Článek
Loňská sezóna snad ani nemohla být lepší, že?
Se vším všudy byla opravdu výborná. Odchytal jsem skoro všechny zápasy. V součtu s ligou a poháry jsem měl sedmnáct (15 v lize, 2 v FA Cupu) čistých kont, což bylo super. Postup byl parádním úspěchem pro klub. Do League One se dostal po deseti letech. Takže tím se splnil náš cíl, který jsme měli. To, že jsem se dostal do nejlepší jedenáctky, byl takový bonus. Za což jsem byl ale velice rád.
Jak velké byly oslavy?
Obrovský. Do Carlisle, kde jsme postup tři kola před koncem soutěže zpečetili, přijelo asi 1500 fanoušků. Moc nás podporovali. My jsme cestovali autobusem a asi si dokážete představit, co se při dlouhé zpáteční cestě dělo (úsměv). Nezapomenutelné byly i oslavy po posledním zápase.
Povídejte...
Hráli jsme na hřišti Notts County. Přijelo tam asi 6 tisíc našich fanoušků, kteří nás během zápasu neskutečně hnali a po zápase zpívali chorály. Z toho jsem měl až husí kůži. To jsem ani nikdy nezažil. Oslavy pak pokračovaly ve městě, kde už na nás čekali další příznivci. Na náměstí pak bylo připraveno pódium, na které jsme vystoupili a slavili s fanoušky, což bylo fakt super. Teď už je to ale minulost.
Před 14 dny začala League One. Jak vnímáte rozdíl mezi ní a League Two?
Po dvou odehraných zápasech musím říct, že rozdíl je značný. Logicky je League One na větší úrovni. Třeba na Sunderlandu, se kterým jsme hráli v sobotu, je vidět, že má obrovskej budget, má hráče, kteří hráli v Premier League. Třeba krajní bek Oviedo hrál za Kostariku i na mistrovství světa. Týmy, které spadly z Championship, což je případ právě Sunderlandu, chtějí hrát fotbal a jsou na jiné úrovni. Když to porovnám, tak ve 4. lize jsou jen 2-3 týmy, které chtějí hrát fotbal, ostatní týmy spíše nakopávají míče do vápna. Rozdíl je také v návštěvnosti. Na první zápas s Portsmouthem přišlo 20 tisíc, na domácí duel se Sunderlandem bylo vyprodáno, což je 11 tisíc.
V soutěži jste nováčkem. Takže priorita je udržet ligu?
Jasně. To je jednoznačný cíl. Máme však i vyšší cíl, a to je postoupit do play off, čili být do 6. místa. Když jsem do Lutonu před rokem přišel, vedení klubu mi prezentovalo projekt, že chce do tří let postoupit do Championship. Proto jsme přes léto nakoupili nějaké hráče, tím se zvýšila kvalita a zatím musím říct, že zlepšení je vidět.
V týdnu jste si vyzkoušeli konfrontaci s West Bromwichem, týmem z Championship, v Ligovém poháru jste prohráli 0:1...
Byl to super zážitek. Trenér vyměnil celou jedenáctku, někteří stabilní hráči ani necestovali, aby byli připraveni na sobotu. Bylo vidět, že Bromwich byl na vyšší úrovni, ale odehráli jsme super zápas. Soupeře se nezalekli. Jen byla škoda, že jsme naše šance, jež jsme si vytvořili na konci zápasu, nevyužili. Nakonec zápas rozhodla naše chyba, kterou oni dokázali využít. Nedá se nic dělat. Byl to dobrý test pro všechny.
Vy jste tentokrát zůstal na lavičce. Proč?
Před sezónou jsme se tak domluvili s trenérem, že já chytám ligu a FA Cup a kolega Ligový pohár.
Když pominu tříleté angažmá ve Spartě (2014-2017), působíte jenom v Anglii, kam jste v srpnu 2006 odešel. Považujete ji za druhý domov?
Tak rodina odsud je. Máme tu zázemí. Dcera má za sebou první rok ve škole. Ale ve fotbale nikdy nevíte, co bude. Smlouvu mám ještě na dvě sezóny. Uvidíme, jestli nějaká nabídka potom přijde. Hlavní je být zdravej a pravidelně chytat, to je můj cíl. Jednou bych si chtěl také zachytat v Championship a samozřejmě i v Premier League.
Jak podle vás Angličané vnímají české brankáře?
Už řadu let tu působí Čechíno (Petr Čech), předtím tu byl Radek Černý, Pavel Srníček takže si myslím, že Angličané byli vždy s českými brankáři spokojení, vědí o nich a vnímají je pozitivně. Já už jsem tady taky dlouho. Chytl se i Tomáš (Holý) v Gillinghamu, což je parádní. Snažíme se ty Čechy tady protlačit (smích). Je to dobrej profil pro všechny.
Zeptám se i na rodinu. V březnu se vám narodil syn, máte i pětiletou dceru. Jak jste se našel v roli otce?
Já děti miluju. Nikdy jsem třeba neměl problém s přebalováním. Přišlo mi to automatické. V první řadě jsem ale strašně rád, že jsou zdravé.
A co vstávání k malému během noci, když se budí. To vám taky nedělá problém?
Malej je v tomhle ohledu fakt hodnej. Večer v devět usne a probudí se až ráno, takže paráda. U dětí mě straší jiná věc.
Jaká?
Strašně rychle rostou, což je někdy fakt strašidelný (úsměv). Jak máte svůj režim, tak s těmi dětmi ani tolik bejt nemůžete a čas strašně letí.
Změnil se nějak váš přístup k fotbalu, když se narodil syn?
Je to takové příjemnější. Po zápase se víc těšíte domů. Navíc už i dcera vše vnímá, chodí se dívat na tátu, malej byl teď poprvé na domácím zápase, což je paráda a jsem za to moc rád.
A jak komentuje dcera vaše výkony?
(smích) Říká, ať chytám balón. Hlavně táto, nic nepusť, všechno drž.
Vizitka Marka Štěcha |
---|
Narodil se 28. ledna 1990 v Praze |
V srpnu 2006 coby šestnáctiletý odešel ze Sparty do West Hamu |
V Anglii putoval po různých hostováních (Wycombe, Bournemouth, Yeovil) |
Právě do Yeovilu coby volný hráč v červenci 2012 přestoupil |
V červenci 2014 se přesunul do Sparty. V témže roce si připsal i svůj jediný start za reprezentaci v přátelském utkání proti Rakousku |
Letenský dres nosil tři sezóny a pak se v červenci 2017 vrátil do Anglie, tentokrát do Lutonu, hrajícího čtvrtou nejvyšší ligu |
V minulé sezóně oslavil s Lutonem postup do třetí ligy (League One) |