Do Dunajské šel na dva tři roky, nakonec zůstal na Slovensku 38 let. A teď Kašpar zasedá mezi generalitou tamního fotbalu

Jak se to vůbec seběhlo, že se univerzální záložník, který se počátkem osmdesátých let vlastně jen mihnul v pražské Slavii, prosadil na Slovensku? Kde a kdy se v něm probudily tak silné funkcionářské geny, že v bratislavském Slovanu usedl do křesla generálního ředitele a poté i viceprezidenta? Jaké cesty ho dovedly mezi generalitu slovenského fotbalu?

„Byl jsem v mužstvu vždy vůdčí osobností, spoluhráči na mě dali, navíc jsem byl podnikavý člověk a ve fotbale jsem toho zažil spoustu. Když jsem se po ročním angažmá v Budapešti vrátil zpátky do Dunajské Stredy, přišel tehdejší prezident klubu s tím, že bych mu mohl pomáhat. Takže jsem hrál, a přitom začal funkcionařit. Jedním z mých prvních počinů bylo angažování trenéra Ládi Škorpila poté, co Dušan Radolský odešel v devadesátém třetím roce z Dunajské do Chebu,“ vzpomíná Petr Kašpar na začátky své funkcionářská dráhy, která pak pokračovala v Bratislavě.

„Po konci federální ligy mě oslovil majitel Artmedie Petržalka Ivan Kmotrík a já jeho výzvu přijal. Nejdřív s tím, že to půjdu jen zkusit, nakonec z toho byla spolupráce trvající pětadvacet let. V Petržalce jsme získali nejen ligový titul, ale pod vedením trenéra Vlado Weisse se probojovali i do Ligy mistrů. A v základní skupině jsme uhráli sedm bodů. Dnes zní něco podobného neuvěřitelně,“ vrátil se český fotbalista a funkcionář ve slovenských službách o dvě desetiletí do minulosti.

„V roce 2008 se Ivan Kmotrík rozhodl, že koupí Slovan. Já zůstal ještě dva roky v Petržalce, ale pak jsem šel za ním a v roce 2010 jsem začínal na Tehelném poli jako generální ředitel. Myslím, že jsme tam udělali za ta léta dobrou práci. Ostatně, sbírka mistrovských titulů o tom vypovídá,“ rozplétá Petr Kašpar svůj příběh, o kterém se toho v Čechách příliš neví. „Na Slovensku jsem zakládal i Ligovou unii, byl jsem zvolen do výkonného výboru Slovenského fotbalového svazu. A zasedám v něm pořád. Jako nejstarší ze všech.“

Jaký vůbec byl a je majitel Slovanu Ivan Kmotrík, o kterém se toho spoustu napsalo, a ještě víc napovídalo? I na to Petr Kašpar v Kopačkách na hřebíku odpovídá.

„Tvrdý byznysmen, samozřejmě. Ale fotbal má rád. Když mu člověk vysvětlil, jakého hráče do mužstva potřebujeme, dal na mě a koupil ho. Psalo se a mluvilo i tom, že nás spojují i podnikatelské aktivity, ale tomu se jen usmívám. Některé aktivity jsme spolu řešili, ale on je někde úplně jinde než já,“ rozpovídal se Petr Kašpar do mikrofonu Sport.cz.

Pochopitelně že se v Kopačkách na hřebíku řeč stočila i na zmíněné podnikatelské aktivity Petra Kašpara, stejně jako na jeho aktivní hráčskou kariéru.

„Za trenéra Máčaly jsem ve Slavii hrál, pak ale přišel Jareš, který preferoval starší hráče, takže jsem vrátil do Kolína. Tam mě našli šíbři z Dunajské Stredy. Maďarští grófové, kteří dobře platili, takže jsem šel a oni mě zaměstnali v tamním JRD. Původně jsem myslel, že jdu na Slovensko na dvě tři sezony, nakonec jsem tam už osmatřicet let. Ani nedokážu spočítat, kolik času jsem strávil na ,dé jedničce´ při cestách mezi Dunajskou a Kolínem,“ líčí pravidelné pendlování mezi domovem v Kolíně a druhým domovem v Dunajské Stredě.

Na Žitném ostrově zažil nejkrásnější léta fotbalové kariéry. Korunovalo je vítězství ve finále Československého poháru nad Spartou a následné zápasy v pohárové Evropě. Třeba s mnichovským Bayernem…

„Tehdy to byl pro Dunajskou státní svátek. Kolem hřiště navezli haldy hlíny, aby se dostalo na všechny fanoušky, kteří chtěli náš zápas s Bayernem vidět. Měli jsme výborný mančaft, který hrál v popředí federální ligy. V jedné sezoně jsme byli pět kol před koncem na prvním místě, ale závěr nám nevyšel. I tak jsme fotbalem pobláznili celý Žitný ostrov. Vyjeli jsme trénovat kousek za Dunajskou a jakmile jsme někde zastavili, házeli nám do autobusu papriky, melouny, a vůbec všechno, co na polích rostlo,“ rozpovídal se Petr Kašpar, jak to v časech federální ligy chodilo.

Rozpovídal se i o trenérech, pod kterými hrál a které pak následně na Slovensko jako funkcionář přivedl, o spoluhráčích, s nimiž nastupoval, ale třeba i o angažmá v maďarském klubu Újpest FC nebo o blížícím se evropském šampionátu v Německu, kam pochopitelně jako funkcionář Slovenského fotbalového svazu vyrazí.

„Belgie, Ukrajina, Rumunsko, hodně těžká skupina. Máme ale velice dobře poskládané mužstvo, takže při troše štěstí se dá postoupit,“ přál by si Petr Kašpar, aby do osmifinále postoupili jak Slováci, tak Češi. Kosmopolita se v něm prostě nezapře, což jeho zpověď v Kopačkách na hřebíku jen stvrzuje.