Článek
Byl současníkem Josefa Masopusta, Ladislava Nováka, Rudolfa Kučery i Svatopluka Pluskala a později několik desetiletí pracoval jako sportovní novinář. Mistr na fotbalovém hřišti i s tužkou a blokem v ruce. Svoje nejlepší fotbalová léta strávil právě v pražské Dukle a ta novinářská v redakci Rudého práva, pak Práva. Měl jsem tu čest s ním spolupracovat přes čtvrt století.
V hráčské kariéře měl smůlu jen v tom, že v základní sestavě Dukly a poté i reprezentace měl za konkurenta právě nedostižného Svatopluka Pluskala. „Nikdy jsem na Sváťu nežárlil. Pro mne byla veliká čest hrát v jednom mužstvu s tak vynikajícími fotbalisty a báječnými lidmi," odmítá Ivo Urban jakékoliv stýskání.
Fotografie z přebalu prvního vydání z roku 1964 knihy Oty Pavla Dukla mezi mrakodrapy
„Fotbaloví odborníci litovali, že je v Dukle. Jen zaskakoval za železnou zálohu, a přitom hrál lépe než většina ligových záložníků. Ale Dukla ho potřebovala nejen k tomu, aby občas nastoupil: v tréninku dával příklad jako Novák a měl to o to těžší, že kapitán mužstva odevzdával nasbírané částečky hře a on je bolestně ztrácel na lavici náhradníků," napsal mistr sportovní beletrie Pavel ve zmíněné knize. „Ta fotka ale vznikla opravdu náhodou," dušuje se Ivo.
Někdejší vynikající fotbalový internacionál Ivo Urban slaví 90. narozeniny.
S fotbalem začínal na pláccích kolem Strossmayerova náměstí v pražských Holešovicích. Později oblékal dres Slavie, ještě když sídlila na Letné, kousek od místa, kde dnes stojí ministerstvo vnitra. Na vojnu šel v roce 1952 do tehdejšího ATK, pozdější Dukly, a tady strávil jedenáct nejkrásnějších roků kariéry. Získal s ní šest mistrovských titulů a jednou vyhrál Československý pohár. V nejvyšší soutěži odehrál 183 ligových zápasů a dal jeden gól. Na čas se ještě vrátil do Slavie a na konci kariéry kopal za divizní Všenory.
Reprezentační dres oblékl čtyřikrát, dvakrát proti Brazílii, zúčastnil se slavného zájezdu do Jižní Ameriky v roce 1956. „Byl jsem překvapený, že si na mě trenéři Rýgr a Kolský vzpomněli. Brazilce jsme neznali, už tam hráli pozdější mistři světa Djalma a Nilton Santosové, s ním jsem se na Strahově střetl několikrát, Zózimo, Pepe, Gilmar a další. Pelé a Garrincha ještě v reprezentaci nebyli. Doma jsme s Brazilci hráli 0:0, zápas na Maracaná jsem pak proseděl na lavičce, ale v dvousettisícovém kotli jsme zvítězili 1:0. Nastoupil jsem proti nim pak v Sao Paulu, to jsme ale prohráli 1:4. I tak byl ten zájezd nádherným zážitkem, poprvé jsem byl za oceánem," vyprávěl.
Fotografie z prvního vydání z roku 1964 knihy Oty Pavla Dukla mezi mrakodrapy
Už tehdy měl sklony k publicistické činnosti. „Psát jsem začal ještě v Dukle pro časopis Zápisník. Rozhodl jsem se pro sportovní novinařinu ještě jako hráč," prozradil. Jako vynikající vypravěč napsal i spoustu povídek a také knihy Moji slavní spoluhráči, Fotbalové legendy, Všechny moje góly se Zdeňkem Nehodou, nebo Zlatý míč společně s Milanem Macho.
I když už je hodně let v důchodu, vypadá pořád velmi dobře. Stále je výborný společník a zůstává milovníkem dobrého vína. Přejeme mu pevné zdraví a nekonečný elán, jakým dodnes udivuje kolegy i o několik generací mladší.
Fotbalista a později sportovní novinář Ivo Urban slaví devadesátku.
