Bundesliga nevyšla, na Francii ale nedá dopustit. Němeček o tamním občanství, ale i vínu, Číně a ranách, které si pořád líže

„Než jsem odcházel ze Sparty do Francie, o víně jsem nevěděl prakticky vůbec nic. Na Letné jsme samozřejmě pili pivo. Jenže v Toulouse stála při společné večeři na stole automaticky lahev vína. I den před zápasem jsme měli povolenou skleničku,“ líčí držitel šesti mistrovských titulů se Spartou a jednoho s čínskou Wandou Václav Němeček, jak přišel nápoji králů na chuť.

„Za ta léta jsem něco přechutnal a o vínu něco vím. I francouzsky jsem se díky vínu naučil, protože jsem si koupil spoustu knížek, abych se poučil a ovládl teorii,“ svěřoval se u mikrofonu Sportu.cz a prozradil, že k vínu ho vlastně přivedl další jeho spoluhráč Alain Casanova.

„My se vlastně poprvé setkali v jednadevadesátém roce, kdy jsme v nultém ročníku Ligy mistrů vyřadili Marseille, kde Alain dělal brankářskou dvojku,“ přešla od vína řeč na slavné tažení fotbalové Sparty nejprestižnější evropskou klubovou soutěží, kdy postupně vyřadila Rangers, Marseille a ve skupině porazila na Letné i Barcelonu.

„Já ji během kariéry porazil se Spartou hned dvakrát. Nejen ve vzpomínaném nultém ročníku Ligy mistrů, ale i šest let předtím, když jsem vůbec poprvé nastoupil ve sparťanském dresu v základní sestavě. Na Camp Nou jsme tehdy vyhráli 1:0, gól dal Standa Griga, který pak po návratu do Prahy dostal od trenéra Zachara pokutu. Trenér měl za to, že úmyslně neproměnil další velké šance a připravil tím mužstvo o postup,“ přiblížil Václav Němeček, jak to pod trenérem přezdívaným „Párátko“ na Letné v oné sezoně 1991/92 chodilo.

„Měl neustálé konflikty se staršími hráči, s Honzou Bergrem především, protože Zacharovy tréninkové metody byly hodně složité,“ poznamenal Němeček kulantně. „Ale já se vlastně díky tomu dostal do sparťanské sestavy. Když jsem přicházel z Hradce Králové, moc nadějí na místo v letenském kádru jsem si nedělal. Byl jsem smířený s tím, že budu hrát za béčko a přitom studovat zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Zachar však měl opakované konflikty s Bergrem, takže postavil mě. Nebyly to vůbec jednoduché začátky, protože celý stadion křičel: My chceme Honzu Bergra. Ale ustál jsem to, v sestavě jsem zůstal a zabydlel se v ní.“

Při zmínce o Grigovi a pokutě, kterou mu po vyhraném zápase na Camp Nou napařil Zachar přežvykující v jednom kuse v ústech párátko, se nabídla paralela i s Němečkovým odchodem ze Sparty.

Na Letnou se vrátil po angažmá v Toulouse a švýcarském Servette Ženeva, po podzimu však ve Spartě skončil. Prohra na stadionu Borussie Dortmund o tom rozhodla.

„Milan Valašík, zástupce a prodloužená ruka rodiny Rezešů , který zasedal v představenstvu Sparty, nás obvinil, že jsme v Dortmundu nechtěli vyhrát. Přitom Borussia ten rok obhajovala vítězství v Lize mistrů. Dostali jsme se do sporu a musel jsem to řešit. Po čtrnácti dnech jsem dostal nabídku z Číny. Díky Francii, díky vínu,“ líčí Němeček, jak se zrodilo jeho angažmá v tehdy hodně exotické fotbalové Číně.

Hodně zajímavý příběh, který si můžete v Kopačkách na hřebíku poslechnout. Ono toho ale stojí za poslech daleko víc… Vzpomínky na Čínu, stejně jako na reprezentační kariéru. Na světový šampionát v Itálii, kde československá reprezentace postoupila až do čtvrtfinále a mohla jít možná ještě dál, kdyby Němeček v závěru zápasu s Němci proměnil na milánském San Siru obrovskou šanci, do které se dostal.

„Dodnes mě to mrzí, ale ze spaní se kvůli tomu nebudím. V životě jsem nebyl útočníkem, a možná proto jsem skvělou přihrávku od Jána Kociana špatně převzal. Míč mi zůstal pod nohou, což mě zpomalilo. Pak už jsem cítil, jak se ke mně blíží němečtí obránci, takže jsem vystřelil příliš brzy a minul bránu,“ vzpomínal Němeček ve studiu Sportu.cz na šanci, která mu mohla přinést věčnou slávu.

Vzpomínal ale samozřejmě i na evropský šampionát v Anglii v roce 1996, odkud si česká reprezentace přivezla stříbrné medaile. Právě Němeček jako kapitán ji přes semifinálovou konfrontaci s Francií a penaltový rozstřel dovedl.

„Ve finále mi ale nedal trenér Uhrin ani minutu, takže ve starém Wembley jsem si nezahrál. Zabolelo to, to se ví, ale nastala doba pro mladší hráče. Na mém postu hrál Radek Bejbl a hrál výborně.“

V Kopačkách na hřebíku vzpomínal Václav Němeček ale pochopitelně i na Toulouse a Ženevu, stejně jako na Čínu.

Věděli jste třeba, že vážně uvažoval o získání francouzského občanství? A chcete znát důvod, proč žádost nakonec nepodal? A už jste slyšeli pravý důvod, proč neodešel do bundesligového a titulem ověnčeného Kaiserslauternu, i když s trenérem byl na všem dohodnutý a smlouva byla nachystaná?

I o tom Němeček ve studiu Sport.cz vyprávěl. A rozpovídal se samozřejmě i o tom, proč mu nevyšlo angažmá v americkém Chicagu, se kterým už měl podepsanou smlouvu a kam ho lákal Luboš Kubík.

Řeč se ale stočila i na život po kariéře. Na licenci agenta, na zmíněný projekt všesportovního areálu Obří sud…

„Beru to jako obrovskou životní zkušenost. Draze zaplacenou. Makám ale tvrdě dál a snažím se díry doplnit a rány zacelit. Jsem naštěstí vytrénovaný z fotbalu, protože ani ve fotbale člověk nevyhraje každý zápas. Jsem přesvědčený, že šlo o dobrý projekt, ale staly se chyby. Udělali je ale i lidé chytřejší a slavnější a museli je překonat. Proto se teď raději držím fotbalu a vína,“ loučil se u mikrofonu sportu.cz Václav Němeček.

A protože se blíží Vánoce, jako znalec vína doporučil i to, kterou lahev nejlépe otevřít ke štědrovečernímu přípitku.

Zaposlouchejte se do Kopaček na hřebíku a dozvíte se, jaké jsou preference bývalého kapitána Sparty a české reprezentace.