Článek
„Maminka se sestrou si však Káju neprosadily, protože tatínek, který měl německé občanství a byl skutečně kovaným Němcem, trval na Wernerovi. To podle kamaráda, s nímž sloužil ve wehrmachtu, a on ve druhé světové válce padl. Doma si otec samozřejmě prosadil svou, ale u českých úřadů narazil. Dvojité „W" nepřicházelo v úvahu, příjmení Litzka si museli rodiče změnit na Lička, a proto se ten střelec z Bazalů nakonec nejmenoval Karl Litzka, ale Verner Lička," přibližuje sedmašedesátiletý člen Klubu ligových kanonýrů v povídání pro Sport.cz rodinnou ságu i poměry, v nichž vyrůstal.
„Každou sobotu ráno jsem musel vyčistit cestu před domem a vypulírovat celý dvůr, aby na něm nebylo ani jedno stéblo trávy. A k tomu vyleštit celé rodině padesát párů bot, aby byly pico bello, jak říkával tatínek. Teprve pak jsem mohl pláchnout přes stodolu do zahrady, kde jsem měl schované kolo a míč, a vyrazit na fotbal," líčí Lička.
Vzpomínek na mládí má Verner Lička spoustu. Třeba i na první peníze, které si nastřílenými góly vydělal. „V Hlučíně jsme dostávali za vítězný zápas 25 korun, pak mě ovšem zlákali do divizního Dolního Benešova. V Třinci jsem za něj nastoupil načerno, už v první půli jsem dal dva góly a o přestávce mě trenér vystřídal, aby snad tenhle podfuk domácí neprokoukli. Musel jsem počkat před stadionem, kde mě zase nabrali do autobusu. Vyhráli jsme tehdy 3:1 a já dostal prémii 180 korun. V té době šlo o velké peníze, protože doma jsem dostával 25 kaček kapesného na celý měsíc. Samozřejmě jsme u nás v Hlučíně vyrazili do hospody, dali jsme si tatarák ze 13,80 a k němu osm topinek."
Hlučín, vzpomínaný Dolní Benešov, Opava, vojákování v Dukle Tachov a nakonec ostravské Bazaly, taková byla kariéra Vernera Ličky, který v dresu Baníku slavil tři mistrovské tituly, vyhrál s ním Československý pohár, dvakrát se stal i nejlepším střelcem federální ligy, se 103 góly na kontě se stal členem renomovaného Klubu ligových kanonýrů. Přesto mu hrozil dvakrát vyhazov z kádru Baníku.
„Když se nám pod Jiřím Rubášem vůbec nevyvedl ligový podzim a byli jsme na sestup, zavřel nás trenér na dva týdny na Bazalech. Dokonce jsme tam i spali po čtyřech na cimře. Stejně to nepomohlo... Prohráli jsme domácí ligový zápas s Lokomotivou Košice a do šatny přišli kluboví funkcionáři, aby udělali čistku v kádru. Dva hráče poslali rovnou na šachtu, pět nebo šest nás vyvázlo s podmínkou. Já mezi nimi," oddechne si i s odstupem Lička, když líčí, jak to také v sedmdesátých letech v ligových klubech chodívalo.
A k tomu přidává i vzpomínku na Evžena Hadamczika, který ho vypakoval z kádru jen proto, že byl příliš hyperaktivní. Prostě, stojí za to si podcast poslechnout a vrátit se o půl století zpátky do fotbalové minulosti. Na šachtu Jeremenko, kam museli fotbalisté sfárat 1280 metrů pod zem, aby si zkusili, co by je čekalo, kdyby vyměnili míč za sloje v ostravském podzemí.
Anebo si třeba poslechnout, jak se vlastně rodil reprezentační tým československých olympioniků, který přivezl z turnaje pod pět kruhy v Moskvě zlaté medaile. „Měli jsme soustředění v Dunajské Stredě, během něhož jsme měli hrát dva přípravné zápasy s maďarským výběrem. Jenže z nominovaných hráčů nás dorazilo jen osm, jinak přišly samé omluvenky. Za olympioniky se prostě nikomu hrát nechtělo. Trenér Havránek se naštval, původní nominaci roztrhal a mužstvo poskládal z fotbalistů Baníku, Dukly a Brna, kteří nastupovat chtěli. Přidal jednoho či dva z Košic, Plzně a Bánské Bystrice a vytvořil z nás rodinný mančaft, který olympijský turnaj nakonec vyhrál. Za zlaté medaile jsme měli původně dostat 5000 korun, nakonec jsme si ale vytrucovali šestkrát víc."
U mikrofonu ve studiu Sport.cz došlo pochopitelně i na reminiscence na pohárové zápasy ostravského Baníku s mnichovským Bayernem či třeba španělskou Valencií, na góly, které Verner Lička střílel, na jeho spoluhráče i trenéry, kteří ho vedli. Na bájemi opředené zájezdy Havránkova výběru do Jižní Ameriky pochopitelně také.
Verner Lička je báječným vypravěčem s neuvěřitelnou pamětí, takže i proto stojí za to si poslechnout jeho vzpomínky a servírované historky v dalším podcastu Kopačky na hřebíku.
