Dukle pomohl k titulům, Slavii do Evropy. Teď Rott už dvacet let šéfuje tréninkovému centru Sparty

„Šlo o čirou náhodu,“ prozrazuje v další epizodě Kopaček na hřebíku Oldřich Rott, jak k jeho angažmá ve službách Sparty došlo. „Po skončení aktivní kariéry jsem působil jako sportovní ředitel v ligových Blšanech a při televizním utkání se Spartou si mě a někdejšího sportovního ředitele Sparty Míru Peltu pozvali během přestávky k mikrofonu. Když jsme ze hřiště odcházeli, zeptal se mě Míra, zda bych nechtěl vést strahovské tréninkové centrum, které Sparta tehdy právě otvírala. Samozřejmě jsem přikývl a dodnes nelituji.“

Pamatoval si, jak na písčitou plochu Spartakiádního stadionu jezdívali s Duklou trénovat.

„Žádné umělé trávníky nebo snad dokonce vyhřívané povrchy hřišť či další vymoženosti v naší době neexistovaly. Na Julisce jsme měli jeden bazén s teplou vodou a hned vedle masérský stůl, na kterém jsme se postupně všichni střídali. Proto když přišla podzimní slota nebo když v zimě napadl sníh a mrzlo, jezdili jsme s Duklou trénovat sem na Strahov. Na písek,“ ukazuje do rohu Spartakiádního stadionu, kde pod legendárním trenérem Jaroslavem Vejvodou polykal mistrovský celek vojáků tvrdé tréninkové dávky.

„První umělou trávu jsme viděli při zájezdu do Západního Německa a všichni jsme z toho byli vykulení. Dnes máme na Strahově pro sparťanské hráče na Strahově lepší, než je v Německu,“ představuje Oldřich Rott strahovské centrum, které snese i nejpřísnější evropské parametry. Aby ne, když se na Strahov natrvalo přestěhovalo i mistrovské áčko.

„Po rekonstrukci, která proběhla před dvěma lety a vyšla na téměř sto milionů korun, tady našlo špičkové zázemí. Ve třetím poschodí hlavní budovy mají hráči k dispozici posilovnu, rehabilitaci, sauny, ochlazovací bazény, veškerou péči od lékařů až po fyzioterapeuty. A na ploše stadionu spoustu hřišť s travnatým i umělým povrchem, pískový kurt, speciální plocha pro trénink brankářů. Jedno hřiště vyhříváme, protože trenér Priske chce i v zimě, aby mužstvo mohlo trénovat na přírodní trávě,“ vykládá s patřičnou hrdostí v hlase manažer strahovského centra Oldřich Rott, jaké podmínky vytváří Sparta pro své hráče.

Samozřejmě nejen hráče mistrovského celku.

„Domov tady má celkem devatenáct mužstev. Od šesti a sedmiletých capartů až po áčko. A samozřejmě i tři družstva žen. Odpoledne tady bývá i 250 lidí, když přijdou po skončení školy trénovat děti. Někdy z toho mám hlavu jako pátrací balón, ale dělám tuhle práci. Už proto, že jsem v neustálém zápřahu a pohybuji se stále mezi mladými lidmi, takže mám pocit, že nestárnu,“ svěřoval se trojnásobný mistr ligy a zlatý olympionik Oldřich Rott.

Ostatně, fotografie zlatého olympijského týmu mu visí v kanceláři nad pracovním stolem.

„Tři kluci už kopou ve fotbalovém nebi,“ zadrhne se mu na chvíli hlas při reminiscenci na největší úspěch kariéry. Ale pak se samozřejmě rozpovídá o tom, jak se Havránkův olympijský tým rodil, jak se na moskevský turnaj chystal v Brazilií, kde hrál s takovými celky, jako Fluminense, Botafogo, Sao Paulo i na to, jak táhl od Petrohradu až do Moskvy, odkud přivezl zlato.

I pár úsměvných historek přidá…. Třeba o sestavě, kterou napsali hráči trenérovi Havránkovi do písku a on přesně tak druhý den mužstvo postavil, třeba o Janu Bergrovi, kterého raději zamkli na pokoji s basou piv a nevzali ho na slavnostní recepci do Kremlu v obavách, aby se tam neudál nějaký průšvih.

Oldřich Rott se ale v dalším díle Kopaček na hřebíku rozpovídal i o dalších zastaveních své fotbalové kariéry. Třeba o začátcích v Hradci Králové, s nímž postoupil do ligy, o tragické smrti nadějného gólmana Václava Oplta v ligovém střetnutí v Martině, ale třeba i o tom, jak k prvnímu ligovému utkání přijela do Malšovic Sparta, votroci jako nováček nad ní před 32 tisíci diváky vyhráli a jen jemu tekly po utkání slzy. To proto, že mu letenský obránce Migas zlomil čtyři zánártní kůstky a on se celý podzim na ligu jen díval.

Hodně vzpomínek pochopitelně patřilo Dukle… Mistrovským titulům, trenérům, úspěchům v pohárové Evropě. Třeba tažení do zmiňovaného čtvrtfinále Poháru UEFA a památnému utkání se Stuttgartem, třeba výhře nad Barcelonou.

„My ale tehdy měli tak výborné mužstvo, že jsme porazili i mnichovský Bayern s Beckenbaurem a Gerdem Müllerem v sestavě, že na turnaji v La Coruni jsme vyřadili i třeba brazilské Fluminense, kde kopal legendární Rivellino,“ pochlubil se Rott.

Vzpomínek ze sebe sypal spoustu. Aby ne, když na ligové scéně odehrál 313 zápasů, aby si kariéru prodloužil ještě v kyperském klubu EPA Larnaca a v Rakousku hrál v nižších soutěžích až do šestačtyřiceti. „A doma pak krajský přebor za Černolice dokonce až do osmapadesáti,“ pochlubil se.

Chcete znát Rottův recept na fotbalovou dlouhověkost? Dozvědět se, kdo ho zlákal k přestupu do Slavie a jak se v Edenu mezi mladíky Kubíkem, Jeslínkem či třeba Knoflíčkem cítil?

Anebo si poslechnout, jak je trenér mistrovské Sparty Brian Priske spokojený s tréninkovým zázemím pro svůj tým a zda snad měl a má další přání? Dozvědět se, co nového se pro letenské fotbalisty ve strahovském areálu chystá? Jaká další vylepšení se připravují? Jak velká bude vytápěná hala, která se staví na zimu, aby sparťanští hráči měli co nejlepší podmínky pro přípravu? A kolik lidí se vůbec o strahovský areál stará?

Zaposlouchejte se do dalšího dílu Kopaček na hřebíku, protože manažer strahovského tréninkového centra Oldřich Rott v něm vypráví nejen o své kariéře a úspěších, ale i o práci ve službách Sparty a pro Spartu. A je to zajímavé povídání, protože i na zmiňované otázky odpovídá.