KOMENTÁŘ: Liberec těží ze skromnosti i Karlova vynikajícího instinktu

Přes to všechno se již počtvrté za posledních sedm let probojoval do základní skupiny Evropské ligy, když pokaždé musel v kvalifikaci přejít minimálně přes dva soupeře. Naposledy přes tři, byť letos mu pomohlo i štěstí. V Rumunsku hrál s oslabeným FCSB a rozhodující duel sehrál na svém stadionu. Na těchto čtyřech poutích do hlavní fáze vyřadil celkem deset protivníků, což již snižuje pravděpodobnost toho, že se jedná o náhodu. V Jablonci, Mladé Boleslavi či na Spartě musí jen uznale pokyvovat hlavou.

V čem je modrobílé kouzlo? Za prvé klub stojí na pevných finančních základech. Jeho majitel Ludvík Karl sice patří k nejbohatším Čechům, ale rozpočet udržuje na cirka 80 milionech korun, který z vlastní kapsy naplňuje ani ne ze čtvrtiny. Výstižně to zhodnotil jeden ze čtenářů v diskusi na Sport.cz. Na otázku, kde by asi Liberec byl, kdyby měl takové prostředky jako konkurence, odpověděl rázně: Tam, kde je nyní, jen Karl by byl bohatší...

Na stadionu U Nisy vědí, co je trvale udržitelný rozvoj. Něco, co se budou muset ve Slavii teprve učit. V Edenu s rozpočtem daleko převyšující miliardu korun jsou pravidelné příjmy z Ligy mistrů nutností, ne pouze příjemným bonusem, což se jim pravděpodobně v budoucnu vymstí. U modrobílých je tomu naopak, však do základní skupiny se vrací po čtyřech letech. Spirálu roztáčejících se financí zde nečekejte. A taky asi ani jednou v Liberci jeho zaměstnanci nedostali výplatu se zpožděním, což rozhodně není v tuzemsku samozřejmostí ani u těch nejbohatších.

Finance jsou pochopitelně důležité, samy o sobě by však nestačily, jak vědí třeba na Letné. Druhým významným faktorem je osoba majitele klubu Ludvík Karl. Osobně ho sice neznám, s médii nemluví. Jsem si však jist, že musí být vynikající instinkt. Především při výběru spolupracovníků, konkrétně trenérů. Podle mě možná nedůležitější okolnost.

Jen namátkou. Nebál se dát šanci Jaroslavu Šilhavému, byl z toho titul. Vsadil na první ligou neprověřeného Jindřicha Trpišovského, z něhož je teď nejprogresivnější český kouč. Před minulou sezonou dal šanci Pavlu Hoftychovi, který předtím delší dobu netrénoval a bylo z toho páté místo v lize, finále poháru a nyní postup do základní skupiny Evropské ligy. A třeba ještě jako hráče si na pozici sportovního ředitele vychovával Jana Nezmara, který teď patří ve svém oboru k nežádanějším na trhu.

S tím souvisí i výběr hráčů, kterým se po příchodu pod Ještěd většinou začne dařit. Nedávno si to v pořadu Tiki-taka pochvaloval jeden z představitelů Slavie s tím, že v Liberci musí být nejspíš nějaký dobrý vzduch, a i díky tomu řada sešívaných hostuje na severu. Spíš to však bude dobrým skautingem i tím, že poměrně velký důraz na severu kladou na charakter hráčů. Stačí jeden jediný příklad za všechny: Vladimír Coufal, který ve velkém fotbale začínal právě v Liberci, kde strávil šest let, vypracoval se zde mezi nejlepší hráče ligy a teď z Edenu přestoupil do West Hamu. To vše jsou faktory, které dělají z Liberce velmi úspěšnou značku.