Článek
Brankář Jakub Škarek zažívá v dresu Lahti povedený start do sezóny.
Už dvakrát jste udržel nulu v základní hrací době. V Lahti zažíváte skoro snový start.
Hlavně jsem nečekal, že budu v úvodu sezóny chytat tolik zápasů. V každém z nich, i když jsme hráli s těžkým soupeřem, mi ale kluci vždycky hodně pomohli. Čistili prostor před bránou a blokovali spoustu střel, takže jsem měl práci ulehčenou. Do každého utkání jsem dával maximum, ale zároveň se snažil být v klidu a nejančit.
Bylo pro vás obtížné adaptovat se na finskou nejvyšší soutěž?
Prvních deset minut nebylo lehkých, rozkoukával jsem se, protože pro brankáře je rozdíl mezi oběma soutěžemi hodně znát. Je to tady mnohem rychlejší, hráči jsou chytřejší a mají lepší střely. Je obecně známé, že Finové jsou jedni z nejlepších bruslařů na světě a úspěšně konkurují Američanům a Kanaďanům. Zároveň jejich přihrávky i střely létají rychleji, takže musím být v bráně dost ostražitý a snažit se dobře číst hru. Vědět o všech hráčích, kde jsou a nebýt zbytečně vyjetý. Rychle vás totiž obehrají a pak už jste bez šance.
Je jejich zručnost cítit i při tréninku?
Už během letní přípravy jsem tušil, že to v sezóně bude úplně jiná káva než v Jihlavě. Tréninky mají obrovské tempo a z hlediska náročnosti jsem byl zkraje trochu mimo. Jsou těžké, což mi ale vůbec nevadí. Naopak se cítím výborně.
Metody trenéra brankářů Arttu Lipsanena vám tedy prospívají?
Jeho styl trénování mi strašně vyhovuje. Před každým tréninkem chodíme do posilovny nebo máme nějakou dynamickou rozcvičku, ve které dá člověku do těla, jenže na ledě se pak cítím výborně. Tréninky jsou delší, ale výborné. Na vysoké úrovni, ve velkém tempu.
Jaký je Lipsanen po lidské stránce? Hodně spolu komunikujete?
On je takový klasický Fiňák. Emoce moc nedává najevo, ale ze začátku mi strašně pomohl jak na ledě, tak mimo led se lépe aklimatizovat na finský způsob života. Také věděl, že hokejový přechod pro mě bude těžký, takže jsme už od léta pracovali na malých, ale důležitých věcech.
Na jakých?
Nejvíce jsme pracovali na správném načasování vyjíždění a zajíždění, abych nebyl zbytečně vyjetý a stihl se přesunout s přihrávkou a naopak. Rozdíl pociťuji i ve hře holí. Tady mi říkají, ať se nebojím za branku chodit. Snažím se tam puk odehrát co nejrychleji, ale zároveň tak, aby to pomohlo našemu týmu a mohli jsme hned zaútočit. Učí nás, jak držet ruce při některých zákrocích, jak být vysoko a přesně proti puku.
Hodně času věnujete suché přípravě, co vás nejvíc překvapilo?
Že finští kluci neošidí ani jedno opakování. Když máme udělat dvacet dřepů s nějakou váhou, tak oni jich opravdu udělají dvacet. Při osmnáctém opakování to nezabalí, jako jsem to občas viděl doma. Trenéry ohromně respektují, poslouchají, a to se mi strašně líbí. Říká se, že finská suchá příprava je jedna z nejlepších na světě a opravdu je v posilovně i mimo ní vidět, jak mají všechno propracované, dbají na správné technické provedení cviků. Je to ohromná zkušenost, naučil jsem tu spoustu nového.
Důvěru dostáváte v brance hlavně v domácích zápasech. Jací jsou příznivci Pelicans?
Máme výborný kotel. Fanoušci jsou naším šestým hráčem, hrozně nás podporují za jakéhokoliv stavu. I když se udělá chyba, fandové za týmem stojí a nepískají. Jako tým jsme dobře připravení. Myslím, že máme na to, abychom postoupili rovnou do play off z první šestky.
Jak vycházíte s vaším brankářským parťákem Juhou Olkinuorou, s nímž se mezi tyčemi střídáte?
Měl jsem z toho obavy, protože jsme se neznali a já nevěděl, co od něj čekat. Musím ale říct, že jsme výborní kamarádi a je mezi námi skvělá chemie. Navzájem si přejeme, panuje u nás zdravá konkurence. Je o devět let starší a můžu se od něj dost naučit. Je radost se na něj dívat v posilovně, kde vypadá v dobrém slova smyslu jako stroj. Třeba nadhozy, ty má fakt natrénované úžasně.
Jaký je život v Lahti?
Během léta tady bylo opravdu nádherně. Kousek od mého domu se nachází jezero, kde se dá půjčit loďka, vodní skútr, je tam i malá pláž. Když se netrénovalo, chodil jsem si tam lehnout. Kousek to mám taky do parku, kde kolikrát jenom sedím a nasávám čerstvý vzduch. Lidi jsou tady hrozně příjemní, i když jim moc nerozumím, protože do finštiny se teprve dostávám.
Umíte nějaká slova?
Naučil jsem se říct části hokejové výstroje, barvy a zkouším i počítat. Mám tu finštinu pro samouky, takže jsem základní gramatická pravidla pochytil. Znám také pár hokejových frází jako například, jestli mi mohou kustodi nabrousit brusle. Oni sice anglicky trochu umějí, ale jsou určitě radši, když zkouším mluvit finsky. Ptám se hodně kluků v kabině, jak se co řekne. Jsou výborní a pomáhají mi. Cítím se tady skoro jako doma. (úsměv)
Volný čas trávíte nejvíc s krajanem Hynkem Zohornou, který je v Lahti s vámi?
Přesně tak, s Hynkem jsme si skvěle sedli po lidské stránce. Bydlí ode mě asi pět minut. Celkově mám všechno kousek. Zimák asi deset minut pěšky a nákupní centrum jenom pět minut autem. Za Pelicans hrají ještě Rakušan Ganahl a Švéd Nilsson, chodíme spolu na večeře nebo se vzájemně zveme na snídani. Vždycky jeden z nás připraví palačinky nebo míchaná vajíčka. Pokecáme, je to fajn.
Jak jste na tom s vařením?
Žádný velký kuchař nejsem, do pana Pohlreicha mám strašně moc daleko, ale základní jídla jako rýži, brambory, těstoviny zvládnu. Když mám na něco chuť, najdu si recept na internetu. Nebo se zeptám mamky, která je výborná kuchařka. Hlady neumřu. (úsměv)
Vyzkoušel jste už populární finskou saunu?
Párkrát ano, ale nejsem úplně jejím fanouškem. Radši si lehnu do ledové vody, to mi je bližší.
V Jihlavě jste si s Norem Larsem Voldenem občas zahráli na playstationu. Paříte i v Lahti?
Ne, protože playstation tady ještě nemám, rodiče mi ho přivezou až v listopadu (úsměv). Tolik mi ale nechybí. Jasně, někdy bych si rád něco zahrál, ale určitě se tady neválím po zemi v absťácích. Trávím čas u filmů nebo knih. A samozřejmě se věnuji škole.
Příští rok byste měl na gymnáziu v Jihlavě maturovat. Stihl jste dokončit třetí ročník?
Dodělal jsem ho. Chci učitelům poděkovat, protože to bylo hektické. Skončila mi v Lahti letní příprava a měl jsem jenom pár dnů na to, abych udělal všechny zkoušky. I paní ředitelka mi ohromně pomohla, že můžu studovat na dálku. S učiteli jsem ve spojení přes e-maily, píšou mi, co si mám doplnit. Chystám se na maturitu a je na mně, jak se k tomu postavím.
