Článek
„Pro mě je padesátka jen číslo. Dokud mi bude sloužit zdraví a budu mít příležitost sportovat, budu šťastný," popisuje Karel Poborský, co pro něj znamenalo významné životní jubileum, které oslavil v Itálii. Zemi, která se nesmazatelně zapsala do jeho fotbalové kariéry.
Stejně jako Anglie, kde fotbalovou cestu na výsluní odstartoval při mistrovství Evropy v šestadevadesátém, aby následně přestoupil do Manchesteru United, kde se potkal s Beckhamem i dalšími legendami světového fotbalu.
„Zrovna David Beckham patřil ke klukům, kteří měli největší zájem mi pomoct. Pořád se vyptával, jestli něco nepotřebuji. Ale vesměs byl přístup stejný od všech tehdejších kluků v šatně. Mužstvo drželo pohromadě. Nestávalo se, že by někdo extrémně vybočoval," připomíná si angažmá na Old Trafford Poborský.
Přitom právě přes Beckhama se do sestavy United dostával sporadicky. „Zpočátku mi nevadilo, že mu kryji záda. Ale postupem času jsem chtěl hrát více," neskrývá. A právě s čekáním na příležitost od slavného trenéra Alexe Fergusona je spojen Poborského relativně čerstvý zážitek.
„Když jsem byl v Anglii před vypuknutím pandemie koronaviru, tak za mnou při utkání přišel trenér Ferguson a začal se mi omlouvat. Že jsem měl strašnou smůlu, protože jsem v šestadevadesátém dorazil právě v období, kdy byl v týmu Beckham jako anglická superstar a já to odnesl. Tak jsem mu říkal, že mi dal šanci, jakou mi nikdo jiný nedal," směje se Poborský. „Děsně mě překvapil. Slovy na moji adresu i tím, že věděl o všech z týmu, co dělají, jak se jim daří..." dodává uznale.
Poborský následně z Anglie zamířil do Portugalska, které nejprve uhranulo rodáka z Jindřichova Hradce, aby následně on uhranul fotbalovými kousky zemi na pobřeží Atlantiku. Stejně jako později fanoušky Lazia Řím, kde se po boku Pavla Nedvěda stal jedním z klíčových hráčů.
„Ale při nástupu jsem byl nervózní. Podepsal jsem smlouvu, letěl do Portugalska zařídit stěhování a za dva dny, když jsem se vrátil do Říma, byl u týmu nový trenér," směje se s odstupem let Poborský hodně napnuté chvíli. Stejně jako okamžiku, kdy coby hráč Lazia pomohl Juventusu k mistrovskému titulu, což barvitě líčí v podcastu Kopačky na hřebíku.