Advocaat mi to spočítal za EURO. Mareš nejen o konci v Zenitu a Spartě, ale i o podnikání po kariéře

„Po mistrovství světa 2006 v Německu jsem se vrátil do Petrohradu, v kabině už seděli čtyři noví hráči z Koreje, které si přivedl nový trenér Zenitu Dick Advocaat. A mezi nimi i levý obránce, takže bylo jasné, že mě čeká konkurence a že se budu muset o místo v sestavě poprat,“ vzpomíná Pavel Mareš, jak po čtyřech a půl letech vlády českého kouče Vlastimila Petržely převzal v Zenitu trenérské žezlo Advocaat.

Trenér, který vedl nizozemskou reprezentaci na vzpomínaném mistrovství Evropy v Portugalsku a památném zápase s českým týmem v Aveiru, jen těžce rozdýchával prohru 2:3.

„Moc šancí jsem od něho nedostal. Naposledy jsem nastoupil doma proti moskevskému Torpedu v utkání, kdy jsme se loučili se starým Olympijským stadionem, a od té doby už jsem nehrál. Nikdy jsem se ale nedozvěděl důvod. Dokonce mi řekl, že mě v kádru chce, když jsem na podzim 2006 přišel s tím, že chci odejít.“

V dalším díle Kopaček na hřebíku se o Marešově angažmá v petrohradském Zenitu pochopitelně hodně mluvilo. Aby ne, když v městě na Něvě prožil čtyři roky, v ruské lize odehrál 92 zápasů, s Petrohradem vyhrál ruský Ligový pohár a probojoval se s ním do čtvrtfinále Poháru UEFA.

„Navíc hned v první sezoně nám chyběl jen krůček k tomu, abychom získali titul. Nakonec jsme skončili druzí tři body za CSKA. Nejdřív zavládlo zklamání, ale vzápětí zavládla obrovská euforie a fotbalový boom. Hráli jsme o titul, dostali jsme se do evropských pohárů a pohled na fotbal se ve městě rázem změnil. Lidé začali usilovně pracovat a fotbal šel rychle nahoru,“ líčí Mareš boom, který v Petrohradě nastal.

Vzpomíná přitom na výborné mužstvo, které tehdy Zenit měl, enklávu českých a slovenských spoluhráčů, která byla jeden čas v Zenitu dokonce jedenáctičlenná, na tamní specifika a pochopitelně i na trenéra Vlastimila Petrželu, jenž ho do Ruska přivedl.

Už jste slyšeli, že první Petrželovu nabídku Mareš odmítl? A víte, proč nakonec souhlasil a ze Sparty do Petrohradu šel? A chcete se dozvědět, jaké vztahy mezi Petrželou a Marešem panovaly a panují? A jak to bylo s česko-slovenskou komunitou v Zenitu?

Zaposlouchejte se do Kopaček na hřebíku, od Pavla Mareše se tohle všechno dozvíte.

Dozvíte se toho ale samozřejmě daleko víc. Třeba i to, jak to bylo s jeho návratem do Sparty v roce 2007 a proč na Letné odehrál už jen jeden zápas proti Českým Budějovicím a na závěrečnou minutu nastoupil v květnu proti Brnu.

„Z Petrohradu jsem odešel, protože jsem chtěl dál hrát. A Sparta mi slíbila, že nastupovat budu. Odehrál jsem celou přípravu, s Tomášem Řepkou jsem nastupoval ve stoperské dvojici. Jenže začala liga, reprezentační dvacítka se vrátila ze stříbrného mistrovství světa v Kanadě a o Šimůnka byl zájem v bundeslize. Za mnou přišli s tím, že musí nastupovat a že až ho prodají, budu zase hrát já. Šimůnka prodali, jenže zároveň přivedli mladého klučinu a Mareš se už do sestavy nikdy nevrátil,“ vypráví Mareš u mikrofonu Sportu.cz, jak mu ani Šimůnkův přestup do Wolfsburgu nepomohl k tomu, aby na Letné zůstal.

Hořké vzpomínky mu zůstaly ostatně i na už téměř hotový transfer do anglického Boltonu Wanderers. Přitom od podpisu smlouvy dělila českého reprezentanta jediná minuta, protože papíry už ležely na stole nachystané k parafování. I o tom se ostatně Pavel Mareš v Kopačkách na hřebíku rozpovídal.

Dostalo se pochopitelně i na život po kariéře a Marešovy úspěšné podnikatelské aktivity. Třeba na poradenství sportovcům, které jeho firma poskytuje, třeba na fitness centrum v Novém Kolowratském paláci v samém centru Prahy.

„Mám štěstí na čestné a férové lidi, které jsem potkal, s nimiž pracuji a kteří se mě nesnažili a nesnaží namotat do něčeho, co by nebylo košér. Pomohli mi, abych měl po kariéře takový život, jaký mám. Spousta kluků podobné štěstí neměla. Neměli či nemají dobrý byznys plán, nemají tudíž ani úspěch,“ poodhaluje Mareš i důvod, proč si udělal i licenci manažera a agenta, aby profesionálním sportovcům, a fotbalistům především, mohl radit a vést je, aby to v kariéře dotáhli co nejdál.

„Mladí kluci to dnes mají složité. Život jde kolem nich, v klubech je o ně postaráno, ale v běžném životě si neví rady. Pokud si nechají poradit, nedělá mi to problém. Ale musí sami chtít.“

Další epizoda Kopaček na hřebíku prostě nabízí nejen vzpomínky na kariéru fotbalisty, který s českou reprezentací získal bronzovou medaili na EURO 2004 v Portugalsku a s pražskou Spartou dva mistrovské tituly, ale podněty, myšlenky a nápady hráče, který je úspěšný i poté, co pověsil kopačky definitivně na hřebík.

I proto se do příběhu a vyprávění Pavla Mareše zaposlouchejte.