Článek
Hráči i trenér Varaďa byli hodně smutní, ale uměli se k tomu postavit čelem a uznat, že Švédové byli ve čtvrtfinále lepší. Podobně je přejela Kanada ve skupině, naopak Rusy se české dvacítce na úvod povedlo nachytat nepřipravené. Obecně ale platí, že zmíněná mužstva jsou jinde.
Nejde přehlédnout výsledkovou, ale i herní propast mezi domácím výběrem a těmi, kteří o medaile hrají. Soupeři měli individuality, kterými česká reprezentace nedisponovala. Byla plná dříčů, jenže hokejovou šikovnost, rychlost, důraz a disciplínu aby u nich člověk většinou pohledal. Katastrofální měli Češi vhazování, práci s pukem, řešení různých herních situací v obranném i útočném pásmu. Pro některé to muselo být kruté prozření, jak moc zaostávají v úrovni hokejových dovedností.
Hokejisté jsou opět mezi poraženými, zlato ale patří fanouškům. Byli za všech okolností skvělí. Ocenili hráče potleskem i po porážkách, neboť viděli, že mladí Češi šli do všeho srdcem, děsně bojovali a nechávali na ledě úplně všechno, přestože slovy kapitána Zábranského odehráli turnaj na sotva patnáct zdravých hokejistů.
Varaďovým hochům skutečně nelze až tak moc věcí vyčíst. Jasně, dělali hloupé fauly, měli spoustu vyloučených. Jenže schopnost se vyvarovat takové živelnosti je ukazatel vyspělosti hráče. Ti současní jsou jen produkty ztrouchnivělého systému českého hokeje, který už delší čas nevychovává osobnosti.
Nenechte se splést Pastrňákem nebo Vránou, ti už v juniorech rostli ve Švédsku. V tuzemsku se těžko něco urodí, tak málo hráčů z domácí soutěže neměl ze čtvrtfinalistů nikdo a tolik budoucích talentů jako Německo hrající nakonec jen play out Češi také nenabídli.
Letošní sedmé místo bylo pro aktuální dvacítku asi stropem. Obávám se, že než cinkot medailí tak bude příštím juniorským výběrům, ať už na šampionátu osmnáctiletých, nebo dvacetiletých, znít spíš zvon varující před bojem o udržení mezi elitou. A ta hrozba je už tak hlasitá, že musí být slyšet i v sídle svazu na pražské Harfě. Rozumných rozhodnutí tahajících hokej z bryndy ale přichází z toho místa daleko méně než těch kontroverzních. Takže s klasikem se musím ptát - cui bono? Tedy, komu to svědčí...
Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy, jehož osudem se stala sportovní žurnalistika. V redakci Práva působí Martin Kézr od roku 1990 a své zkušenosti předává rovněž posluchačům Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je vedoucím hokejové sekce Klubu sportovních novinářů. |