Japoncům jsem na cestě k senzaci vlastně pomáhal, vzpomíná Bielik na Hirošimu

„Ještě teď mi naskakuje husina, když si vzpomenu na Florencii a zápasy s Američany a Rakušany. Desetitisíce českých a slovenských fanoušků tam za námi přijelo. Jeli jsme k prvnímu utkání a pomalu jsme se nemohli na stadion dostat. Všude tisíce fanoušků s našimi vlajkami. Hrozně nám pomohli, že jsme obě úvodní střetnutí vyhráli a postoupili do osmifinále, v němž jsme v Bari narazili na Kostariku," vracel se Július Bielik o 32 let zpátky do minulosti.

„Zahrál jsem si ve dvou zápasech. Nejdřív jsem ve Florencii v utkání s Rakouskem střídal po půlhodině zraněného Pepu Chovance. Nebyl to jednoduchý soupeř, ale porazili jsme ho a pak jsme v Římě hráli s domácím týmem o prvenství ve skupině. Tam jsem pro změnu střídal Vaška Němečka," vysloveně pookřál šedesátník Bielik, když si v hlavě promítal film starý přes tři desetiletí.

Vzpomněl si i na hoteliéra z Bari, u něhož československý tým před a po osmifinále bydlel. „Báječný chlap. Jel s námi i na čtvrtfinále do Milána. Bydleli jsme před zápasem s Němci u jezera Lago di Como a v hotelu nebyla tehdy klimatizace. Přitom venku panovala strašná vedra, takže se v pokoji nedalo vůbec spát. On proto okamžitě zařídil stěhování do jiného hotelu s klimatizací na pokojích a všechno za nás zaplatil. I proto jsem mu dal jako poděkování svůj reprezentační dres."

Bývalý obránce pražské Sparty, v jejímž dresu vyhrál sedmkrát československou ligu a čtyřikrát Československý pohár, vzpomínal pochopitelně na čtvrtfinále s Němci na milánském San Siru.

„Tenkrát nás všichni brali jako manšaft z východního bloku a nikdo si moc nepřál, abychom postoupili dál. Rakouský sudí Helmut Kohl už vůbec ne... Proto odpískal penaltu, když vzali Chovanec se Strakou do klinče Klinsmanna, proto nechtěl vidět faul na Moravčíka v německé šestnáctce a namísto pokutového kopu ho vyloučil. Ale i tak jsme mohli Němce porazit, kdyby Standa Griga a Venca Němeček proměnili v závěru velké šance, do kterých se dostali."

V dalším díle Kopaček na hřebíku se ale ve studiu Sport.cz nevzpomínalo jen na mistrovství světa v Itálii či na Bielikovu hráčskou kariéru v Trnavě a Spartě. Řeč přišla i na Japonsko, kde dva roky působil.

„V Hirošimě byl mým spoluhráčem současný trenér japonské reprezentace Hadžime Morijasu. Už tehdy hrozně hodný, pracovitý a učenlivý kluk. Proto jsem mu v úvodním utkání na probíhajícím mistrovství světa v Kataru moc přál, aby uspěl a fandil mu," netajil se Július Bielik spokojeností, že se reprezentace ze země vycházejícího slunce postarala na úvod šampionátu o velkou senzaci, když porazila Německo.

„Japonský fotbal udělal za poslední desetiletý obrovský výkonnostní pokrok. Když jsem v Japonsku hrál, byl fotbal sportem ještě někde na druhé koleji. Daleko za sumem a baseballem. Proto lákali do svých mužstev hráče známých jmen, aby fotbal zpopularizovali a aby se od nich Japonci učili a diváci přišli fotbalu na chuť. Hrála tam tehdy spousta slavných Brazilců, kteří si tak prodloužili aktivní kariéru, přilákali Garyho Linekera i další fotbalisty Evropy," může si vlastně Bielik přičítat zásluhy, že se na popularizaci fotbalu v Japonsku a jeho vzestupu také podílel.

„Jen mě trochu mrzí, že jsem nezažil premiérový ročník japonské ligy. Hrál jsem s Hirošimou v sezoně označované za přípravnou a pak v další, která jen uváděna jako nultý ligový ročník. Poté mě v klubu vystřídal Ivan Hašek."

Bielik ve studiu Sport.cz vzpomínal ale i na svou kariéru v tuzemsku. Tři sezony v Trnavě, ligový křest v pražském Edenu proti Slavii, kde už po třech minutách dostal po faulu na Františka Veselého žlutou kartu, ale samozřejmě především na léta ve Spartě.

„V té době mohl Spartu klidně trénovat pekař, protože jsme byli tak silní a hladoví po výhrách a úspěších, že soupeři prohrávali dva nula už když vyjížděli z letenského titulu k našemu stadionu," připomínal léta, kdy Sparta sbírala jeden titul za druhým a úspěšně válčila i v pohárové Evropě. Třeba s Realem Madrid, který v tehdejším Poháru UEFA dokonce vyřadila.

Řeč ale přišla v dalším díle Kopaček na hřebíku i na současnost. Víte třeba, kdo je nejlepším golfistou mezi sparťany, a kdo naopak mezi slávisty? Július Bielik pořádá pro hráče obou rivalů turnaj, v němž mají možnost svůj golfový um prokázat.

Můžete si ale zaposlouchat i do Bielikova vyprávění o houbařské a rybářské vášni, k níž ho už jako kluka přivedl táta. Pochlubil se dvěma štikami, které naposledy vytáhl z vody, dokonce i rekordním candátem, který měřil 86 centimetrů.

Byla toho spousta, o čem bývalý obránce Sparty a československé reprezentace v našem pořadu vyprávěl a na co vzpomínal, takže určitě stojí za to se vrátit společně s ním o tři desetiletí zpátky do fotbalové minulosti, anebo si poslechnout, jak Július Bielik žije a co dělá dnes.

„Narodil jsem se na Moravě, vychovali mě na Slovensku a trpí mě v Čechách," se smíchem líčí Július Bielik své životní a fotbalové putování.