Kariéra naruby. Nejdřív bundesliga, teprve pak začal Obajdin sbírat tituly se Spartou

Zastávka v bundeslize byla sice krátká, neboť půlroční hostování se i vinou zranění neproměnilo v přestup, ale vědět o sobě Obajdin dal, protože kráčel úplně jinou cestou než většina jeho vrstevníků.

„Pro čtyřiadvacetiletého kluka z Liberce představovala bundesliga velkou šanci a výzvu. Přišel jsem na první trénink a tam německý reprezentační gólman Köpke a jeho spoluhráči z národního mužstva, ale také Nigerijec Okocha, polský reprezentant Furtok, Slovák Marek Penksa. A trenérem nikdo jiný než Jupp Heynckes. Koukal jsem na ně s otevřenou pusou," vzpomíná v dalším díle Kopaček na hřebíku Josef Obajdin, jak si ho Frankfurt vyhlédl jako náhradu za rebelanty Okochu, Gaudina a Yeboaha, kteří se proti trenérovi vzbouřili a odmítli pod ním hrát.

„S takovým Okochou jsem se přitom nemohl vůbec porovnávat. On byl silový, fyzicky hrozně nadupaný fotbalista, zatímco já rychlý, brejkový hráč, který na sebe upozornil tím, že dal na podzim jedenáct gólů v české lize," vrací se u mikrofonu sport.cz o sedmadvacet let zpátky, kdy se mu nabídla životní šance.

„Jenže jsme odletěli na soustředění na Floridu a já si hned ve druhém přípravném zápase po pěti minutách přetrhal vazy v kotníku. Tři měsíce jsem marodil, nehrál a netrénoval. A když jsem se konečně dal jakž takž dohromady a nastoupil v třech ligových zápasech, trenéra Heynckese kvůli špatným výsledkům odvolali, protože jsme tehdy prohráli doma se Schalke 0:3. Mužstvo převzal jeho asistent Karl-Heinz Körbel a já už šanci nedostal."

Angažmá v bundeslize nevyšlo, takže se vrátil zpátky do Liberce, kde se pod trenérem Vlastimil Petrželou zase probral a znovu začal střílet góly. I proto si Sparta na svého odchovance vzpomněla a Obajdin se po sedmi letech na Letnou vrátil.

Jak vzpomíná na tehdejší Spartu a své spoluhráče? Který ze šesti mistrovských titulů byl pro něho nejcennější? A co třeba zápasy na evropské pohárové scéně proti Parmě, Dortmundu, Galatasaray, ale i Portu nebo Barceloně? A co třeba gól, který dal v Parmě legendárními italskému brankáři Buffonovi?

O tom všem Josef Obajdin vypráví v dalším díle Kopaček na hřebíku. A mluví i o tom, proč po nejlepší ligové sezoně v kariéře a zisku dalšího mistrovského titulu v roce 2001 nakonec utekl před trenérem Jaroslavem Hřebíkem na Kypr, kde půl roku hostoval v Omonii Nikosia.

„Zdálo se mi ale příliš brzy zůstávat a končit kariéru na Kypru. Bylo mi třicet, chtěl jsem hrát za Spartu a zase zažívat atmosféru velkých pohárových zápasů. Vrátil jsem se ve chvíli, kdy trenéra Hřebíka kvůli výsledkům odvolali, takže ještě jednoho titulu jsem se dočkal. Kdyby ale t Hřebík zůstal, asi by všechno dopadlo jinak," netají Josef Obajdin, který si na závěr kariéry zahrál ještě ve Wisle Plock, s níž vyhrál Polský pohár a Superpohár.

Samozřejmě že řeč přišla i na život po kariéře.

„Teď už pár let jezdím jako řidič ve firmě, která testuje auta pro mladoboleslavskou Škodu. Jeden týden v nočním provozu, druhý týden v denním. Na dálnicích i silnicích. To aby se během testování přišlo na případné problémy než půjdou auta do výroby. Za měsíc najezdím tolik kilometrů, co jiný nezvládne za celý rok. Je to sice fyzicky náročné, protože když mám denní, vstávám v půl páté ráno a domů se vracím v půl páté odpoledne, ale baví mě to," vyznává se Josef Obajdin z lásky k autům, řízení a značkám, které mu přirostly k srdci.

A dá vám samozřejmě tip, které auto ze škodovácké flotily ho při testování zaujalo a oslovilo nejvíc. I proto stojí za to se do dalšího dílu Kopaček na hřebíku zaposlouchat.

„Jen na ostatní aktivity mi nezbývá moc času," vysvětluje v dalším díle Kopaček na hřebíku, proč si za starou gardu Liberce či Sparty chodí zahrát už jen sporadicky.