ŠKORPILŮV ZÁPISNÍK: Snaha po dokonalosti by měla mít míru, což platí i pro soudcování

Spěchám domů z divadelního představení Rošáda pojednávajícím o nedokonalém manželství, ba i celé rodině a společnosti. Rychle zapínám pořad Dohráno plus a tam, ejhle, pravidlový expert pan Kureš a redaktor Häring pitvají rozhodnutí nedokonalého rozhodčího Příhody.

Ten za pomoci videorozhodčího zkoumá v zápase Slovácko-Sparta čtyři situace a stejně dvakrát rozhodne blbě. Při soubojích je třeba posoudit, zda došlo ke kontaktu, stejně jako posoudit intenzitu zásahu, případně míru simulace, přičemž na posuzování není moc času.

Posuzování postavení mimo hru je ještě větší groteska. Rozhodčí s videorozhodčím si situaci posouvají tam a zpátky a ten chudák asistent na lajně musí rozhodnout hned a nic si posouvat nemůže. Za starých časů jsme měli noblesního pomezního pana Amlera, ten mával i na mistrovství světa. Tomu jsem jako trenér v rámci jednoho zápasu říkal: Já vám to nezávidím. Ofsajd je v době kopu, vy přitom máte být na úrovni posledního hráče, který je i čtyřicet metrů od přihrávajícího a je v pohybu. A ještě s ním musíte na jeho úrovni běžet a dávat pozor a nebrknout. Takže než spadnout a být pro srandu divákům, to bych radši nějaký ofsajd pustil.

Jako trenér Hradce jsem byl u výhry 1:0 v Bratislavě na Slovanu. Pomezní rozhodčí Draštík mi s odstupem času říkal: Když se ten tlak na mě už nedal vydržet, řekl jsem si, že jim nějaký ofsajd pustím. Vtom vstal z lavičky Slovanu trenér Galis a vynadal mi do českých kokotů. Tak jsem se zatvrdil a vydržel to až do konce.

Před koncem zápasů jsem říkával - blíží se nám závěrečný chaos. V utkání Sparty na Slovácku to předčilo všechna očekávání. Samozřejmě, nedisciplinovanost sparťanů tomu napomohla, ale na vině je i video.

My chceme na hráčích, aby byli soustředění jen na hru, jenže je těžké se koncentrovat na výkon, když se čeká na výrok rozhodčího. Co v těch chvílích probíhá v myslích hráčů? Ona by i ta snaha po dokonalosti měla mít svoji míru.