Článek
Současná podoba olympijských her má mnoho kritiků. Vyčítají jí, že se z ní stal čistě komerční projekt, v němž jsou sportovci až na posledním místě. Jistě, z původní Coubertinovské myšlenky se v mnoha ohledech ustoupilo. Ale stále je olympiáda místem, které přináší úchvatné emoce a kde se píšou unikátní sportovní příběhy. Třeba o přátelství sportovců, kteří by se jinak ani nepotkali.
Jako Lukáš Krpálek a Jiří Prskavec. Od pohledu každý jiný. Dvoumetrový a hodně přes metrák vážící judista a drobný kajakář. Poprvé se potkali před lety v Riu, kde získali své první olympijské medaile.
Rychle zjistili, že si mají o čem vyprávět, a to nejen o svých odlišných sportech, ale také o rodinách či svých psech. Společně vyráželi na běžky, do noty si padly i jejich manželky. Krpálkovi dorazili Prskavcovým na svatbu, oba mají podobně staré děti.
Dlouho dopředu věděli, že jejich Den D přijde v Tokiu ve stejný moment. I když se koncentrovali na svůj medailový boj, na dálku sledovali zlaté tažení svého parťáka. A večer si v olympijské vesnici mohli dva kamarádi přiťuknout jako olympijští vítězové.
| Jako sportovní redaktor deníku Právo působí Michal Osoba od roku 2002, specializuje se na atletiku, lyžování, biatlon, kanoistiku, florbal, judo a plážový volejbal. Je spoluautorem knihy 120 let české atletiky. |
