To tenkrát v šestasedmdesátém... Katovice? Hráli jsme jak z praku, líčí legendy

V únoru mu těsně uniklo olympijské prvenství v Innsbrucku, v září se reprezentace na premiérovém ročníku Kanadského poháru ve finále statečně potýkala s domácími profesionály. Zlatý nádech ale dodal slavnému hokejovému roku už dubnový triumf na mistrovství světa v Katovicích. Uplynulo od něj právě 45 let.

Národní tým vedený Karlem Gutem a Jánem Starším zamířil do Polska necelé dva měsíce poté, co v duelu se SSSR nešťastně propásl šanci vyhrát olympiádu. Mužstvo v Rakousku decimovala chřipková epidemie, přesto vedlo v rozhodujícím utkání ještě na začátku 56. minuty 3:2.

„Kdybychom neměli tolik nemocných, tak jsme Rusy porazili už v Innsbrucku," vzpomínal obránce Milan Chalupa.

Šampionát v Katovicích začal ovšem obrovským šokem. Největší favorit padl 4:6 s Poláky, které v Innsbrucku porazil 16:1...

„To nám tehdy dost pomohlo. Rusové prdli, byli ve stresu. Viděli jsme, že jsou jak zmoklé slepice. Nám naopak narostlo sebevědomí," tvrdil Chalupa.

Československý tým se s nikým moc nemazlil. Polsku nasázel 12 gólů, východním Němcům i Američanům po deseti. Základní částí projel bez ztráty bodu, jediný ztratil až v závěrečném duelu finálové skupině se Sověty, kteří ale měli v celkové tabulce na české šampiony deficit šesti bodů...

„Hráli jsme jak z praku," líčil Martinec, jenž s bilancí 9+11 ovládl bodování. „Naše lajna s Jirkou Novákem a Bogasem Šťastným řádila. A to se ještě nepočítaly druhé asistence," tvrdilo pardubické ofenzivní eso. „Velkou výhodou bylo, že jsme na sebe byli zvyklí. Sice přicházeli noví hráči, ale útoky se delší dobu držely pohromadě."

Ani kondičně Češi oproti Sovětům nezaostávali, naopak. „My trénovali svým způsobem víc než dnešní hokejisti. Hlavně u nás v Jihlavě, kde se kladl velký důraz na fyzičku. Točily se tři pětky, někdy dvě, ale když na nás po minutě na ledě trenéři řvali, ať střídáme, tak se nám stejně nechtělo," podotkl Chalupa.

Zatímco slovenský kouč Starší měl k hráčům věkově i povahově blízko, pedantský Gut si držel odstup. Nechyběly ani kontroly hokejistů na pokojích po večerce. „Tehdy ještě pět šest kluků v týmu kouřilo. Trenér otevřel dveře, zavětřil a povídá: Máte tu nějaký špatný vzduch," vybavil si Martinec. „Karel byl poctivec. Chtěl, abychom dodržovali morálku, protože věděl, že kdybychom povolili, tak by to na ty Rusy nestačilo," soudil Chalupa.

V šestasedmdesátém se tento přístup vyplatil i v konfrontaci s nejlepšími hráči NHL. Skoro všichni českoslovenští reprezentanti při Kanadském poháru čelili lukrativním nabídkám.

„Chtěl mě Montreal. Nemohl jsem z toho spát," povzdechl si Chalupa. „Když jsem viděl, co mi všechno nabízeli, tak se mi to honilo hlavou. Ale na říjen jsem měl naplánovanou svatbu, budoucí manželka byla v jiném stavu...," pousmál se obránce, který se startu v nejlepší lize planety dočkal v roce 1984, kdy strávil sezonu v Detroitu.

Martinec byl v polovině 70. let jedním z nejlepších evropských útočníků, nabídky se hrnuly, na emigraci se ale necítil. „Tehdy taky byla NHL úplně jiná. Hodně se to řezalo, hrálo se zákeřně. Chtěl jsem to zkusit, až když mě pustili po šampionátu v Göteborgu 1981. Ale po návratu domů jsem se ještě podíval do občanky a řekl si, že s mojí výškou bych to tam asi nezboural," tvrdil hokejový šikula, který tak závěr kariéry strávil jako hráč německého Kaufbeurenu.