Článek
Samozřejmě že v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku na angažmá v rakouském klubu Kremser SC vzpomínal. Na slavného argentinského spoluhráče Maria Kempese nejvíc.
„Běhali jsme a on si dal pod mikinu míč, aby ho měl pořád u sebe. Když všichni odpočívali, pinkal si s ním o strom a já se divil, jak je možné, že se balon k němu pokaždé odrazí, když je kmen stromu kulatý," usmíval se Ivan Čabala i po letech, když si vybavoval, co jeho slavný argentinský spoluhráč s míčem uměl.
| Ivan Čabala |
|---|
| Narozen: 13. listopadu 1960 v Humenném |
| Fotbalová kariéra: 1979 – 1982 Lokomotiva Košice, 1982 – 1983 Dukla Praha, 1983 – 1984 RH Cheb, 1984 – 1986 Lokomotiva Košice, 1986 – 1991 Sparta Praha, 1991 Västeras SK, 1992 – 1993 Kremser SC, 1993 – 1994 Viktoria Žižkov, 1994 – 1996 FC Příbram, 1996 FC Střížkov, 1997-1998 Sparta Praha B. |
| Ligové starty a góly: 309/28, československá a česká liga: 294/28, rakouská liga 15/0 |
| Reprezentační starty a góly: 4/0 |
| Největší úspěchy: pět mistrovských titulů se Spartou v sezonách 1986/87, 1987/88, 1988/89, 1989/1990, 19990/91 |
| Dvě vítězství v Československém poháru se Spartou v roce 1989 a 1989, jedno s Duklou v roce 1983, vítězství v Českém poháru s Viktorií Žižkov v roce 1994 |
„Byl přímo posedlý tím, abychom s ním hráli bago. Pravá, levá, prostě hračička. Pane bože, ten to měl v noze. Kdybych mu postavil basketbalový koš, trefil by ho z půlky hřiště. Hráli jsme třeba ligový zápas v Sankt Pöltenu a on si všiml, že je gólman daleko z brány. Jen ucedil, abych mu při rozehrání míč jen kousek postrčil, od půlící čáry brankáře přeloboval a my díky jeho gólu 1:0 vyhráli. A přitom fakt v jednom kuse opakoval, že se fotbalu pořád učí."
Na malé venkovské tribunce v Šestajovicích ale do mikrofonu Sportu.cz vyprávěl Ivan Čabala pochopitelně nejen o rakouské štaci.
Řeč se točila kolem košické Lokomotivy, kde po boku Módera, Farkaše, Suchánka, Kozáka a dalších velkých fotbalových postav z východu republiky vyrostl a odkud po pěti odkroucených sezonách odešel do pražské Sparty.
Ivan Čabala jako hráč Sparty, v jejímž dresu získal pět mistrovských titulů.
„Ta byla mým osudem. Hrál jsme proti ní první ligový zápas v životě, Spartě jsem dal první ligový gól, když jsem rok vojákoval v pražské Dukle, trefil jsem se v podzimním i jarním zápase. A poslední zápas za Lokomotivu Košice jsem hrál také na Spartě," samozřejmě si okamžitě vzpomněl na debakl 1:8, po kterém Lokomotiva sestoupila z nejvyšší soutěže.
„Vraceli jsme se domů s přídělem, jen já mohl být spokojený. ,Vy jste prohráli 1:8, já ale 9:0 vyhrál,´ hecoval jsem spoluhráče, protože ve zmíněném zápase jsem dal jediný gól Lokomotivy a po utkání a rozmluvě s trenérem Ježkem jsem už věděl, že budu od nové sezony oblékat rudý dres Sparty.
Stará garda v akci na konci 90. let. Antonín Panenka (vzadu) sleduje souboj Ivana Čabaly s Karolem Dobiašem (2).
Právě Václav Ježek střídající na letenské lavičce Jána Zachara si Ivana Čabalu vyhlédl jako náhradu za Jana Bergra odcházejícího hned po vzpomínaném střetnutí do Švýcarska.
„Jenže Honzu nahradit nešlo. To byla persona. Miláček fanoušků. Někdo úplně jiný, než jsem byl já. Mužstvo Sparty sestavené panem Ježkem však bylo skvělé, spoluhráči mi hrozně pomohli, takže i proto nebylo poznat, že Honzu Bergra nahradil Ivan Čabala. Byla to fantastická léta, která jsem na Letné prožil," vzpomíná Čabala v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku na pět mistrovských titulů, které se Spartou získal.
Řeč ale přišla i na zápasy na evropské pohárové scéně. Třeba proti tureckému Fenerbahce, kdy dal německému gólmanovi ve službách istanbulského klubu nejkrásnější gól kariéry a ještě zařídil penaltu, ze které Michal Bílek rovněž skóroval.
„Takový gól se opravdu nedává každý den," zaleskly se Čabalovi oči, když si v paměti promítl, jak vyškolil Heralda Schumachera.
Euforie v dobách Železné Sparty. Vpředu Ivan Hašek, za ním Ivan Čabala.
A vzpomenou si fanoušci Sparty ještě na odvetu u Bosporu? Na to, co se v Istanbulu dělo před zápasem, v jeho průběhu, a nakonec i při odjezdu sparťanské výpravy ze stadionu? Na rozbité skla autobusu a maséra Sýkoru, který dostal kamenem do hlavy? Na zlaté hodinky, které po Čabalovi hodil jeden z rozvášněných domácích fanoušků?
I na to jsme s velkou postavou Sparty a samozřejmě i Košic vzpomínali, stejně jako jsme se vrátili k největšímu střetnutí jeho reprezentační kariéry v kvalifikaci o postup na MS 1990 v Itálii.
Byl to prostě u šestajovického hřiště zajímavý výlet do fotbalové minulosti už pomalu čtyři desetiletí vzdálené naplnění vyprávěním, které rozhodně stojí za poslech.
Ivan Čabala se totiž rozpovídal i o tom, jak je mu smutno při pohledu na současný fotbal v Košicích, svěřil se, proč se na Spartě jako divák ukáže jen zcela výjimečně, vypočítával i štace v okolí Prahy, kde on sám jako trenér působil. A pochopitelně přidal i to, jak žije a čím se nyní ve dvaašedesáti živí.
„Dělám skladníka ve stavební firmě v Satalicích, práce je naštěstí dost a dost. I kolem baráku tady v Šestajovicích, kde jsem se usadil. Fotbalu už jsem nechal, protože mám za sebou operaci srdce, ale žiju spokojeně," svěřoval se do mikrofonu Sportu.cz.
