Italskému sudímu jsem facku nedal, zato Jačiansky mi jednu pořádnou fláknul, přiznává bouřlivák Galis

„Všichni tvrdí, že šlo o nejdůležitější gól mé fotbalové kariéry, takže tomu asi tak skutečně bude," přiznává do mikrofonu Sportu.cz bývalý excelentní slovenský kanonýr Dušan Galis, který oblékal dres Martina, košických VSS, ale i bratislavského Slovanu a španělského Realu Cádiz.

„Po sestupu Košic do druhé ligy jsem měl ovšem hodně blízko k přestupu do pražské Slavie. To Franta Veselý mě přemlouval, abych šel do Edenu. Byli jsme kamarádi, on mi při zahraničních zájezdech radil, jaká ,elpíčka´ koupit, protože jsme byli oba blázni do muziky. Poslechl jsem ho a jednal s tehdejším předsedou Slavie. Dokonce i nabídku z Ostravy jsem odmítl, i když tam odsud bych to měl domů na Oravu kousek," přiznal v dalším díle Kopaček na hřebíku, že nescházelo mnoho a stal se slávistou.

„Jenže já už tehdy snil o tom, že se po skončení aktivní hráčské kariéry stanu trenérem. A protože funkcionáři Slovanu slíbili, že mi pomohou s přijetím na Fakultu tělesné výchovy a sportu, přestoupil jsem nakonec na Tehelné pole. Peníze v tom roli nehrály, lepší podmínky také ne, šlo skutečně jen a jen o studium," ujišťuje třiasedmdesátiletý Galis, jehož trenérská kariéra byla ještě úspěšnější než kariéra hráčská.

Vždyť se Slovanem získal celkem pět mistrovských titulů, z nichž jeden byl ještě titulem federálním ve společné československé lize. A slovenskou reprezentaci dovedl do baráže o postup na mistrovství světa 2006 do Německa. Právě v konfrontaci se Španělskem v něm vzkypěla krev bouřliváka, jimž byl i v dobách, kdy hrával.

Hned v úvodu prvního barážového střetnutí ho italský sudí poslal z lavičky na tribunu. Tvrdil, že dostal od Galise facku...

„Neudeřil jsem ho, to přísahám na své rodiče. A to přesto, že už při podávání rukou před zápasem jsem věděl, jak jsou karty rozdané. Dovedete si představit, co by to znamenalo, kdyby místo Španělska hrálo na mistrovství světa Slovensko? O kolik diváků a peněz by FIFA přišla? Když jde ve fotbale o něco velkého, je prostě hierarchie daná. Nikdo mě nepřesvědčí, že diplomacie ve fotbale neexistuje," stojí si na svém bouřlivák Galis, že tehdy zažil u slovenské reprezentace obrovskou křivdu.

Jen mimochodem – hlavní rozhodčí vzpomínaného zápasu Španělska se Slovenskem Massimo De Santis byl dva týdny po onom barážovém duelu na stadionu madridského Atlétika doma v Itálii doživotně suspendován pro korupci a úplatkářství, což jen potvrzuje Galisovo podezření, že baráž o šampionát v Německu neproběhla férově.

Facku uštědřenou italskému sudímu Galis popírá, zato k té, kterou dostal jako hráč od trenéra Štefana Jačianského se hlásí i po půlstoletí.

„Vraceli jsme se z utkání v Trnavě a v Bratislavě čekali na vlak do Košic. Jáno Strausz slavil narozeniny a pozval mě na víno. Nějaký pohárik jsme vypili, což podle naší mluvy Jačiansky poznal. Ve vlaku přišel a udeřil na mě: Ty si pil. A já na to: No a čo? Fláknul mi takovou facku, že si mi hlava otočila o 360 stupňů. Pak sám přišel, jestli mi snad nezlomil sanici nebo něco neudělal. Ale já to bral, byla to facka otcovská, protože Jačiansky byl skutečně jako můj druhý otec. Vděčil jsem mu za celou kariéru, a kdyby ještě žil, klidně bych od něho tu facku přijal i teď," vzpomíná Dušan Galis na svého osudového trenéra.

Vzpomínek ale přidal slovenský kanonýr a vyhlášený bouřlivák v dalším pokračování Kopaček na hřebíku mnohem víc.

Třeba na jednoho z nejlepších slovenských fotbalistů Petera Dubovského, kterého vedl v dorostu i ligovém áčku Slovanu a jenž pak hrál dva roky za Real Madrid. Třeba na Ladislava Kubalu, fotbalového světoběžníka s maďarským, slovenským a španělským občanstvím, jenž ve čtyřicátých letech hrával rovněž za Slovan, aby pak oblékal dres Barcelony.

Ale třeba i na mistrovství Evropy v roce 1976 v Jugoslávii, kam československé reprezentaci otevřela cestu Galisova branka ve vzpomínaném vítězném kvalifikačním utkání s Anglií.

„Po finále jsme šli s Jožo Čapkovičem a Pivarníkem do baru, kde se bavili a popíjeli Němci, které jsme porazili. Najednou se u našeho stolu objevil brankář Sepp Maier, postavil před nás lahev whisky a abychom se také bavili. A kdyby jen to – poté odkráčel na pódium, účinkujícímu zpěvákovi sebral mikrofon a až do rána bavil celý bar. Jako bychom se mistry Evropy nestali my, ale on a jeho spoluhráči," vyprávěl Galis, který národnímu mužstvu sice k postupu na mistrovství Evropy pomohl, ale na šampionátu neodehrál ani minutu.

U mikrofonu Sportu.cz ale Dušan Galis vzpomínal i na své fotbalové začátky a svěřoval se s největšími zážitky své kariéry. Věděli jste, že ten největší a nejpůsobivější si přivezl z měsíční stáže v anglickém Evertonu? Zaposlouchejte se do Kopaček na hřebíku a dozvíte se, o co šlo a na co celý život vzpomíná.

Stejně tak se ale dozvíte i to, proč vyměnil fotbalová hřiště za politické kolbiště a jaký je pohled poslance Národní rady Slovenska za stranu Směr Dušana Galise na současný svět a dění v něm.

Jde totiž o další z dílů Kopaček na hřebíku, který za poslech rozhodně stojí.