Článek
První turnaje vám měly ukázat, jak na tom po dlouhé pauze jste. Předčily výsledky vaše očekávání?
Sluková: Věděly jsme z loňska, že když jsme zdravé a všechno si sedne, jsme schopné o medaile hrát. Ale vstoupit do sezony se dvěma plackama a s jedinou porážkou je trošku nad očekávání.
Váš kouč Simon Nausch přitom tvrdil, že vrcholná forma má přijít až v létě.
Hermannová: Máme tam ještě dost rezerv, naštěstí. Ale byl to super rozjezd, dodal nám sebevědomí a klid, že jsme hrát nezapomněly.
Druhý turnaj v malajsijském Kuala Lumpuru byl prý náročný po všech stránkách.
Sluková: Bylo velké vedro, což vyžaduje extra organizační péči, aby tam měli dost vody a dalo se na písku vůbec stát. Což oni neměli úplně podchycené. Simon tam pobíhal s konvicí a před semifinále kropil kurt, protože tam nikdo nebyl…
Hermannová: My se už před turnajem i s trenérem rozhodovali, jestli vůbec hrát. Ta pláž byla původně přístavní, kde kotvily lodě, pod pískem byly zahrabané kostky a kameny, dvě hráčky si poranily kolena… Nakonec jsme se shodli, že hrát chceme a vyplatilo se.
Klíčovou otázkou bylo, jak zvládne turnaje Markétino bolavé rameno.
Sluková: Evidentně dobře. (úsměv) Měly jsme tam celou dobu fyzioterapeutku a rameno je ve stabilizovaném stavu. Když je zima a fouká, tak rameno jako skoro každé zranění bolí víc. Cítit ho asi budu do konce kariéry, ale hrát s tím můžu docela dobře.
Hermannová: Prý docela… Maki je perfekcionistka. (úsměv) Hrála opravdu výborně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu🏆 G•O•L•D🏆 #teamwork #makes #dreamwork Thank you team for those two amazing weeks🤩 #keeponworking
Jak náročným obdobím pro vás byl podzim a zima? Honily se vám hlavou i černé scénáře, že se nestihnete dát dohromady, uteče vám olympijská kvalifikace…
Sluková: Honily… Bylo to nahoru dolů. Nejhorší pro mě bylo, když jsem nevěděla, co mi vlastně je, byly tam různé diagnózy.
O cystě v rameni jste mluvila už na podzim.
Sluková: Nejdřív tam byl zánět a čekalo se, až splaskne otok. Pak odhalili cystu, a když zmizela, ukázala se tam trhlina. Šlo to v takových blbých etapách, to jsem byla dost nešťastná. Pak se to zlepšovalo, ale viděla jsem, jak všichni už trénují, hrají turnaje a my nemůžeme, to mě trápilo. Byly momenty, kdy jsem se bála, abych neprotrpěla celou sezonu a nedržela Barču zpátky, když byla připravená. Když už jsme pak našli cestu, jak s tím pracovat, měla jsem v ní oporu, že to spolu zvládneme. Ale bylo to dlouhé a otravné…
I letos se vám daří držet sérii nastartovanou po olympiádě v Riu, kdy jste na světovém okruhu neskončily hůře než deváté. Tím se nikdo jiný chlubit nemůže.
Hermannová: Už vloni byl náš cíl stát se konstantním týmem bez výkyvů. Povedlo se nám to a letos jsme si laťku zatím nastavily docela vysoko. Nějaké propady určitě přijdou, ale Simon si pohlídá, aby nebyly veliké a nedostaly jsme se do situace, že bychom začaly pochybovat o tom, co jsme za ty čtyři roky vybudovaly.
Beachvolejbalistky Markéta Nausch Sluková (vlevo), Barbora Hermannová a jejich trenér Simon Nausch.
Ve světovém žebříčku jste druhé. Počítáte si, co je třeba, abyste se dostaly před Kanaďanky Brandieovou a Bansleyovou a po loňském krátkém pobytu na čele žebříčku jste se opět na první místo dostaly?
Sluková: My úplně ne, ale někdo ze svazu to počítal, tak se to k nám dostane.
Hermannová: Víme, že jsme za nimi o šedesát bodů.
Sluková: Ony jsou tři žebříčky. Jednak olympijský, pak technický, podle něhož se nasazuje do turnajů. A ten je pro nás skoro důležitější, v něm jsme jedničky, proto jsme první nasazené i na mistrovství světa. A pak ten třetí světový žebříček, kde se počítá vždycky poslední rok. Když budeme pokračovat stabilně jako vloni a držet se na všech turnajích v elitní desítce, věřím, že se na první místo snad ještě podíváme. Aspoň jednou.
Příští týden se během necelého měsíce vracíte do Číny, čeká vás tentokrát turnaj v Ťin-ťiangu. Asi jste nezvažovaly ve východní Asii mezi turnaji zůstat…
Hermannová: Určitě ne. Říkali nám, že když mají mítink, kde se určuje kalendář, Číňani přijdou s kufříkem, oznámí tři čtyři termíny, kdy se bude u nich hrát, a je to, tam s financemi nemají problém. Organizace a komunikace se tam na turnajích v poslední době zlepšily, ale je to jiná kultura, která nám tolik nesedí.
Plážové volejbalistky Barbora Hermannová (vlevo) a Markéta Nausch Sluková se svým koučem Simonem Nauschem a trofejí z turnaje v Ostravě.
Pak už přijde turnaj v Ostravě v Dolní oblasti Vítkovice. Kde máte originální trofej z trubek, kterou jste vloni vyhrály?
Hermannová: Já ji mám a Maki si ji vyzvedne. Nechaly jsme si totiž udělat druhou. Byla specifická, líbí se nám.
Nebylo by stylovější si druhou trofej vyhrát?
Sluková: Když ještě jednu vyhrajeme, tak si ji zase necháme přidělat, ať máme každá dvě. I ve Vídni byla jedna trofej pro obě, tak jsme zažádaly, že si klidně zaplatíme, ale chceme i druhou. Bývá to hezká památka.
Báro, pro vás jako ostravskou rodačku je turnaj srdcovou záležitostí, ale jaké jste měla ohlasy od zahraničních hráčů a hráček?
Hermannová: Já pro turnaj natáčela i nějaká videa s ostatními týmy a všichni si to chválili, že to je nová lokace a je nezvyklé hrát mezi železy a vysokými pecemi. Vloni se jen nepovedl transport z letiště na hotel při tom návalu hráčů a trenérů, ale to si teď pohlídají. Za mě je turnaj v Ostravě rozhodně super.
