Článek
Bylo víc než sympatické pozvání těch, co před dvaceti pěti lety dosáhli historického úspěchu, a to vítězství v českém poháru. Ve finále na Strahově 14. 6. 1995 hráli s Viktorií Žižkov v hrací době 0:0, ale v penaltovém rozstřelu byli úspěšnější poměrem 3:1. A byla sympatická i účast, neb se dostavili hráči nejen z bližších destinací, ale přijeli i Rehák z Bratislavy a Džubara až z dalekého Prešova. Nechyběl ani trenér Pálka. Doktorem týmu byl současný a již dlouholetý předseda představenstva MUDr. Jan Michálek, který předával pozornosti a pravil, že trenér z hráčů dostal výkonnostně snad více, než uměli.
A není to nostalgie, ale historie, že Jana Michálka jsem přivedl jako lékaře k A-mužstvu, když jsem ho trenérsky převzal ve federální lize v počátku roku 1991. A že jsem ho trenérsky vedl několik let v dorostu, kde byl kapitánem týmu a poprvé v mladších žácích, když mu bylo 12 let. Asi nám je ta blízkost souzena.
O den později jsem byl účasten na galavečeru krajského fotbalu, kde svojí přítomností význam akce podtrhovali už nejen primátor města, ale i hejtman kraje, poslanci, senátoři a představitelé nejvyšších fotbalových orgánů. Pro ocenění si přicházeli nejlepší hráči, trenéři, rozhodčí, i zasloužilí funkcionáři.
Cenou Josefa Součka byli odměněni trenéři v kategorii mládeže. Josef Souček byl mým trenérem, když jsem hrál v dorosteneckém týmu. Když jsem aktivního hraní ze zdravotních důvodů zanechal, přivedl mě do trenérského cechu. A tak se po několika letech sešli v kabině A-dorostu hradeckého Spartaku trenéři všech tří tehdejších dorosteneckých týmů: Souček, Škorpil a Matějíček. Řešili mezilidské vztahy. Což pan Souček uzavřel filosoficky. Píchnul prstem do sebe se slovy: Já jsem cholerik. Do mě se slovy: Ty seš cynik. A Matějíček, to je ten, co přikládá pod kotel a má radost, když se to vaří.
Načež pokračoval slovy: A já již na pádu Říše římské jsem se přesvědčil, že i ty největší celky se rozkládají zevnitř. Celoživotně se věnoval výchově mládeže, ale vedl po odvolání trenéra Kouby i hradecký A-tým. V týdnu po nějakém ne příliš vydařeném zápase stál u tréninkového hřiště a pravil: Kdyby mě viděl Hemingway, napsal by novou knihu. Jmenovala by se Stařec a hřiště.
Když jsem předával závěrečnou prestižní cenu Jana Modřického, tak jsem ve svém projevu zmínil, že jsem s ním působil téměř dvacet let v krajské trenérské radě, a to do chvíle, než se stal předsedou Východočeského fotbalového svazu. Ve své době byl také trenérem Trutnova, ale hlavně byl vynikající člověk, kterého zdobily slušnost, pracovitost, moudrost. Proto volám: Velká čest památce Josefa Součka a Jana Modřického!
| Bývalý československý fotbalista. V minulosti Ladislav Škorpil rovněž trénoval československou juniorskou fotbalovou reprezentaci a českou reprezentaci do 21 let. V sezoně 2001/2002 společně s Josefem Csaplárem vyhráli se Slovanem Liberec český titul. |
