Článek
Dopředu nic nevěděl. Vejde se mezi třiadvacet vyvolených pro evropský bál? První červnové pondělí se blonďatému záložníkovi ulevilo: na seznamu kouče Jana Suchopárka našel i svoje jméno. „Stoprocentní jistotu nominace nemáte nikdy, ale věřil jsem. Odjezdil jsem skoro celou kvalifikaci a sezona mi vyšla," poví Červ.
Roky patřil Slavii, kam poprvé přišel v osmi letech. V áčku však dostal jen 16 ligových minut a kočoval po hostováních, druholigovou Jihlavu předloni vyměnil za Pardubice. A před rokem se upsal Liberci: „Správné rozhodnutí, odehrál jsem většinu zápasů. Tahle sezona mě hodně posunula."
Slovanu pomohl k sedmému místu a milionovému bonusu, ke čtyřem ligovým gólům přidal čtyři asistence. „Táta mi říkal, že musím mít minimálně deset bodů, ale já ho krotil," líčí s úsměvem. „Podíl na brankách je vždycky vidět nejvíc, ovšem na mojí pozici je důležitá i spousta jiných detailů."
Uprostřed zálohy pomáhá udávat rytmus hry a od první do poslední minuty burcuje parťáky. Platí za fotbalového buldoka, jenž nic nevypustí. Agresivita? Ano, ale v Červově podání většinou zdravá. „Snažím se strhnout tým a bojovat o každý balon. Měl jsem to v sobě odmalička, naštval jsem se a bejčil. Teď už si dávám větší pozor, třeba se štípnu. Pomáhá to," popisuje Červ.
Lukáš Červ za českou jednadvacítku odehrál 11 utkání, na premiérový gól zatím čeká. Snímek je z březnové přípravy s Belgií (0:0).
Rád vzpomíná na pikantní gól proti Slavii, Liberec v březnu remizoval s vršovickou partou 2:2. „Byl to krásný pocit. Slavia mě vychovala, ale pak se naše cesty rozešly. Gól jsem neslavil z respektu k ní a fanouškům," vysvětluje Červ. „Trenér Trpišovský mi hned po zápase říkal, že jsem je svojí hrou od začátku štval. Takhle to mám, nikoho nešetřím."
Stejný je i v jednadvacítce, kam patří od začátku cyklu. Za dva roky vynechal jediný sraz. „Březen 2022," vybaví si hned. „Tenkrát jsem měl přetržený vaz v kotníku, ale možná bych sraz nakonec stihl. Ovšem trenér Suchopárek mi řekl, ať se radši úplně doléčím a jsem fit na konec kvalifikace. Zpětně mu dávám za pravdu. I tohle jsem já: když mám možnost, chci hrát. Trenéři mě často musí brzdit."
Krátkou dovolenou strávil v lesích nad Českým Krumlovem a teď už se těší na žhavou misi v Gruzii. Jako obvykle za ním přijede rodina, i když tentokrát bude výprava o něco početnější. Řečeno s filmovým klasikem: kam až budou na tribunách arén v Batumi a Kutaisi sahat Červovi? „Dorazí osm lidí. Speciálně rodiče moje zápasy hodně prožívají, ale zároveň vím, že si to užívají," poznamená Červ. Jeho tatínek si neužil cestu z Islandu: po prvním dílu baráže o postup na EURO se domů vracel zhruba 40 hodin. Proč? I o tom uslyšíte v Bodlu.
Když Červ junior sledoval říjnový los šampionátu, nad českou skupinou se pousmál. „Anglie, Německo, Izrael... Bude záležet na prvních dvou zápasech proti favoritům. Pokud se nám jeden povede, můžeme postoupit," míní Červ, jenž v jednadvacítce pořád čeká na první gól. „Jeden už jsem dal, ale rozhodčí mi ho neuznal. Hned v ten moment jsem si řekl: Nevadí, třeba gól přijde v důležitější chvíli. Na EURO bych to bral."
