Do Vítkovic mu pomohl Himl. A tam hrozil generální trenérům samopalem. Šourek o tom, co si v kariéře prožil

„První kvalifikační dvojzápas s Hradcem soudcoval Ivan Grégr. Trochu nezvyklé, aby ten samý rozhodčí řídil obě utkání. Však jsme to v domácí odvetě pocítili. Neuznal nám naprosto regulérní gól a navrch vyloučil Mixu za údajnou nemístnou kritiku. Až po letech se nám doneslo, že přáním vyšších míst bylo, aby do ligy postoupilo mužstvo z krajského města," líčí Jiří Šourek, že různé vlivy a tlaky k fotbalu patřily a patří stejně, jako Ladův kostelíček k Hrusicím.

Už tehdy měla o technického záložníka, který nakoukl i do juniorských reprezentačních výběrů, zájem pražská Slavia. Teplice ovšem s přestupem nesouhlasily, což v osmdesátých letech stačilo, aby z transferu sešlo. Trenér František Cerman si samozřejmě také přál, aby Šourek v Teplicích zůstal a on tudíž poslechl.

Jenže ani druhý kvalifikační pokus s Vítkovicemi nevyšel a Šourek se stal hned poté terčem hněvu a zloby. To proto, že hned poté zamířil právě do Vítkovic. Hned se vyrojily zvěsti, že byl s Vítkovicemi domluvený na přestupu už před kvalifikaci, že proto se v domácí odvetě nechal záměrně vystřídat už po poločase, že proto zahodil i vyložené šance, a dokonce záměrně neproměnil penaltu.

„Měli jsme šance na tři zápasy, jenže vítkovický Zápalka chytal životní zápas. A k tomu měl neskutečné štěstí, protože jsme ho trefovali do hlavy, do rozkroku, ale gól jsme mu nebyli schopni dát. Já odehrál jen poločas, protože mi prasklo v kyčli a nebyl jsem schopen pokračovat. Přesto se po léta tradovalo, že jsem záměrně neproměnil penaltu. Přitom v odvetě se žádná nekopala," vypráví Jiří Šourek, jak to tehdy bylo.

Objasňuje i pozadí přestupu do Vítkovic.

„Bylo mi pětadvacet a samozřejmě jsem chtěl hrát ligu. Před kvalifikací ale žádná jednání s Vítkovicemi neproběhla, natož abych s jejich hráči slavil postup, jak se také povídalo. Všechno to byly lži a pomluvy," zlobí se i po letech.

Nakonec ovšem do Vítkovic přece jen přestoupil. „Tehdejší předseda československé tělovýchovy poradil vítkovickým funkcionářům jak na to. Přijeli za mnou s dopisem, který jsem doslova opsal a podepsal a vedení fotbalu transfer schválilo. Takže sám Himl mi pomohl k přestupu."

Tím ovšem martyrium neskončilo.... Teplice se nechtěly se Šourkovým odchodem smířit, označily ho za bulače a absentéra a on musel i u civilního soudu vysvětlovat, proč nedochází do zaměstnání ve sklárnách a na jeho zaměstnanecké kartě naskakují „áčka".

Jak to tenkrát všechno dopadlo? A proč po přestupu do Vítkovic čtyři měsíce nehrál? A jaké jsou vůbec vzpomínky Jiřího Šourka na vítkovické angažmá? Na trenéra Ivana Kopeckého a historicky první a nejspíš na věky věků poslední mistrovský titul, který na severní Moravě v ligové sezoně 1985/86 získal?

O tom všem vypráví Jiří Šourek v dalším díle Kopaček na hřebíku, do kterého stojí za to se zaposlouchat.

„Ve Vítkovicích byly tehdy pro fotbal báječné podmínky. Generální ředitel Vítkovických železáren Peška, starý bojovník, který válčil ve Svobodově armádě, nám dokonce půjčoval svá vrtulová letadla, abychom mohli k zápasům létat. Třeba i do Paříže k utkání Poháru mistrů s Paris Saint Germain. Pravdou ale je, že jsme museli cestou přistát v Německu, abychom dotankovali palivo," sype ze sebe vzpomínky Jiří Šourek.

„V závěru jedné sezony jsme hráli doma s Brnem, které se v lize zachraňovalo. Po celé Ostravě se tehdy šířily fámy, že je to jasná věc a vsadit dvojku na výhru Brna je tutovka. Ke generálnímu se to také doneslo, a tak si k sobě předvolal vedení klubu a trenéry. Ze skříně vytáhl samopal a spustil: Jestli prohrajete, hned to nabiju, všechny vás postřílím a seženu si nové lidi. On byl pes, s nikým a ničím nepáral a co řekl, to se muselo stát. Naštěstí jsme tenkrát Brno 3:2 porazili."

U mikrofonu Sportu.cz ovšem Jiří Šourek vzpomínal i na odznáček Za zásluhy o budování Ostravy, který dostali vítkovičtí fotbalisté za zisk mistrovského titulu.

„A když jsme pak v Poháru mistrů vyřadili Paris SG přidal nám prémii patnáct tisíc korun. Ovšem ve třech měsíčních splátkách k výplatě, takže nám je zdanili."

Pochopitelně že došlo i na vzpomínané pohárové zápasy. Třeba s portugalským Portem, které ten rok Pohár mistrů vyhrálo a Vítkovice ho jako jediný soupeř na cestě k triumfu porazily. Právě díky gólu Jiřího Šourka..

Dozvíte se, co ho nakonec přivedlo k návratu domů do Teplic a k půlročnímu působení na fotbalových Stínadlech a jak žije a co dělá Jiří Šourek dnes. I o farmě ve Štěrbině kousek od Teplic, a zvířatech, které tam chová, vypráví.

Proto příjemný poslech další exkurse do fotbalové minulosti...