkcionáři zabývali, ale mě si na kobereček nepozvali. Nejspíš jim stačilo, že na mě hodili neúspěch národního týmu na mistrovství světa," připomíná v další epizodě Kopaček na hřebíku Ladislav Petráš jeden z často užívaných argumentů, proč účinkování československé reprezentace na mistrovství světa 1970 skončilo fiaskem.
V prosinci roku 1969 v kvalifikačním duelu proti Maďarsku hraném ve francouzském Marseille, v němž šlo o postup na MS '70, byl totiž Petráš osm minut před koncem za stavu 4:0 vyloučený. Před odletem na mistrovství světa proto reprezentace jezdila po Evropě, aby sehrála přípravné zápasy v Lucembursku a Norsku, ve kterých Petráš nenastoupil, čímž si vynesený tresty odpykal.
Pravidla té doby to umožňovala, neboť nedělala rozdílu mezi utkáními přátelskými a soutěžními. Po blamáži na světovém šampionátu, kde svěřenci trenéra Marka prohráli ve skupině všechny tři zápasy, se ale právě cestování po Evropě a přípravné duely hrané kvůli Petrášově trestu vydávaly za důvod, proč národní mužstvo prohrálo s Brazílií, Rumunskem i Anglií a nenaplnilo očekávání a stanovený cíl.
„Naprostá blbost. Každé mužstvo hrálo před odjezdem na velký turnaj pět šest přípravných zápasů a našemu mělo vadit, že sehrálo dva kvůli Petrášovi?! Funkcionáři to prostě svalili na mě, aby tím zakryli vlastní neschopnost. Stejně, jako svalili na nás hráče mexický neúspěch. Nikoho nezajímalo, že trenér Marko požadoval, aby se přerušila liga, byl čas na přípravu a následně i na aklimatizaci ve vysokohorském prostředí v Guadalajaře. Neposlechli ho, a proto jsme na tom byli špatně," snášel i po více než půlstoletí Ladislav Petráš před mikrofonem Sportu.cz skutečné důvody, proč start na mistrovství světa skončil fiaskem.
„Stejné to bylo s údajnými konflikty mezi hráči Slovanu a Trnavy, nepřátelstvím mezi Čechy a Slováky. Všechno to bylo vyvolané uměle, protože mezi námi hráči vládla pohoda. Vždyť jsme hráli společnou ligu, znali jsme jeden druhého, bylo nám jedno, jestli je jednu dobu v mužstvu víc Slováků a pak třeba zase Čechů," opakoval i Petráš to, co tvrdila a tvrdí drtivá většina jeho tehdejších spoluhráčů.
V pořadu Kopačky na hřebíku se ale samozřejmě dostalo i na další milníky kariéry bouřliváka Petráše, který se stal ve federální lize hned dvakrát králem střelců.
Věděli jste třeba, že měl z Prievidze původně namířeno na pražskou Letnou? Že přestup do Sparty byl už hotovou věcí?
„Sparta dokonce v Prievidzi odehrála benefiční zápas, který byl součástí kompenzace za můj přestup. Jenže já se dal na olympiádě v Mexiku dohromady s Miki Krnáčem z bratislavského Interu, takže jsem nešel ani do Sparty, ani do bratislavského Slovanu, kde jsem byl také na zkoušce. Učaroval mi Inter, který byl v Bratislavě a na Slovensku až tím druhým. Probudila se ve mně touha pomáhat slabším. Nakonec jsem prožil na Pasienkách pár pěkných sezon a stal jsem se tam králem ligových střelců stejně, jako před tím v Banské Bystrici."
Střelcem byl Ladislav Petráš vyhlášeným a obávaným, do prestižního Klubu ligových kanonýrů se však nikdy neprostřílel. Zastavil se na kótě 85 branek.
„Ale to proto, že jsem hrál druhou ligu v Prievidzi, Banské Bystrici a Interu. V každé sezoně jsem tam nastřílel přes dvacet gólů, jenže ty se pochopitelně nepočítají. Já si ale nezakládal na tom, jestli jsem mistrem ligy nebo nejlepším kanonýrem, pro mě byl největší radostí fotbal, který jsem miloval a kterým jsem bavil diváky i sám sebe. Dělal jsem srandičky, které byly někdy přes čáru, ale v naší době patřily k fotbalu," naráží i na nálepku bouřliváka a nezkrotného enfant terrible československého fotbalu.
I trenéři mu ji přisoudili.
„V každém zápase naběhal tak dva kilometry. Z toho ovšem jeden cestou na hřiště a pak zpátky do šatny. Když ale zapnul, zrychlil a nasadil ke sprintu, běda každému soupeři," žertoval o Petrášovi s oblibou trenér Michal Vičan.
„Ve fotbale je to stejné jako v divadle. Když herce zaškatulkují pro určitý žánr, už mu ty role zůstanou napořád. A u mě to bylo stejné... Začalo se o mě šířit, že nerad trénuju, že nechci to či ono, že jsem takový a takový, i když to nebyla pravda. Nejspíš i proto mi fanoušci často nadávali a já si zanadával také," bere po letech všechny své excesy a legrácky s úsměvem a nadhledem Ladislav Petráš v dalším díle Kopaček na hřebíku.