Článek
Cítil jste, že letos byla šance českého týmu na zisk medaile větší než dřív? I kvůli soupiskám ostatních týmů, které rozhodně nepřekypovaly nadprůměrnými hráči z NHL?
Je to bohužel tak. K optimismu nás všech vybízela i povedená příprava, v níž jsme všechno vyhráli. Na to, že se hrálo v covidové době, jsme sestavili docela dobrý tým, ostatním zemím tolik kvalitních hráčů z NHL nepřijelo. A když se tohle všechno dalo dohromady, vycházelo nám z toho, že jsme měli velkou šanci si na medaili sáhnout. Myslím, že optimističtí jsme byli poprávu. Jenže realita potom byla jiná.
Nebylo chybou odehrát České hry, generálku na MS, na úzkém ledě v pražské O2 areně, když se pak turnaj v Rize hrál na širokém kluzišti?
Je to jen můj názor, ale tohle možná byla ta největší chyba, kterou národní tým udělal. Úzký led v Praze nám očividně svědčil, ale přechod na širší se pro nás ukázal jako problém. Kluci si na to zvykali tak dlouho, až si na to prakticky nezvykli vůbec.
Což vyvrcholilo nepodařeným čtvrtfinále s Finskem. Mohla na tým dolehnout tíha okamžiku, když většina hráčů neměla s takto důležitým duelem žádnou zkušenost?
V mužstvu jsme neměli ani jednoho medailistu z MS, takže zkušenosti z tak těžkých zápasů očividně chyběly. Na druhou stranu si myslím, že jsme měli natolik vyspělé hráče, že s tímhle by se měli umět vypořádat. Ale je pravda, že tíha okamžiku na nás dolehla. Navíc jsme si do čtvrtfinále přenesli nepohodu z předchozích zápasů; třeba z toho s Dány. Utkání s Ruskem a Švýcarskem taky nebyly nic moc a výborně jsme prakticky odehráli jen poslední třetinu se Švédskem. Ve čtvrtfinále se tohle všechno projevilo. Nedokázali jsme se dát dohromady a bylo vidět, že se herně trápíme.
Martin Ručinský.
Jak nahlížíte na Filipa Pešána, jenž byl během šampionátu i po jeho skončení řadou hokejových expertů kritizován?
K Filipu Pešánovi se vůbec nechci vyjadřovat, protože ho osobně neznám, viděli jsme se snad dvakrát v životě. Ani jsem pod ním nehrál, takže jeho práci nemůžu hodnotit. Jeho pozice na svazu je taková, jaká je (kromě hlavního kouče nároďáku je Pešán i svazovým šéftrenérem). Uvidíme, jaké ovoce to přinese a jak bude úspěšný.
Pešán celý turnaj mluvil o hledání chemie v týmu, aby pak před posledním duelem skupiny proti Slovensku, v němž už o nic nešlo, sestavu znovu totálně překopal. Nebylo chybou, že se víc nesnažil o vytvoření dvojiček či trojiček hráčů, kteří by si na sebe zvykli?
Vždycky je ideální, když máte lajny delší dobu pohromadě a za celé mistrovství světa uděláte jen jednu dvě změny. Kluci jsou pak na sebe zvyklí, vědí o sobě, což je ideální. A pak je druhá možnost, kdy celé mistrovství světa sestavu měníte, klidně i za pochodu během zápasu. To samozřejmě ideální není, protože vzniká chaos a bordel. Je věcí každého trenéra, jak se k tomu postaví. Je samozřejmě na Filipovi, jestli má takovou ideologii. On je trenér národního mužstva a samozřejmě je za to i zodpovědný.
Nezarazila vás Pešánova slova po konci turnaji, že jej zneklidnilo vyjádření Jakuba Vrány před startem šampionátu, že si do Rigy přijel pro zlato?
Jako trenér bych se tímhle moc nezabýval. Snažil bych se dělat svoji práci a slova Kuby Vrány by na mě neměla vůbec žádný vliv. Každý hráč to nějak cítí a může se vyjádřit, jak chce. Nevidím na tom nic špatného.
Že nám vyspělé hokejové země utekly, je už několik let jasné. Berete to tak, že kvalitativně jsme nyní na úrovni Švýcarů a Němců?
Delší dobu říkám, že z nejlepší čtyřky jsme vypadli už dávno. Do ní prostě nepatříme. Momentálně jsme opravdu na úrovni Švýcarska, které nás letos přejelo 5:2 a z mého pohledu bylo minimálně o třídu lepší. A když jsem se koukal na Němce, tak musím říct, že třeba v semifinále s Finy hráli výborně. Jasně, potom vybouchli v zápase o bronz. Ale jestli budou mít na olympiádě hráče z NHL jako Draisaitla, Stützleho? Možná si zvykejme na to, že s nimi budeme mít problémy.
Martin Ručínský na snímku z roku 2017, kdy působil jako generální manažer české hokejové reprezentace.
Dokážete najít období, kdy český hokej s výchovou mládeže zaspal?
Myslím, že už v době po triumfu v Naganu nebo třech titulech mistrů světa (1999-2001). Už tehdy jsme usnuli na vavřínech a mysleli si, že tady děláme všechno výborně. Sbírali jsme medaile jako na běžícím pásu, což nás nabádalo k pocitu, že v práci s mládeží je všechno fajn. A teď sklízíme, co jsme někdy před dvaceti lety zaseli.
