Ve Slavii roste nový talent. Mým největším vzorem je máma, říká osmnáctiletý střelec Brož

Snažím se střílet co nejvíc, protože si myslím, že střelba je rozhodující moment v hokeji. A tím, že si takhle střílím, jdu tomu naproti. Když mám možnost si půl hodinky po tréninku zastřílet, tak proč toho nevyužít.

Jak kdy a jak kde. Myslím si, že v týmu jsem proto, abych dával góly, samozřejmě dělám i ostatní věci jako černou práci, ale bez těch gólů to nejde. Snažím se být hráčem, který chce dávat góly. Sice v áčku Slavie jsou na to jiní borci, ale mě to do brány taky naštěstí padá.

To ani nevím, že jsem první z týmu (úsměv). Hattrick je něco víc než jen gól. Proto jsem za něj moc rád. Vůbec ale nezáleží, jestli jsem první, kdo vstřelil hattrick, důležité jsou výhry. Chceme se dostat do osmičky, která zaručuje účast v play off. Když nebudu dávat góly a budeme vyhrávat, tak si myslím, že to bude taky super.

Moc mě to těší! Jsem tu ještě s Honzou Štibingrem, který je ze stejnýho ročníku. Snažím se tu příležitost, kterou jsem dostal, využít.

My se skoro se všema klukama známe. Ať už to jsou 98 nebo 99. Se všemi si rozumím. V kabině si mohu v klidu popovídat i s Honzou Novákem, který je jiná věková kategorie (úsměv). Není to v tom žádný problém.

Právě Honza Novák mi říká, ať neusnu na vavřínech a pomáhá mi v tom, že mi opakuje, že ze mě nedělá hokejistu to, když dám nějaký gól. Teď mi slíbil, že když dám v Havířově gól, koupí mi kinder vajíčko.

Ještě nepřišlo. Ale já na něj nelpím, vždyť jsme prohráli 1:5. Takže ve výsledku ho ani nechci. Rovnou bych ho asi zahodil. Kdybychom vyhráli, tak se hned ozývám, ale když jsme prohráli, tak nic.

Nikdy! Po škole jsem se vždy těšil na trénink. Nebo když jsme si šli koupit nějakou výstroj, tak to jsem se hrozně těšil. Takže si myslím, že mě láska k hokeji jen tak nepustí.

Jakub Mejzlík/hcslavia

Nikdy! Po škole jsem se vždy těšil na trénink. Nebo když jsme si šli koupit nějakou výstroj, tak to jsem se hrozně těšil. Takže si myslím, že mě láska k hokeji jen tak nepustí.

Asi v pěti (úsměv). K hokeji mě přivedla máma, která mě vozila na tréninky. Všechno mi i zařizovala a kupovala. Potom se k ní přidaly i ségry. Právě máma je mým největším vzorem, protože zvládá několik věcí naráz, což vůbec nechápu. Chodí do práce, všechno pro mě zařizuje, vozí mě a pak skoro ani nespí.

Rozhodně! Mým velkým snem je hrát za Slavii extraligu. Hrozně bych klubu přál, aby co nejdřív postoupil zpátky. Vím, že pro mnoho kluků je největším snem NHL, pro mě samozřejmě také, ale nejdřív bych si rád za Slavii zahrál o patro výš.