Článek
Z týmu, který na dvacítkách v Helsinkách 1985 skončil o skóre druhý za Kanadou, vás emigrovalo víc: Michal Pivoňka, Jiří Látal, Vojtěch Kučera... Už jste se tehdy mezi sebou bavili, že se vidíte v NHL?To ještě nikdo neřešil. Ale pak najednou zmizel Petr Klíma, následovali ho Pivoňka s Frantou Musilem. Já se rozhodl po turnaji na Aljašce, kde jsme byli s béčkem nároďáku na přelomu let 1986/87. Tam jsem hrál i se svým vzorem Arnoldem Kadlecem.
Draftovaný jste už v té době byl. Hráči z Československa se o tom často dozvídali nejrůznějšími cestami, nejčastěji z vysílání Hlasu Ameriky.Mně ale přišel domů oficiální dopis z klubu, tehdy měli Kings fialovo-žluté barvy. Dokonce ani nebyl otevřený, což bylo v té době zvláštní. Ale držel jsem to v tajnosti.
V Pardubicích se vám dařilo, měl jste našlápnuto do reprezentačního áčka.Jako mladej jsem v Tesle musel držet hubu a krok. Ale udělala se tam dobrá parta a skončilo to pro mě titulem v roce 1987. Tehdy tam byli Šejba, Janecký, Evžen Musil. Já hrával v obraně s Jirkou Seidlem. Dobrý to bylo.
A v brance jste měli Dominika Haška, který byl stejný ročník jako vy.On byl už tehdy hodně svůj. A myslím si, že je pořád...
Nikomu jste se nesvěřil, že máte namířeno do Ameriky?Ani rodičům. Byl jsem zapsaný na Pedagogickou fakultu v Hradci, kam jsem ale moc nechodil a pak mi už hrozila vojna v Trenčíně. S těhotnou manželkou jsem vyrazil do Jugoslávie a odtud do Rakouska. Viděl jste seriál Konec velkých prázdnin (o emigrantech v Rakousku - pozn.)? To bylo stejné, skončili jsme v izolaci v Traiskirchenu. Já se snažil kontaktovat Kings, ale přes léto se neozvali. Situace nic moc. Po 14 dnech se v Rakousku objevili moji i manželčini rodiče. Tchán dělal na KV KSČ, přijeli nás přemlouvat k návratu.
Nenahlodali vás?Naštěstí jsme jednoho dne šli se ženou na procházku, zastavilo vedle nás auto a v něm chlapík, který nás prý už dlouho sháněl. Domluvil se s Kings, ti poslali právníka, zařídili letenky a konečně jsme se vydali do Ameriky.
Generálním manažerem v LA byl bývalý gólman Rogie Vachon. Jak vás přijal?Tvrdým vyjednáváním o smlouvě. S mým zástupcem na sebe řvali, Vachon převrátil křeslo. Ale dostal jsem kontrakt na 4 roky plus opci, tak jsem byl celý nadšený. V Pardubicích jsem měl až poslední rok asi čtyřikrát větší plat než můj táta ve Škodovce. Ale agent mi říká: Ještě počkej. A vyjednal mi i podpisový bonus. To byla bomba.
Evropané byli tehdy v NHL raritou, ti zpoza železné opony ještě větší.No jo, bral jsem jim práci. Nadávali mi klasicky do zas..ných komunistů. Kdybych si to nějak bral, tak skončím na psychiatrii. Ale tehdy neexistovalo, aby někdo fňukal do novin.
Vaše začátky byly ovšem dost krušné.Chtěl jsem hrát hokej a na začátku jsem měl pocit, že o mě hodně stojí. Dlouho jsem kariérou proplouval díky talentu, ale tady mě pořád zkoušeli, dělali naschvály. První sezonu jsem měl jen sedm startů, jinak farma v New Havenu. Agent už jim řekl, že chci výměnu. Vlastně až třetí rok jsem odehrál za Kings přes 30 utkání. Mike Krushelnyski, který přišel do LA při trejdu s Gretzkym, se mi snažil pomáhat. Jenže důvěru jsem moc necítil.
Mnoho Čechů ale nemůže říct, že hráli v jednom týmu s nejlepším hokejistou historie.Gretzky seděl v kabině naproti, jen jsme se zdravili. Občas se ale stalo, že nás pozval třeba deset kluků na večeři a všechno zaplatil. Jaký to byl hokejista, asi nemá cenu řešit.
Posledních devět let se Petr Prajsler věnoval trénování ve Francii.
Na farmě jste asi zažíval tvrdé časy, v té době tam někteří hráči připomínali spíš dřevorubce.Nedalo se uhnout, to by mohlo zle dopadnout. V IHL ve Phoenixu jsem měl za sezonu 140 trestných minut, ale taky 47 bodů. Do LA to byla hodina letu, ale když se u Kings někdo zranil, stejně vzali někoho z New Haven, odkud to do Kalifornie trvalo šest hodin...
| PETR PRAJSLER |
|---|
| narodil se 21. září 1965 v Hradci Králové |
| Na světovém šampionátu do 20 let v roce 1985 získal stříbro |
| V 80. letech odehrál přes stovku zápasů za Pardubice, se kterými získal v roce 1987 titul |
| V roce 1985 byl draftován v 5. kole z 93. místa Los Angeles Kings |
| V NHL nastoupil mezi lety 1987 a 1991 ke 46 zápasům za LA a Boston s bilancí 3+10. V AHL odehrál 151 utkání (20+54), v IHL 77 zápasů (13+34) |
| Devět let trénoval ve Francii, kde nyní žije. |
Ještě jste zkoušel štěstí v Bostonu, kde tehdy hrál i Vladimír Růžička.A měl jsem vydržet déle, třeba i na farmě. Ten návrat domů jsem uspěchal.
Váš rodný Hradec se zrovna drápal do extraligy. Ale šťastný comeback to pro vás nebyl.Nezaplatili mi půl milionu ze smlouvy. První splátka přišla včas, na druhou jsem čekal čtvrt roku a třetí nedorazila vůbec. Dokonce jsem se soudil, ale bylo to k ničemu. A ještě jsem musel hradit soudní výlohy. Na rovinu jsem řekl, že v tom případě nejsem schopen předvádět stoprocentní výkony. Z kabiny mě vyhodili, že jsem rušivý element. Asi po měsíci sice zavolali, takže mám 17 zápasů za Hradec v extralize, ale tím to taky skončilo
Ve 29 letech jste seknul s velkým hokejem. Nikdo neměl zájem o hráče se zkušenostmi z NHL?Já byl strašně znechucenej. Konečná! Ani jsem nic nesháněl. Stejně by za mě museli platit tabulkové odstupné. A to byla pálka. Hrál jsem jen nižší soutěže a k tomu začal podnikat.
Po kariéře se bývalý obránce vrhl na rybaření.
Teď žijete ve Francii, jak se to seběhlo? Na Česko jste úplně zanevřel?To byla náhoda. Dělal jsem ještě asistenta mladému Říhovi u hradeckého dorostu (2009-10) a pak jsem si dodělával ‚béčko' trenérskou licenci. Jeden známý mi dal kontakt a já si to domluvil a přesídlil do Francie, kde jsem trénoval devět sezon. Rok dokonce i ženy, což byla zajímavá zkušenost. Respekt holky měly, ale ty dovednosti... Každopádně jsem už trénování pověsil na hřebík, udělal jsem si živnosťák a živím se rukama.
Čemu se věnujete? Dělám kuchyně, koupelny. Musím to zaklepat na dřevo, zakázky mám na půl roku dopředu. Když kvůli koronaviru nezavřou obchody, tak by to mělo být v pořádku.
