Duklu oplakal. I díky lahvi slivovice se stal Verbíř legendou Teplic

„V životě mě přitom nenapadlo, že se Teplice stanou mým druhým domovem a že jejich dres budu oblékat dvě desetiletí. Žil jsem v představě, že si odkroutím vojnu a půjdu o štaci dál. Však se do mě pan Šafařík, který mě vedl v dorostu pražské Sparty, něco nahučel, abych koukal z Teplic zmizet, protože mě chce vidět v jiném klubu," vrací se Pavel Verbíř u mikrofonu Sport.cz ke svým začátkům, kdy se na Stínadlech hrála třetí liga a budoucnost teplického klubu byla krajně nejistá.

I na divoká devadesátá léta přišla samo sebou řeč. Na podnikatele Petra Frydrycha, který klub vlastnil, aby poté prchal před obviněním z daňových úniků do Spojených států, na chátrající stadion na Stínadlech, na pozdějšího šéfa klubu Františka Hrdličku, který přišel z Bystřan s vědomím, že se fotbalové Teplice ocitly na osudové křižovatce.

„Bez něho by se Teplice nikdy nedostaly tam, kde jsou, na ligu by nedosáhly, Stínadla by se neproměnila v tak nádherný stadion, jakým jsou. Dal věci do pohybu, přivedl do klubu sklárnu Glavunion a jejího šéfa Štěpána Popoviče. František Hrdlička prostě zachránil teplický fotbal. I proto by se stadion měl jmenovat Aréna Františka Hrdličky," vzpomíná legenda severočeského fotbalu Pavel Verbíř na předčasně zesnulého předsedu klubu, pod jehož vedením zažily fotbalové Teplice nejslavnější éru.

Dvě vítězství v Českém poháru, boj o ligové výsluní, kvalifikace o účast v Lize mistrů s Borussií Dortmud, zápasy na evropské pohárové scéně s bundesligovým Kaiserslauternem, nizozemským Feyenoordem, skotským Celtikem Glasgow.

„Tehdy jsme měli nejsilnější mančaft, jaký kdy v Teplicích hrál. Já vpředu s Radkem Diveckým, s nímž jsme mohli hrát poslepu, za námi můj velký parťák Míša Doležal, o němž platilo totéž, ale samozřejmě Zdeno Frťala, Marian Řízek, Michal Kolomazník, Libor Macháček v bráně," jmenuje Pavel Verbíř celou teplickou jedenáctku, ale u jednoho jména se přece jen zastaví.

„Trenér Pešice s asistentem Šafaříkem, který mě v Teplicích nechtěl vidět a s nímž jsem se tady nakonec paradoxně setkal, vycítili, že mužstvo potřebuje lídra. Proto přivedli Míšu Bílka, super fotbalistu i člověka. Potkával jsem ho na Spartě ještě jako dorostenec, kdy jsem se třikrát otočil, jen abych ho mohl pozdravit, a najednou hrál s námi v jednom mužstvu."

Právě s Bílkem v sestavě sehrály Teplice zmiňované velké pohárové zápasy. Třeba s Borussií Dortmund v kvalifikaci o Ligu mistrů. Oba sice prohrály 0:1, ale Verbířovi obě utkání vyšla. Dokonce až tak. že kapitán Borussie, mistr světa Evropy s německou reprezentací Jürgen Kohler tehdy prohlásil: „Verbíř v Teplicích dlouho nezůstane."

„Od takové persony to byla extra pochvala, jenže se bohužel mýlil. Nabídky ze Sparty a Slavie jsem sice měl, i angažmá v Německu se jeden čas rýsovalo, ale o mých přestupech se toho víc namluvilo, než se pro ně udělalo. Možná byla chyba, že jsem si nevyzkoušel angažmá i jinde, i když kdo ví, zda bych se tam prosadil a po půl roce se už třeba nevracel zpátky do Teplic," přibližuje Pavel Verbíř, co ho na Stínadlech drželo a proč nikdy neodešel do jiného klubu.

Vypráví ale i o své fotbalové dlouhověkosti, o jídelníčku během kariéry, v němž nechyběly laskominy pro současnou generaci hráčů nepředstavitelné. Škvarky, tlačenka, huspenina, sádlo... „Vždyť já jsem kluk z vesnice a tohle všechno poskytovaly můj domov, náš dvůr a zahrada," směje se a netají si na zdravou stravu nepotrpěl.

Pochopitelně že v podcastu Kopačky na hřebíku přišla řeč i na Verbířovy reprezentační starty a na to, jak na posledních chvíli vypadl z nominace na EURO, na přetřes přišel ale i současný teplický fotbal a dnešní hráčská generace. A právě kritické poznámky a výhrady teplické legendy Pavla Verbíře k přístupu a nárokům současných fotbalistů stojí za to, abyste si jeho slova poslechli.