Článek
Sparta tehdy ve skupinové fázi nultého ročníku Champions League vyhrála 1.dubna 1992 na Letné nad Barcelonou 1:0 a právě „Máňa", jak fanoušci a samozřejmě i spoluhráči Lumíru Mistrovi přezdívali, sehrál životní zápas.
Letná šílela, když prokličkoval kolem Witschgeho, Koemana i Laudrupa, posadil je na zadek a servíroval spoluhráčům jedno skvostnou přihrávku za druhou.
Lumír Mistr |
---|
Narozen: 12. ledna 1969 |
Fotbalová kariéra: Odolena Voda, Sparta Praha, Aritma Vokovice, Sparta Praha, 1988 – 1989 VTJ AŠ a RH/Union Cheb, 1991 – 1998 Sparta Praha, 1998 Aris Soluň, 1998 – 1999 FC Dukla Příbram. |
Největší úspěchy: pěti mistrovských titulů se Spartou v sezonách 1993/94, 1994/95, 1996/97, 1997/98. Celkem 160 ligových zápasů a 28 gólů. |
Reprezentační starty a góly: 2/0 |
„Hned prvním dotykem s míčem jsem se chytil, takže jsem se rozjel. ,Pocem, kam deš, tu máš, guláš´, to bylo moje. Prokličkovat mezi nimi, udělat z nich slepé koně. I třeba z Míši Laudrupa, což byla velká evropská kopačka. To mi těšilo nejvíc," netají Lumír Mistr, že měl strašně rád balon a dovedl s ním skutečně kouzlit.
„Nebylo to jen o Máňovi. Měli jsme mančaft, který trenér Uhrin krásně sestrojil a který šlapal. Od Péti Kouby v bráně přes Horňáka, Vrabce, Chovance, Němečka, Frýdka, Černého až po Sigiho. Já měl proti Barceloně výhodu, že se Němej (Jiří Němec – pozn. redakce) vykartoval, takže jsem na hřišti víc prostoru a volnosti," nepřičítá zásluhy jen sobě.
„Společně jsme vyhrávali, společně slavili. Vždyť to byla divoká devadesátá léta. Jak jsme to tenkrát říkali? Kultura za tisíc, rozume zdravím, na shledanou."
Lumír Mistr mluví do mikrofonu Sport.cz otevřeně naprosto o všem. O slavných výhrách nad Barcelonou, což byl zápas vyhlášený fanoušky Sparty za Zápas století, i Olympique Marseille, o mistrovský titulech, o trenérech, kteří ho krotili, ale nikdy nezkrotili.
O Dušanu Uhrinovi, který byl jeho osudovým trenérem, neboť ho vedl už při vojákování v Chebu a potom i ve Spartě a reprezentaci, o Jozefu Jarabinském, Vlastimilu Petrželovi, ale třeba také o Otakarovi Dolejšovi. Jemu a Uhrinovi děkuje Máňa nejvíc, protože ti dva udělali s Lumíra Mistra v Aši a poté v Chebu ligového fotbalistu, kterého sparťanští fanoušci tolik milovali.
I na pokuty, které od nich dostával, vzpomíná Lumír Mistr po letech s úsměvem.
„Když se mi narodila dcera Lucinka, dostal jsem od pana Uhrina svolení, že to můžeme trochu zapít. Jenže my přijeli s Koubou, Vonáškem a několika dalšími parťáky z oslavy na Letnou taxíkem rovnou na trénink. Při sprintu a kotrmelcích jsem se trochu zamotal a běžel na vlakové nádraží. Trenér mě poslal do šatny, já usnul ve vířivce a kluci chodili po špičkách, aby Máňu nevzbudili. Druhý den jsem byl chudší o patnáct tisíc," vypráví Mistr o jednom ze spousty bohémských kousků.
A že jich bylo. V Aši a Chebu, kde vojákoval, střežil hranici socialistického tábora, střílel ze samopalu, a přitom hrál fotbal.
„V listopadu 89 nás tam nahnali do kostela a měli jsem jet do Prahy, abychom tam pomáhali potlačit demonstrace. ,Vy jste se dočista zbláznili, kde to žijete? Já tam mám mlátit do nevinných lidí?´ naplánovali jsme, že radši zdrhneme. Nakonec si ale náčelníci rozhodli, že my jako sportovní rota nikam nepojedeme."
Jste zvědavi na to, kolik pokut Lumír Mistr dostal? Proč a jaký úlet ji zaplatil třeba na soustředění Sparty v Portugalsku? A jak to bylo s jeho slavným Tarzanem a kdo ho k němu vyprovokoval?
„To Řepáček přišel s tím, že neskočím na lano na parníku, na kterém jsme se Spartou slavili mistrovský titul. Já samozřejmě skočil, jenže smůla, že lano nebylo přivázané. Proto jsem skončil ve Vltavě a museli mě vytahovat z vody. Ale naprosto střízlivého, to zdůrazňuju, protože tohle všechno se přihodilo hned poté, co jsme vypluli," nedělá Máňa žádné tajnosti ani s historkou, která vešla do fotbalových čítanek a stala se koloritem vzpomínek na fotbalové oslavy v divokých devadesátých letech.
Těch vzpomínek má Lumír Mistr a v pořadu Kopačky na hřebíku natáčeném tentokrát v radotínském areálu firmy Brudra, kde už patnáctým rokem pracuje jako hlídač a kde občas zaburácely do mikrofonu i motokáry, spoustu a servíroval jednu za druhou.
I o kostce cukru pokapané francovkou Alpa a cigaretě před zápasem se rozpovídal. „To už byla má tradice. Cukr s francovkou, aby se mi lépe dýchalo, a pak cigareta. Na Letné na záchodě, stejně jako na Camp Nou nebo San Siru. A pak se šlo na to."
V předchozích dílech Kopaček na hřebíku je spousta zajímavých a pikantních historek z fotbalové minulosti dávné i nedávné, vyprávění Lumíra Mistra je ale umocňuje a mnohé trumfuje.
Věděli jste třeba, jak vznikla jeho přezdívka Máňa? Že měl svého času namířeno do pražské Dukly? Kolik operací má za sebou a co všechno měl v těle zlomené? A proč mu nevyšlo zahraniční angažmá v Číně ani v Řecku? A čím se živil a živí poté, co jeho kariéra lemovaná spoustou zranění předčasně skončila?
Poslechněte si další pokračování Kopaček na hřebíku, tento díl s Lumírem Mistrem za to rozhodně stojí.