Článek
Po výhře 4:0 nad Senicí jste momentálně třetí. Jak jste spokojen s dosavadními výsledky?
Měli jsme sérii pěti opravdu těžkých zápasů, kdy jsme hráli s Trenčínem, Žilinou, Dunajskou Stredou, Slovanem Bratislava a Trnavou... A prohráli jsme jen se Slovanem. Odehráli jsme těžká utkání a věřím, že jsme v nich nepropadli. Teď se Senicí jsme museli doma zvítězit, když chceme hrát nahoře, a jsem rád, že jsme to výsledkově zvládli.
Podle ohlasů médií jste se na Slovensku dočkal vřelého přijetí, že?
Myslím, že novináři jsou tady v pohodě jako v Čechách, já s médii nikdy problém neměl, rozhovory vždycky dám, jsem v tom vstřícný.
Ve slovenském sportovním deníku jste také sklidil pochvalu za to, že jste na Slovensko nepřijel hrát „českou holomajznu"...
(Smích) Sledujeme s Jirkou Jarošíkem českou ligu velice poctivě. Viděl jsem velmi dobré zápasy, třeba Opava-Jablonec, sledoval jsem i Liberec. podle mě je hodně nadnesené mluvit o české holomajzně. I tady na Slovensku i v Čechách najdete zápasy, které nejsou pohledné.
Jak jste to vyřešil s rodinou, jste na Slovensku sám?
Rodina mi akorát přijela. Byli jsme tady dva měsíce s Jirkou Jarošíkem sami a zvládáme to. O to víc času máme na fotbal. Jsme na stadiónu od osmi do šesti každý den. Jednak nás to baví, jednak nemáme jiné aktivity. Dáváme vše do fotbalu a třeba se nám to vrátí.
Manželka, syn a dcera s vámi budou na Slovensku po celé angažmá, nebo přijeli jen na skok?
Zkusíme to na rok. Děti tady půjdou do školy. Rodina je důležitá, bez dětí je to takové smutné. Chci, aby si mě pamatovaly jako tátu, ne jako strejdu, který přijede jednou za 14 dní domů.
Takže ze Sparty odchází další talent...
(Smích) Ano, David bude rok hrát za Ružomberok.
Je vidět, že ve fungování mládeže Ružomberoku máte velkou důvěru. Do A-týmu jste si vytáhl šest fotbalistů, kteří se v minulé sezóně stali vicemistry Slovenska v kategorii U19. Mezi nimi jste si vybral i nejlepšího střelce dorostenecké soutěže Rastislava Kružliaka...
Sleduju celkem pozorně všechna domácí utkání, mám na to spoustu času. Porovnávat se sparťanskou mládeží je těžké, protože ve Spartě je výběr z hroznů. Tady je tým takový regionální, nestahují si sem kluky z celé republiky. Ale mládež je zde celkem slušná na všech úrovních, hrají nejvyšší soutěže. Asi něco jako Příbram, kdybych měl hledat srovnání v Česku. Občas se tady povede zajímavý ročník, ale je to složitější než ve Spartě.
O kom z mladých kluků ve vašem kádru jednou uslyšíme jako o hvězdě národního mužstva?
Těch šest vypadalo velice dobře v přípravě a v tréninkách, ale teď jejich výkonnostní křivka šla malinko dolů, což je logické. Trochu to na ně dolehlo. Je dobré, že máme B-tým. Ti, co měli malou minutáž v A-mužstvu, jdou hrát třetí ligu. Pro nás je skvělé, že mají garantované zápasy mezi muži.
Zajímavou osobností rezervního týmu je Marek Sapara, který reprezentoval Slovensko i na mistrovství světa. Jaká je jeho role?
Dělá asistenta v U19 a nastupuje za B-tým. Teď hrál 20 minut a musím říct, že to je pořád dobrý kopáč, velká ikona klubu i ve městě.
Jak vypadá zázemí v klubu? Ružomberok prý připravuje novou akademii...
Máme hlavní hřiště a jeden umělý trávník. Mládež tady teď trénuje na školních hřištích. U dvou škol jsou tady travnatá hřiště. Ružomberok je malý, všechno je tady ve městě. Teď se tady má postavit akademie při základní škole a myslím, že to bude skvělé.
V kádru máte fotbalisty, kteří se nedokázali nebo nestihli prosadit v Česku. K největším hvězdám mužstva patří třeba český křídelník Erik Daniel, který zasáhl jen do dvou utkání v Liberci, Bosňan Ismar Tandir zase hrál jen druhou ligu za Frýdek-Místek. Jak jste se složením týmu spokojen?
Co se týká třeba Erika Daniela, to je hráč, který v době, kdy byl u nás v Česku, sázel všechno jen na svůj talent. Fotbalu nedával všechno. Myslím, že si to uvědomil a nyní je velice slušný fotbalista. Ismar Tandir byl ve Frýdku-Místku velmi krátce a nemohl se ani moc ukázat. Byl tam jen půl roku a dal pět gólů. My jsme po něm sáhli, protože se mi líbil typologicky. Je to vysoký útočník kollerovského typu. Má spoustu nedostatků, ale je platný do hry, vítězný typ. Chce se zlepšovat. Hráči tady jsou mladí, talentovaní, jenže je na nich spousta práce. Ale jsou poctiví, pracovití. Od toho jsme tady, abychom zkusili odstranit jejich nedostatky a posunuli je dál.
Na Slovensku se momentálně některé kluby vydávají dost zajímavými cestami. Trenčín sází na mužstvo plné cizinců, naopak Nitra skládá svůj ligový A-tým téměř výhradně z odchovanců. Jaká cesta je vám bližší?
Mně se třeba líbí práce Žiliny, jak ji nastavil Adrián Guľa. Propojil áčko s mládeží, hrají stejným stylem a mají společné tréninky. Minimálně je zajímavé to sledovat a přemýšlet o tom. A pak jsou tady extrémy v podobě týmů, které jsou hodně kosmopolitní. Záleží na každém, co je mu bližší. Pro mě je zajímavé sledovat oboje a vyhodnocovat si to.
