Hlavní obsah

Nejsou jako Pavelec. Slovenským brankářům motivace nechybí: Je třeba makat, i když se nedaří, ví Budaj

Los Angeles/Praha

Ukončit brankářskou kariéru v jednatřiceti není úplně typické, ale Ondřej Pavelec po 11 letech v nejlepší lize planety přestal vidět v chytání puků smysl. Řadu gólmanů v pokročilejším věku ale soutěživost neopouští. Patří mezi ně také dva Slováci v NHL: 33letý Jaroslav Halák z Bostonu a ještě o tři roky starší Peter Budaj, povolaný k Los Angeles.

Foto: Sport.cz

Peter Budaj v brance Los Angeles Kings

Článek

Kdyby v jednatřiceti sekl s hokejem Dominik Hašek, nekonal by se žádný český zázrak v Naganu. „Moc nevím, jaká byla Ondrova situace. Každý musí vědět nejlépe, jestli chce dál hrát. Já mám hokej pořád rád, jsem zdravý a motivace mi určitě nechybí," říkal Budaj.

V NHL odchytal 365 zápasů, ale za poslední tři roky si připsal jen 15 startů a jeho základnou je navíc farmářský tým v Ontariu, asi 60 km od sídla Kings. „Od toho jsem prostě tady, abych případně zaskočil, kdykoliv mě budou v LA potřebovat."

Foto: Michael Dwyer, ČTK/AP

Jaroslav Halák v brance Bostonu

Michael Dwyer

Ani Halák není žádný vyjukaný nováček, ovšem jeho ambice jsou o něco vyšší než u jeho krajana z LA. O víkendu vychytal 44. čisté konto v NHL a dotáhl se na 6. místo mezi evropskými gólmany.

„Poslední dobou jsem těch nul moc neměl. Minulou sezónu jednu, předtím jen dvě. Když ale nepustíte v zápase gól, tak je to fantastický pocit," tvrdil Halák, který frustruje svou fazónou i spoluhráče na tréninku.

Naplno i v tréninku

„Vždycky, když jsem v bráně, tak chci zastavit co nejvíc puků, chytám naplno tak jako v zápase. Ačkoli taková rána do ramene od Zdena Cháry dost bolí," líčil slovenský brankář Bruins, který společně s Finem Raskem tvoří jednu z nejsilnějších gólmanských dvojic NHL.

„Mám smlouvu na dva roky. A věřím, že se nám v té době podaří dojít co nejdál," troufá si Halák, který v roce 2010 dovedl Montreal do konferenčního finále.

Pavelec zapíchl svou kariéru s 398 zápasy v NHL na kontě a mluvil o tom, že hraní kdekoli jinde, než v elitní zámořské soutěži ho nezajímalo. Tím by ale u Budaje nepochodil.

Budaj: Je třeba makat, i když se nedaří

„V životě i v hokeji přijdou pády, problémy, ale je třeba vstát a makat dál, i když se nedaří. Nejen v hokeji, ale taky v osobním životě. A ten boj, ať už na ledě, nebo v práci a kdekoliv jinde, ten tam vždycky bude, a my jsme tady od toho, abychom bojovali dál," říká dvojnásobný olympionik.

I s Budajovým jménem je spojena silná éra slovenského hokeje, v níž čněli hráči jako Hossa, Gáborík či Chára. Jenže tato generace postupně odchází a nástupců se nedostává.

„Touha dostat se až do NHL není tak silná. Nechci nikomu do ničeho mluvit, ale v dnešní době se hráči nechají zlanařit financemi, když dostanou nabídky z Ruska, a chybí jim vůle jít do AHL a vydřít si to za mořem. Člověk nemá jistotu, že se dostane nahoru, ale musí tomu jít naproti," rozebíral Budaj.

Jeden z těch, kterým každodenní dřina nikdy nevadila. „Každý den, kdy se probudím, chci být nejlépe připravený hráč na ledě. Ale já to dělám sám pro sebe, ne proto, že chci, aby ke mně někdo vzhlížel..."

Související témata: