Článek
Náš host je členem zázračného sparťanského ročníku 1992. Jako kapitán dovedl starší dorost k suverénnímu titulu, v roce 2011 získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy hráčů do 19 let. Etabloval se pak na ligové scéně, ale slibně rozjetou kariéru mu začala komplikovat zranění. Ve 28 letech zjistil, že musí s fotbalem skončit.
„Vzpomínám trochu smutně, protože si myslím, že se dalo z kariéry vytěžit mnohem víc, než se mi povedlo. Zranění mě však provázela již od patnácti let,“ vyznává se Roman Polom.
Poradil si. Začal se věnovat financím, ve kterých má vysokoškolské vzdělání. Vedle studia zároveň získal všechny licence potřebné ke zprostředkování investic, úvěrů a pojištění. Kromě toho si prošel několika kurzy včetně kurzu lektora finanční gramotnosti.
„Vysoká škola vždy byla můj cíl. Měl jsem na sebe velké nároky nejen ve fotbale. Jak jsem končil s fotbalem, cítil jsem, že se musím ke škole vrátit. Těžké to samozřejmě bylo. Mám však disciplínu a vůli, moje nejlepší vlastnosti jsem si přenesl z fotbalu.“
Okamžik skončit s fotbalem tak zvládl. „Bylo to těžké rozhodnutí, ale z jedné strany ani ne. Konec kariéry už byl trápení… Pro mě to tedy bylo vysvobození. Dostal jsem nabídku ze Sport Investu, s nímž jsem spolupracoval již od patnácti let. Ve fotbale jsem ke konci už jen paběrkoval, bylo lepší začít si budovat novou kariéru.“
V poradenské firmě se pak sešel s jiným známým fotbalistou Janem Nezmarem.
„Byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl odejít ze Sport Investu a začít pracovat pro společnost JPL Servis, pro pana Josefa Lukse. Pana Nezmara vnímám jako jednoho z TOP manažerů. Vždycky je fajn spojovat se s úspěšnými lidmi, kteří vám toho pak můžou hodně dát. Oni hráli velkou roli při mém rozhodnutí přejít ze sportovní agentury do světa financí.“
Má strašně rád Ameriku. Nápad, co by chtěl dělat, dostal při sledování sportovního komediálního seriálu Ballers.
„Hodně věcí je v něm přitažených za vlasy, ale také dost pravdivých, jak se sportovci chovají ke svým financím. Mně se strašně líbilo, že on není jen vyloženě finanční poradce, ale spíš finanční manažer hráčů. A to bych chtěl být i já. Nechtěl bych se úplně nazývat finanční poradce, ale být něco mezi. Něco jako sportovní agent, ale na finance. Líbilo se mi, co tam Dwayne Johnson ztvárnil. Byl hráčům nablízko, byl jim oporou. Rozuměl tomu, jaké to je mít fotbalovou kariéru, ale zároveň rozuměl i světu financí. Něco takového bych chtěl být i já. A na českém trhu něco takového úplně není, myslím,“ usmívá se.
Začal přednášet ve Spartě. Pořád se cítí být sparťanem a rád se tam vrátil. Nechce, aby jeho mladí posluchači dělali hlouposti.
„Chci, aby si kluci uvědomili, že fotbalová kariéra je strašně krátká. Bohužel nikdy nevíte, co se stane.“
Jeho otec Roman Polom byl vzpěrač, který reprezentoval na olympiádě 1996 v Atlantě. Bratr také hrál fotbal, Roman čerpá i z jejich zkušeností. „Táta končil velmi pozdě a pak zamířil do normální práce. Naopak bratr skončil prakticky na začátku a dal přednost zaměstnání.“
Jde postupnými kroky, ale u mentora Lukse vidí, jak se pracuje se sportovními hvězdami. „Tam já ještě nejsem. Spousta hvězd jsou i moji kamarádi, takže to by nebylo úplně ideální… Můj cíl je, že si vychovám mladé kluky třeba z té finanční gramotnosti.“
Že by sám ještě hrál, už moc nepočítá. „Nedávno jsem si byl zahrát svůj první ‚amatérský‘ zápas za nadační fond Sparty. Jeden z mých posledních pokusů se k fotbalu vrátit. Jenže když chci hrát pořádně jako dřív, tak tělo nevydrží. Zase jsem si udělal něco se svalem. Když to nepůjde, tak už asi do míče nekopnu nikdy…“
Jak se Romanu Polomovi líbí Sparta pod taktovkou kouče Priskeho, jak by se mu zamlouval cizinec také u české reprezentace? Poslechněte si v plném znění našeho podcastu.