Článek
Jeho přestupová sága by vydala možná i na seriál. Záložníka Radka Slončíka se ve druhé polovině devadesátých let snažila z Baníku Ostrava vykoupit Sparta. Námluvy trvaly několik let. „Každé přestupní období přišla Sparta s nějakou nabídkou. Ta nejvyšší byla asi 35 milionů. Ale tehdejší majitelé řekli, že když odejdu já, tak skončí i oni. Alespoň tak jsem to slyšel," líčí Slončík.
„Hned jsem nechtěl jít. Chtěl jsem Baníku vrátit to, co do mě vložil. Zůstal jsem tu z ročníku, se kterým jsme získali titul v dorostu, nejdéle. Zájem mě potěšil, ale ještě jsem chtěl Baníku odevzdat maximum. Myslím, že to se povedlo," ohlíží se devětačtyřicetiletý bývalý tvořivý záložník.
Do Sparty nakonec přestoupil na začátku roku 2000. V tu dobu byl ale zraněný, absolvoval operaci kolena v USA a několik měsíců se na první start v rudém dresu připravoval. S koleny si vytrpěl své. „Mám za sebou devět operací," vypočítá hned.
Jak ho ovlivnily zdravotní potíže na Letné? „Vždycky jsem se snažil stoprocentní výkon odevzdat. Ve Spartě už jsem od začátku tolik zápasů neměl. Naskakoval jsem do nich na dvacet třicet minut. I kluci mi říkali, že když jsem šel na hřiště, byla na mě vidět radost," vybavuje si Slončík.
Prožil i slavný zápas Letenských proti Realu Madrid v Lize mistrů, kdy český tým statečně vzdoroval a s hvězdným kolosem prohrál 2:3. Trenér Jaroslav Hřebík však Slončíkovi vyčinil za třetí inkasovanou branku. „Pan Hřebík mi vyčetl, že jsem se nevrátil do prostoru, do kterého jsem se měl vrátit. Myslím, že tam byly situace, kdy jsme mohli ten útok přerušit. Já se vracel se Zidanem, ale podle pana Hřebíka jsem měl být ještě níž," říká.
Ze Sparty se vydal do maďarské Újpesti a odtamtud se vrátil do Baníku. Právě včas, protože Ostravané předvedli v sezoně 2003/2004 skvělý marš a získali titul. Ve městě se krátce po startu soutěže rozlilo nadšení, Baník se stal fenoménem.
Hráči šli v pondělí dopoledne na tréninky a viděli dlouhé fronty lidí, kteří čekali na lístky. Když pak Slončík a spol. mířili po jednotce domů, visely na pokladnách cedule, že je vyprodáno. „Svazující to nebylo, spíš motivující," přibližuje Slončík. „Když jsme pak přišli na hřiště, viděli jsme, že ty davy lidí za námi stojí a fandí nám. Vyšlo to výborně," lebedí si při těchto vzpomínkách.
V podcastu Kopačky na hřebíku se k mistrovskému tažení nebo angažmá ve Spartě vrací. Slončík také vypráví o tom, co prožíval, když mu bylo osmnáct a na hráče Baníku létalo v bouřícím kotli na Galatasaray Istanbul z tribun všechno možné, jaký céres zažil od fanoušků v Újpesti nebo jak si zahrál proti Davidu Beckhamovi.
