Dvakrát odložená svatba a dvacet minut ve sprše. „Čáp“ Novotný o stříbrném Euru, ale i titulech se Slavií a Spartou

Samozřejmě – řeč je o Pavlu Novotném, který v roce 1996 tohle všechno zažil a jenž usedl ve studiu Sportu.cz k mikrofonu, aby zavzpomínal nejen na památný šampionát v Anglii a tažení české reprezentace z Manchesteru až do londýnského Wembley k finálovému duelu s Němci.

„Šlo opravdu o snový rok, ale to jsem si uvědomil až mnohem později. Teprve když jsem ukončil aktivní kariéru a ve vzpomínkách se začal vracet k tomu, co všechno mi přinesla,“ přiznal další host Kopaček na hřebíku, který si celým fotbalovým životem nesl přezdívku Čáp.

„Tu mi vymyslel a přišil Honza Suchopárek. Byl jsem ve Slavii první den, nafasoval jsem věci, protože jsme odjížděli na soustředění do Nymburka, a potkali jsme se na chodbě. On vtrhl do kabiny a křičel: ,Kluci, přijel čáp.‘ Já koukal, komu to patří, a až po chvíli mi došlo, že jde o mě. A ta přezdívka mi skutečně zůstala už napořád. A já na ni byl hrdý,“ vrátil se Pavel Novotný do roku 1991, kdy ho Slavia přivedla ze Zlína.

„V té době už jsem nastupoval za áčko Zlína, které hrálo druhou ligu. Proto když přijeli zástupci Slavie, nebylo o čem přemýšlet. Mezi tréninkem a obědem se všechno domluvilo a vyřešilo a já podepsal pětiletou smlouvu.“

Pochopitelně že moc šancí dostat se do ligového kádru neměl. Vždyť v Edenu nastala doba Borise Korbela a jeho pravé ruky Václava Ježka. Do Slavie začala přicházet jedna posila za druhou. Hotové zástupy jich byly… Binič, Tatarčuk, Juraško, Nečas, ale třeba i zmiňovaný Suchopárek.

„Budovalo se nové mužstvo, kádr se měnil, přicházela samá velká jména. Po půl roce jsem proto odešel na vojnu do Chebu, kde jsem měl možnost hrát a tak říkajíc se vykopat. Ale vrátil jsem se v pravý čas. V devadesátém šestém jsme slavili titul, i když jsme ho mohli a měli získat už o rok dřív. Jenže Pavel Nedvěd nás v derby gólem v poslední minutě porazil a celé se to tehdy nějak sesypalo.“

Rok 1996 ale „Čápovi“ Pavlu Novotnému všechno vynahradil. Co pro něho znamenalo víc? Mistrovský titul se Slavií? Tažení Pohárem UEFA přes Štýrský Hradec, Freiburg, Lugano, Lens a AS Řím až do semifinále proti Bordeaux? Anebo nominace do národního mužstva a semifinálové utkání na evropském šampionátu v Anglii?

„To prostě srovnávat nejde, to jsou tři rozličné linie. Na mistrovský titul čekala Slavia pomalu padesát let a my ho získali. V Poháru UEFA jsme byli krůček od finále, což se podaří málokomu. A takový úspěch, jakého jsme dosáhli s nároďákem, také nikdo nečekal,“ nedokázal odpovědět, co pro něho znamenalo nejvíc.

„Díky těmto úspěchům jsme si odnesli zážitky, které bychom jinak neokusili. V Římě po postupu přes AS jsme se šli druhý den podívat do Vatikánu zrovna v době, kdy papež kynul z balkonu věřícím, a kynul i nám. A v Anglii jsme zase byli ve Wembley představováni před finále královně, podali jsme si s ní ruku a pak od ní dostali na krk medaili. I když jen stříbrnou,“ vybavoval si Pavel Novotný u mikrofonu Sportu.cz všechno, co mu fotbal nabídl a co s ním prožil.

I třeba odloženou svatbu. A odloženou dokonce dvakrát.

„S olympioniky jsme bojovali o postup na olympiádu, přes Španěly jsme se ovšem do Atlanty nedostali, takže jsem se chystal na svatbu a dovolenou. Jenže pak přišla nominace do reprezentačního áčka a soustředění ve Františkových Lázních a já musel svatbu odložit poprvé. Vybrali jsme termín, kdy už šampionát končil, protože nikdo nepočítal s tím, že bychom se probojovali až do finále. Jenže my se tam dostali a já musel svatbu podruhé odložit. Zatímco Vláďu Šmicra trenér Uhrin domů pustil, takže se v Praze stačil oženit, já to měl komplikované. Svatba se měla konat na Moravě, což by znamenalo další cestování. Nestihl bych se vrátit zpátky do Anglie, proto přišel další odklad. Vzali jsme se proto až napotřetí týden po návratu z mistrovství Evropy,“ líčil Pavel Novotný svou anabázi se svatbou.

Pochopitelně že přidal i vzpomínky na Anglii a semifinálový duel s Francií, v němž zažíval reprezentační premiéru. A proti němu zase Zidane či třeba Lizarazu, se kterými se potkal čtvrt roku předtím v semifinále Poháru UEFA, kde se Slavia utkala s Bordeaux.

„Já už se rozcvičoval při čtvrtfinálovém utkání s Portugalskem, protože Jirka Němec měl zdravotní problémy. Nakonec ale zápas dohrál, takže jsem se premiéry dočkal až v semifinále. Že proti nám hraje zase Zidane či Lizarazu? Na to jsem vůbec nemyslel, já nepociťoval ani žádnou nervozitu nebo trému, protože nějaké zkušenosti už jsem ze Slavie a jednadvacítky měl,“ rozpovídal se Pavel Novotný o svém reprezentačním debutu.

„Něco jiného než obvykle jsem ale přece jen udělal. Poprvé a naposledy v životě. Zavřel jsem se na dvacet minut do sprchy, tam jsem se protahoval a uzavřel do sebe. A přitom jsem si představoval, jak by asi mohl zápas s Francií vypadat, jak bych mohl být prospěšný pro mužstvo, co po mně trenér chce. A ono to nakonec všechno vyšlo.“

V Kopačkách na hřebíku vzpomínal Pavel Novotný ale samozřejmě i na hostování ve Wolfsburgu a zkušenosti, které si z bundesligy odnesl, stejně jako na návrat domů. Nikoli do Slavie, ale do Sparty.

„Dodnes nevím důvod, proč jsem neskončil ve Slavii. Všechno se to týdny táhlo, já pořád trénoval sám, a když přišla s konkrétní nabídkou Sparta, pět dnů před startem ligy jsem s ní podepsal smlouvu, protože jsem chtěl hrát.“

Na Letné získal se Spartou během tří sezon tři mistrovské tituly, v rudém dresu si zahrál Ligu mistrů, ale přesto zůstal dál slávistou.

„Mistrovské tituly se nikdy neomrzí, ale pokud bych na pomyslné misky vah položil proti sobě jeden slávistický a tři sparťanské, ten slávistický by pro mě znamenal víc. Vždyť to byla obrovská sláva, když jsme ho po padesáti letech získali.“

V Kopačkách na hřebíku ale Pavel Novotný vzpomínal i na návrat do Slavie, pokus o restart kariéry a její konec poté, co se ohlásila vyhřezlá ploténka.

„Čtrnáct let jsem pak dělal trenéra nebo asistenta v různých klubech, ale přišla chvíle, kdy už jsem potřeboval od fotbalu oddech. Nějaké peníze mám uložené v nemovitostech doma na Moravě a taky v Praze v Uhříněvsi, ale sedět jen tak doma v křesle bych nevydržel. Proto jsem si našel brigádu, abych byl mezi lidmi. Sedm let už dělám nočního strážného. Nebo sekuriťáka, jak chcete. A jsem spokojený,“ prozradil Pavel Novotný i mnohé o svém životě po kariéře.

A co třeba kopačky? Obuje je ještě někdy? Chodí si zahrát exhibice za starou gardu? Co Sparta a Slavia? Na který stadion chodí častěji? A co třeba masérský kurz, který si udělal? Pověsil i masírování na hřebík?

O tom všem se „Čáp“ Pavel Novotný ve studiu Sportu.cz rozpovídal, takže se do jeho vyprávění s chutí zaposlouchejte.