Článek
Drtivá většina Jindřiškových vrstevníků už kope maximálně pro žízeň. Skromný, pokorný a pracovitý záložník, který v zelenobílých barvách Bohemians válí už čtrnáct let, dál zůstává na nejvyšší úrovni. „Známí mi říkají, že jsem fotbalový Jarda Jágr," usmívá se ligový matador. „Jarda Jágr je prostě pojem, pan hokejista. Je neskutečné, v jakém věku hraje extraligu. Neřekl bych, že by mě inspiroval. Já neřeším, jestli skončím teď v létě, za rok nebo za dva roky. Žiju přítomností," praví energicky s odkazem na čerstvě jednapadesátiletou hvězdu Kladna.
Jindřišek má narozeniny o den dřív než jeden z nejlepších hokejistů historie. Od spoluhráčů dostal knihy o Bohemians. Řídí se známým heslem, že věk je jenom číslo. „Pokud člověku drží zdraví, dělá sport, který ho baví, tak věk vůbec neřeší. Samozřejmě kabina se víc a víc omlazuje, takže počítám rozdíly. Osmnáct let, patnáct let, někdy si uvědomím, že už je to opravdu dost velký rozdíl, ale pořád klukům stačím, i když hodně z nich bych mohl dělat tatínka," vypráví hráč, který není stavěný na život ve městě a nejlépe se cítí na severu Čech doma v Bohdalovicích, které jsou součástí Velkých Hamrů.
Nevadí mu, že každý den dojíždí do Prahy na tréninky. „Vysává to jen nádrž," glosuje to s úsměvem. „Ale stačit mladým je těžší a těžší," cítí. „Fotbal se zrychluje, a když člověk stárne, zpomaluje. Ale co nemám v rychlosti, vynahradím zkušenostmi," říká Jindřišek.
V kabině si občas připadá jako v jiném světě. „Kolikrát musím kroutit hlavou, nad čím a jak ti kluci přemýšlí. Kolikrát si říkám: tohle je do života málo," nabízí své poznatky. Mladým se snaží vštěpovat zodpovědnost a pokoru.
„Hrajeme třeba dovednostní soutěže o Milu. Kdo prohraje, musí přinést druhý den sušenku. A kdo zapomene, tak další den musí přinést dvě a takhle se to pořád doubluje. Čtyři, osm a tak dále. Dělám to kvůli tomu, aby ti kluci přemýšleli o fotbale i mimo hřiště. Aby si uvědomili, že když něco dluží, musí to splatit. Nejde mi o sušenku, ale o to, aby si to zapamatovali. Když si půjčí v bance a nezaplatí, dostanou penále a nikdo se jich ptát nebude," dává jasný příklad ze života. Sám má po ruce vždy dost sušenek, aby když prohraje, dluh hned vyrovnal.
Mladí za ním mohou kdykoliv přijít a požádat o radu, o konzultaci. „Snažím se pomoct každému. Jsem manuálně zručný, takže jim můžu poradit i v těchto věcech. Ptají se mě třeba, jak mají přivrtat poličku," podotýká.
Josef Jindřišek z Bohemians během utkání 19. kola Fortuna ligy se Spartou.
Je vyučeným instalatérem. Než ve dvaadvaceti naskočil do ligy, tímhle řemeslem se živil. Teď melouchaří a plánuje, že po konci kariéry se do této práce zase naplno vrhne. „Práce se nebojím, řemeslo mě baví. Vím, že až skončím fotbalovou kariéru, budu ho dělat," má Jindřišek jasno.
Změnit plány ale mohou vždy okolnosti. V Bohemians je legendou a vedení klubu mu zřejmě nabídne nějakou funkci, až profesionální dráhu uzavře. „Upřímně musím říct, že se téhle nabídky bojím. Dlouho bych se rozmýšlel, co odpovím," přiznává s tím, že by hodně záleželo na tom, o jakou pozici by šlo. Nicméně do kanceláře ho to netáhne.
Končit zatím nehodlá. „Budu se rozmýšlet dle vnitřního pocitu. Jestli dokážu týmu něco dát, jestli jsem platný hráč na hřišti," uvažuje dvaačtyřicetiletý fotbalista. V podcastu Bodlo s Josefem Jindřiškem toho ale uslyšíte ještě mnohem víc.
