Článek
Co této ikonické akci basketbalových dějin předcházelo, je předmětem desetidílného seriálu Last Dance (s českým názvem Poslední představení), na který se nyní snášejí ódy ze všech stran a mluví se o něm jako o nejlepším sportovním dokumentu všech dob.
Materiál, který je jeho páteří, byl natočen už v roce 1998, v němž hráči Bulls usilovali o druhý šampionský hattrick. Filmaři měli od vedení klubu exkluzivní povolení natáčet za zavřenými dveřmi. Už před sezonou bylo jasné, že z Chicaga po jejím konci odejde úspěšný kouč Phil Jackson a vavříny ověnčený tým nejspíš opustí asi už definitivně i Jordan.
On sám je v sérii označen jako osoba, která si to nechtěla rozházet s republikány ani s demokraty. Sportovní génius se skoro 20 let obával dát souhlas ke zveřejnění natočeného materiálu, jelikož v kabině zdaleka neměl tak rozesmátou image jako v reklamách.
„Vítězství mají nějakou cenu. Takže jsem šlapal po lidech," uznává Jordan, který těžké chvíle připravoval nejen svým spoluhráčům, ale i zavalitému generálnímu manažerovi klubu Jerrymu Krausemu. Značka Jordan byla v té době mamutí továrnou na stamilióny dolarů a musela vydělávat. Proto se také alfasamci Bulls málokdo odvážil oponovat.
Deset cca 50minutových dílů ale rovněž dobře ukazuje, jak nepředstavitelný tlak musel Jordan zvládat. Zatímco argentinský fotbalista Diego Maradona do sebe během působení v Itálii ládoval kokain, Američan upouštěl páru v kasinu, hrál karty, sázel při každé příležitosti. Večer, co večer se ale snažil o maximální přístup. A když se občas soupeři povedl zápas, bral si to Jordan osobně a příště to nešťastníkovi vracel i s úroky.
| Na co se dívat po Last Dance? |
|---|
| 1. Hoop Dreams (1994) |
| Naprosto dechberoucí podívaná o dvou nadějných klucích z předměstí Chicaga, kteří sní o NBA. Realita je ale o dost nemilosrdnější. |
| 2. Fab Five (2011) |
| Pětka nováčků z univerzity v Michiganu uhranula fanoušky na začátku devadesátých let. Hip hop, rasismus i pootevřené dveře do NBA v nadupaných 96 minutách vyprávěných Jasonem Hehirem, režisérem Last Dance. |
| 3. Once Brothers (2010) |
| Přátelství letitých spoluhráčů Srba Vlada Divace a Chorvata Dražena Petroviče ukončila válka v bývalé Jugoslávii a následná tragická smrt 'Mozarta ze Šibeniku' na německé dálnici. |
| 4. Magic & Bird: A Courtship of Rivals (2010) |
| Šoumen z LA a vidlák ze zapadákova z Indiany nemohli být rozdílnější. Vzájemné střety Magica Johnsona a Larryho Birda v osmdesátých letech pozvedly NBA k novým výšinám a nevídaně jí zvýšily popularitu. |
| 5. Winning Time: Reggie Miller vs. The New York Knicks (2010) |
| V letech 1994 a 1995 se Indiana utkala v play off s Newyorčany v sedmizápasových sériích, které přinesly nezapomenutelné momenty. Rozpovídal se o nich i režisér Spike Lee, největší fanoušek Knicks. |
| 6. Bad Boys (2014) |
| Po éře Celtics a Lakers a před nástupem Jordanova Chicaga vládli NBA po dva roky (1989 a 1990) všeobecně nenávidění Detroit Pistons, kterým kromě nesporného umu vycházela i brutální taktika. Basketbalový ekvivalent hokejových Philadelphia Flyers ze 70. let. |
| 7. The Other Dream Team (2012) |
| Veškerou popularitu na olympiádě v Barceloně 1992 si pro sebe ukradl americký Dream Team. Na bronzovou medaili tehdy v turnaji dosáhla Litva, která se o dva roky dříve vymanila z područí Sovětského svazu. Hráči jako Sabonis, Kurtinaitis a Marčiulionis dodávali necelým třem milionům obyvatel pobaltského státu víru v lepší časy. |
Poslední představení není převratné svou formou. Skvělých basketbalových dokumentů, kde se skáče nejen do výšky, ale i po časové ose, už ostatně vznikla celá řada. Obsáhnout Jordanovu kariéru si ale vyžádalo mnohem víc minut.
Režisér Jason Hehir se probíral více než deseti tisíci hodinami záběrů, vyzpovídal přes 100 lidí, mezi kterými nechybějí Jordanovi bývalí spoluhráči Scottie Pippen, Dennis Rodman, Toni Kukoč, ani ex-prezident Barack Obama. S hlavním protagonistou pak Hehir natočil tři mnohahodinové rozhovory v jeho haciendě na Floridě.
Původně se mělo Poslední představení vysílat až v červnu během finálové série NBA, ale pandemie koronaviru jeho uvedení uspíšila. Každý uveřejněný díl za oceánem neskutečně rezonoval. Vyjadřovali se k němu trenéři, bývalí i současní hráči, ale také nebasketbalová veřejnost, která nad deseti díly vesměs skáče nadšením. Na Česko-Slovenské filmové databázi má Last Dance ostatně hodnocení 98 procent!
Jisté ale taky je, že v současné ‚korektní době' by asi ani Jordanovi spousta zveřejněných archiválií neprošla.
„Byl to blbec, vážně parchant. Mnohokrát překročil hranici. Ale když jsem o tom později mockrát přemýšlel, tak se z nás snažil vymáčknout to nejlepší. A pak mi došlo, jak skvělý to vlastně byl spoluhráč," okomentoval Jordanovy manýry pivotman Will Perdue.
O tom, že Jordan není zrovna parťák do nepohody, se ale vědělo minimálně od vydání knihy Sama Smithe ‚Jordan Rules' z roku 1992, jejíž autor v Last Dance také hovoří.
Basketbalista Michael Jordan.
V zámoří jsou ale slyšet hlasy, že ani během deseti hodin se vlastně nepodařilo zachytit Jordanovu osobnost. Nejspíš i proto, že měl hlavní protagonista nad konečným vyzněním kontrolu, a režisér tak možná ani nemohl odvyprávět všechno, co by chtěl. V dokumentu se třeba vůbec nemluví o Jordanově prvním manželství (1989–2002), z něhož má dva syny a dceru.
Tahoun Chicaga sice byl malicherný narcista a gambler, ale tuto stránku ve filmu zcela přebíjí jeho houževnatost, pracovitost a náročnost. Bulls přece vyhráli šest titulů, takže je vlastně všechno v pořádku...
Last Dance prostě není investigativní žurnalistika, ale skvělé vyprávění o vrcholných basketbalových časech, kdy nad koši létal holohlavý chlapík s číslem 23.
