Andílek s prořízlou pusou, co odešel ze Sparty hned dvakrát. Nejdřív nedostal smlouvu, pak se zastal Poborského

„Já bych zůstal taky, kdyby mi Sparta nabídla smlouvu. Hrál jsem za všechny mládežnické reprezentační výběry, objevoval jsem se i v jednadvacítce, ale na Letné jsem se smlouvy nedočkal. Kdybych ji dostal, okamžitě bych podepsal. Vždyť já ve Spartě vyrůstal od pěti let,“ pustil se Lukáš Zelenka v další epizodě Kopaček na hřebíku do vysvětlování, proč už jako teenager vyměnil Spartu za královský Anderlecht Brusel.

„Často se mi honí hlavou, jestli jsem tehdy přestup neuspěchal. Jenže v té době sbíralo sparťanské áčko titul za titulem, v sestavě figurovali samí reprezentanti, mladých kluků se v ní moc neobjevovalo. A najednou nabídka z Anderlechtu a také z AS Řím. Já byl mladý, zblblý, a když jsme se s manažerem jeli podívat do Bruselu, připadal jsem si trochu jako v jiném světě. Klubová akademie, obrovské fotbalové centrum, krytá hala a osm hřišť k tomu. Navíc Anderlecht, který v Belgii získával titul za titulem, a i v Evropě hodně znamenal,“ vzpomínal u mikrofonu Sport.cz na první dojmy, které ho jen utvrdily v rozhodnutí ze Sparty odejít.

„A pak ty peníze… Do té doby jsem si fotbalem nevydělával, a kdybych ve Spartě zůstal, bral bych patnáct tisíc. A v Anderlechtu jsem najednou dostával sto tisíc. Jasně že jsem z toho byl celý vyjevený. Ale peníze nebyly prvořadé, chtěl jsem hrát fotbal, který jsem miloval. Problém ale byl v tom, že si mě namazali na chleba, a já podepsal smlouvu s béčkem. Tedy, podepsala ji má maminka, protože já ještě nebyl plnoletý.“

Přípravu s prvním mužstvem Anderlechtu sice Lukáš Zelenka pravidelně absolvoval, i góly v přípravných zápasech dával, jenže jakmile začala mistrovská sezóna, putoval do béčka, aby posléze odešel na hostování do Westerlo.

„Krásné sezony, které jsem tam zažil. Hráli jsme útočný fotbal, dávali spoustu gólů, při každém utkání byl stadion plný. A mně se ve Westerlo dařilo, takže mě fanoušci milovali. I za ty góly, co jsem dával. Třeba proti Genku jsem sebral míč na půli hřiště, obešel čtyři protihráče a gólmana a dokráčel s balonem až do brány. A co teprve když jsme vyhráli Belgický pohár poté, co jsme ve finále hraném v Bruselu porazili Lommel. Takový úspěch Westerlo nikdy nezažilo a myslím, že ani nezažije,“ rozpovídal se o vpravdě rodinném klubu, za který hrál, stejně jako třeba o belgické fotbalové legendě Janu Ceulemansovi, který ho tam trénoval.

Vzpomínal ale třeba i na spoluhráče v akademii Anderlechtu.

„V té době tam byla spousta Rusů, Ukrajinců, a hlavně kluků z Afriky. Hodně vyvinutých. Hrával jsem s jedním, který tvrdil, že je mu čtrnáct, ale přitom byl jednou takový, co já. A to mi bylo sedmnáct. Uběhl rok, dva, a on najednou povídá, že za ním přijede manželka s dětmi. Už tehdy to chodilo tak, že tihle kluci z Afriky měli pas, podle kterého byli o tři čtyři roky mladší než ve skutečnosti. Rozuměl jsem jim… Vzhledem k udávanému věku byli považováni za velké talenty, a pokud by se někde v Evropě chytili, měli velkou šanci na lepší život.“

V Kopačkách na hřebíku vyprávěl Lukáš Zelenka pochopitelně i o návratu z Belgie zpátky na Letnou. Sparta ho tehdy vykoupila ze služeb Anderlechtu za 26 milionů, což byla na tu dobu rekordní suma.

„Tomáš Rosický odcházel a Sparta hledala náhradu. Nabídla mi smlouvu na čtyři roky a nadstandardní podmínky, takže nebylo co řešit. Zvlášť, když já byl, a navždy zůstal sparťanem. Problém ovšem nastal s tím, že zatímco pánové Košťál a Pelta o mě stáli a přivedli mě na Letnou, trenér Hřebík mě do mužstva nechtěl. Slyšel jsem to od něho opakovaně, že si mě nevybral, a to se pak blbě hrálo. Nebyli jsme prostě naladěni na stejnou vlnu. Hřebík měl rád běžce a bojovníky, což já nikdy nebyl. Ale myslím, že jsem měl jiné přednosti. Došlo to dokonce tak daleko, že mě chtěl se Slavií vyměnit za Adama Petrouše, ale já chtěl ve Spartě zůstat.“

O trenérech, pod kterými ve Spartě hrál, se samozřejmě Lukáš Zelenka také rozpovídal. O Jaroslavu Hřebíkovi nejvíc. Ostatně, zaposlouchejte se do dalšího dílu Kopaček na hřebíku, protože vzpomínky Lukáše Zelenky za to stojí. Žádné fráze, diplomatické řečičky či vytáčky, mluví o všem na rovinu. Tak, jako mluvil, když ve Spartě hrával.

„Kolikrát jsem si říkal, že kdybych držel hubu a neříkal svůj názor, mohl jsem si kariéru o pár let prodloužit. Ale když jsem cítil nespravedlnost, musel jsem se ozvat. Jako když jsem se veřejně a nahlas zastal Karla Poborského, čímž mé angažmá ve Spartě de facto skončilo a já se pakoval do Turecka. Ve Slovácku totéž… Všem nám tam dlužili peníze, všichni hráči remcali, ale jen já se ozval. Samozřejmě jsem to odskákal. Jedenáct měsíců jsem místo trénování a zápasů běhal po lesích. A to jsem v předposledním kole gólem proti Příbrami zachránil Slovácku účast v lize.“

Bylo to vůbec hodně zajímavé povídání s Lukášem Zelenkou o jeho fotbalové kariéře, o štacích, jimiž prošel, o trenérech, pod kterými hrával i zkušenostech, které v tuzemsku i v Belgii, Turecku a Maďarsku posbíral.

Došlo i na památné mistrovství Evropy jednadvacítek ve Švýcarsku v roce 2001, kde česká reprezentace získala zlato a Zelenka tam navlékl kapitánskou pásku místo zraněného Václava Drobného, na zápasy v Lize mistrů, ale třeba i na gól, který dával na Old Trafford Manchesteru United.

A chcete vědět, jak žije Lukáš Zelenka po kariéře? Jaké je jeho soukromí? Ve kterém klubu ještě obouvá kopačky, a zároveň tam i trénuje a vychovává malé kluky? A kolik kilo nabral po zdravotních peripetiích a operaci, kterou musel podstoupit?

O tom všem se další host Kopaček na hřebíku rozpovídal, takže se do jeho vyprávění s gustem zaposlouchejte.

„Ale už ne do vyprávění zlatovlasého andílka s loknami na ramena, protože i ty vlasy už mi dávno vypadaly,“ rozesmál se u mikrofonu Sport.cz Lukáš Zelenka.