Hlavní obsah

Miloš Říha byl chlap posedlý hokejem, který žil na plné pecky

Praha

Jako novinář jsem osobně poznal už dvanáct trenérů hokejové reprezentace a při vyslovení každého jména se mi hned něco vybaví. U Miloše Říhy, který od úterý už bohužel není mezi námi, to navždy budou silné emoce, kterými dokázal svůj tým nabudit a strhnout. Byl to živel posedlý hokejem, jenž uměl prožít euforii z vítězství a ukrutně si bral porážky. Pro jeho srdeční činnost i celou tělesnou schránku to však musel být až extrémní záběr.

Foto: Ondřej Deml, ČTK

Bývalý trenér hokejové reprezentace Miloš Říha zemřel ve věku 61 let

Článek

Také vím, jak moc ho mrzelo a citelně zasáhlo jeho psychiku, že mu koronavirová pandemie letos nedovolila dokončit práci u národního týmu. Když jsme se potkali osobně naposledy, nikdo z nás netušil, že trenérovi zbývají sotva dva měsíce života, ale čišel z něj smutek z toho, že vedení Českého hokeje o něj už nestojí.

Říha byl svůj, ale hokej zbožňoval a všechno kolem něj silně prožíval. Klidně by mu upsal i duši. Dokázal o něm hodiny mluvit, intenzivně prožíval každý trénink i zápas. Dělal svou práci hlavně srdcem, jenže ani špičková péče v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny nezabránila jeho předčasnému odchodu už v 61 letech.

Když loni v dubnu při reprezentačním kempu v Nitře skončil proslulý bouřlivák s bolestmi břicha v nemocnici, varování lékařů tehdy nebral příliš vážně. Žil na plné pecky a nechtěl poslechnout hlasy, že by měl ubrat a víc se šetřit. Svou až nebezpečnou upřímností spoustu lidí dráždil. Už jako hráč nedokázal něco předstírat a vždycky se tvářil tak, jak se zrovna cítil.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Miloš Říha během tréninku hokejové reprezentace před turnajem

Úspěšný útočník se stal později znamenitým koučem. Říha byl obrovský hokejový srdcař a výrazná trenérská osobnost, která se prosadila doma i v cizině. Na střídačce se často proměnil v tygra, který dělá maximum pro to, aby jeho tým sežral soupeře. Třeba i tím, že patřičným rozčilením vytvoří tlak na rozhodčí.

Díky osobitému přístupu to uměl s hráči, i když k nim byl i dost tvrdý. Dokázal si prosadit svou, možná i proto v osobním životě učinil pár kontroverzních kroků, které se pak staly chutným soustem pro bulvár. Jeho slova po loňském MS o tom, jaký je buzerant a složitej trenér, který občas něco podělá, ale vždycky mu jde o mužstvo, mi z paměti hned tak nevymizí.

Říhovy slzy po nešťastné porážce na nájezdy v bitvě o bronz byly opravdové. Od roku 2012 marně vyhlíženou medaili sice loni v květnu z Bratislavy nepřivezl, ale vysloužil si ocenění fanoušků, které těšilo, že vtiskl národnímu týmu sympatickou hokejovou tvář, a vnímali i lidský rozměr trenérovy osobnosti. Letos Říha pevně věřil tomu, že druhý pokus o cenný kov ze světového šampionátu mu už vyjde, jenže udeřil koronavirus a turnaj ve Švýcarsku musel být zrušen.

Když jsem v srpnu pak dostal informaci, že Miloš Říha leží v nemocnici a jeho zdravotní stav se zhoršuje, byl jsem přesvědčen, že i tuhle bitvu charismatický typ chlapa plný odhodlání a vůle zvládne. Bohužel jsem se spletl...

Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy, jehož osudem se stala sportovní žurnalistika. V redakci Práva působí Martin Kézr od roku 1990 a své zkušenosti předává rovněž posluchačům Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je vedoucím hokejové sekce Klubu sportovních novinářů.